Cullenovi a Na'Vi

9.

Nadešel den kdy si máme vybrat své vlastní ikrany. Vstaneme brzo ráno a vydáme se s menší skupinou lovců na koních. Nejdříve proběhneme lesem, přes louky až dojedeme k velkolepým legendárním vznášejícím se horám.

Koně musíme nechat dole a vydáme se vzhůru. Šplháme po kamenech a tam přeskočíme další vzdušné kameny které nás dovedou k obřímu kmeni stromu který spojuje dva vzdušné kameny k sobě.

Přeběhneme přes něj na druhou stranu a tam zase začneme šplhat. Poté skočíme na liány a vyšplháme po nich až do mohutné jeskyně. Když probíháme jeskyní všimnu si malého potůčku. Skloním se a trochu se napiju.

Když doběhneme na konec jeskyně, nemůžu uvěřit vlastním očím. Nemohl jsem uvěřit už tehdy když kolem nás všechno zářilo, a teď také. Pandora je zezhora opravdu krásná. Mohutné lesy se táhnou desítky kilometrů daleko a ikrani létají všude okolo hor.

Jedna z lovkyň si lehne a podívá se dolů kam míří obří vodopád. V dáli si všimnu jednoho modro-zeleného ikrana který letí přímo na nás. Lovkyně uhne a na místě kde před chvílí ležela přistane ikran a z něj seskočí Neytiri.

Pokývu na ni hlavou, pokývnutí mi neopětuje, její ikran se o ní otře hlavou a ona pozdraví ostatní Na'Vi.

"Edward Cullen půjde první", řekne.

Edwardův pohled:

Pokývu hlavou a vydám se na římsu za vodopádem, pomalými kroky postupuju vpřed. Dopadají na mě kapky vody z vodopádu a Neytiri se vydá za mnou. Zastavíme se a ona i já pohlédneme na divoké ikrany.

"Pamatuj co jsem tobě a ostatním říkala, jestli to nedodržíte u ikranů jste bez šance. Šanci máte jenom jednu".

"Říkala jste že si ikran musí vybrat nás a my zase jeho".

"Ano", řekne a položí mi ruku na hrudník.

"Musíte to cítit".

"A jak poznám že on si vybral mě"?

Zamrká a řekne

"Bude vás chtít zabít".

"To je skvělé", podotknu a vystoupím ze skalní římsy.

Sotva vstoupím na území ikranů všichni zavřeští. Jak kráčím dál někteří ikrani jen vrčí, jiní se stahují blíže ke skalám. Někteří odlétají pryč. Poskočím směrem k jednomu, zavřeští, zvedne svá velká křídla a odletí.

Většina z nich odlétne. Až na jednoho. Zavrčím a on zavrčí nazpátek. Neytiri zavrčí taktéž a čeká.

"Tak fajn", řeknu a roztočím ve své ruce lanko.

Ikran nejdřív šlápne doprava, pak doleva. Vezmu lanko a chytnu mu jím tlamu, poté mu skočím na záda. Pokouší se vzlétnout ale nohou mu přišlápnu křídlo k zemi. Pokouší se mě odhodit ale nedaří se mu to.

Když ho mám jakžtakž v šachu vytáhnu svůj cop a navážu spojení zrovna ve chvíli když Neytiri vykřikne

"Mech tu von, navaž spojení"!

Ikranovi se rozšíří oči a on se zastaví. Pokýve hlavou nahoru a dolů, nakonec na mě pohlédne a slabě zavrčí. Neytiri k nám přiběhne, postrčí nás směrem k útesu a řekne

"Nemůžeš vyčkávat, no tak nemysli, leť"!

"Leť", zeptám se, ale to už se se mnou ikran spustí z útesu.

Řítím se dolů, proletím vodopádem a směrem na volné prostranství nad lesy daleko od území ikranů.

"Dost", zakřičím a ikran se uklidní.