Cullenovi a Na'Vi

12.

....
O týden později, Neytiri pohled:

Přiběhnu za Jakem

"Jaku"!

Vzhlédne ke mě a chytne mě za ruce

"Klid Neytiri co se děje"?

"Jsou tu Nebešťané"!

"Cože"?

"Zaútočili na prales, severovýchodní část lesa je kompletně zničená".

Jake odstoupí.

"Musíme zaútočit", řeknu.

"Ale možná by se to dalo vyřešit mírnější cestou".

"Nejde to vyřešit mírnější cestou, už jednou to nevyšlo, musíme bojovat a bránit náš domov"!

"Dobře".

Seběhnu dolů do vchodové části rodného stromu za Cullenovými.

"Vy, váš druh, Nebešťané útočí na náš domov, musíte nám pomoct ho bránit".

Alice řekne

"Ale my se musíme dostat domů, čekáme přece na ten portál".

Vydechnu

"To sice ano, ale teď jste jedni z nás, je vaší povinností tuto planetu bránit".

"A co ten portál", zeptá se Rosalie.

"Na rovinu já nevím kdy se portál znovu objeví, možná, možná se ani neobjeví".

"Takže jsi nám lhala, nedostaneme se domů", zeptá se Renesmee.

Odvrátím se od nich a otočím se k nim zády

"Stále věříme že se objeví, ale nevíme to, možná už se domů nedostanete. Ale teď, teď jste tady a jste Na'Vi, tohle je nyní váš život, musíte se naučit ho přijmout a bojovat za naši planetu".

"Lhala jsi nám", vykřikne Edward.

Konečně se k nim otočím

"A co jsem vám měla říct, nemohli jsme vám věřit".

"Odcházíme, hned teď", rozhodne Edward.

Carlisleův pohled:

"Notak Edwarde".

"Ne Carlisle, zradila nás, musíme jít".

"A kam chceš jít", zeptá se Bella.

"To je jedno, hlavně pryč odsud".

Edwardův pohled:

Odešli jsme pryč, většina z nás, vlastně skoro všichni až na Carlislea.

Zaslechnu nějaké kroky a otočím se, uvidím Carlislea.

"Edwarde notak počkej".

"Na co bych měl čekat, oni nás zradili, žádný portál se neobjeví, náš starý život, tvůj život doktora, náš život upírů je pryč, ne že by to teda předtím byla zrovna pohádka ale i tak".

"Možná právě to nás naučí, musíme to přijmout jak to je".

Setrval jsem na něm pohledem

"Musíme to přijmout Edwarde a musíme jim pomoct, teď už jsme Na'Vi, musíme jim pomoct ten les ochránit, už je to i náš domov".

Podívám se na spálenou zem po které jsem chodil. Když vidím tu zkázu, tu pohromu, nejsou zvyklí na to na co jsme byli zvyklí my, musíme jim pomoct.

"Carlisle má pravdu", řeknu nakonec.

"Musíme Na'Vi pomoct".

Všichni se mnou souhlasí a vrátíme se.

Přejdu k Neytiri

"Pomůžeme vám, teď už jsme jedni z vás jak jsi řekla a my se musíme smířit s tím že tohle je náš nový domov, koneckonců nedala jsi nám jinou možnost", dodám.

"Zítra zaútočíme, zítra se rozhodnou podle všeho co víme zaútočit na strom hlasů, musíme je zastavit".

Přikývnu, podívám se na ostatní a rozejdeme se.

Carlisleův pohled:
Je večer a já se jdu s Esme projít na to posvátné místo, strom hlasů. Je to tu nádherné.

"Víš že to je správné že. Nemám na vybranou".

Otočí se ke mě a pohlédne mi do očí

"Já vím. Děláš všechno pro rodinu. Snažíš se být úžasným otcem a vůdcem rodiny miláčku".

Koukám se jí do očí a snažím se z nich něco vyčíst.

"Já tě miluju Carlisle, v jakékoliv podobě, na jakémkoliv místě, vždycky budu s tebou".