Just another stop...(FF Liam CZ)

4

Sice to nikdo nečte, ale to nevadí....tady je další část.

Když jsem vstala od stolu, musela jsem se protáhnout. Seděla jsem tu několik hodin a byla úplně ztuhlá. Rychle jsem seběhla ke dveřím a otevřela. Venku stál Andy s pizzou v ruce a vypadal, že už je na odchodu.

„Jé, jsi doma. Když nikdo neotvíral, tak jsem myslel, že tu nikdo není, nesu večeři." Usmál se na mě.

„Jsi telepat? Pizzu jsem si chtěla k večeři objednat, ale nějak jsem se sekla u počítače, proto mi trvalo tak dlouho, než jsem otevřela, promiň, pojď dál." Ustoupila jsem ode dveří aby mohl projít. „Nečekala jsem, že tě uvidím dřív jak zítra cestou do školy." Pozvedla jsem tázavě obočí.

„No, ve škole si moc nepopovídáme a neměl jsem žádnej program, tak mě napadlo, že se zastavím. Nevadí?"

„Ale vůbec ne, jsem moc ráda. Máme co dohánět. Tak pojď, sedneme si v obýváku a sníme tu pizzu, než úplně vystydne." Jen přikývl a šel zamnou.

Než jsme snědli pizzu, stihla jsem mu povyprávět nejzákladnější fakta z doby kdy jsem byla pryč, protože z mého blogu už stejně většinu věděl. Nejvíc ho ovšem zajímal můj pobyt v New Yorku.

„Proč jsi přestala psát, když jste se přestěhovali do NY? Bál jsem se, že se ti třeba něco stalo. Jen jsem nikdy nenašel odvahu ti napsat." Zatvářil se provinile.

„NY měla být moje konečná zastávka. Máma mi slíbila zůstat až do matury a pak bych tam byla na vlastní pěst. Na tom blogu jsem vlastně psala, abych se necítila tak sama, takže to pak nebylo třeba. Měla jsem přátele a všechno, začínala jsem žít svůj život." Musel si všimnout, že můj výraz posmutněl, povzbudivě mi stiskl rameno.

„Asi nejen přátele, že?"

„Ano, byl tam jeden kluk, Ryan, moje první láska..." odvyprávěla jsem mu celý příběh od našeho seznámení, přes první společnou noc (u toho jsem samozřejmě byla rudá jako rak), až po naše hrozné loučení. Ke konci už jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se. Objal mě a utěšoval, jako kdysi, když jsme byli děti a já plakala kvůli peklu doma s otcem. Bylo to, jako bysme se nikdy nerozloučili, naše přátelství navázalo tam kde skončilo, bylo to pro mě neuvěřitelné. Pořád to byl můj nejlepší kamarád, bratr, ochránce. Když jsem se konečně uklidnila, odvážila jsem se konečně zeptat na to, co mě skoro celý den trápilo. Na Liama.

„Proč se mě na něj ptáš? Už jsem ti říkal ať se od něj držíš dál, tím jsem myslel, abys ho úplně ignorovala." Bylo vidět, že tohle téma je pro něj nepříjemné.

„Já se snažím, ale pokaždé, když jsem s ním v jedné místnosti, tak mám takový zvláštní pocit a to jak se na mě kouká...neumím to vysvětlit. Prostě potřebuju vědět co je zač." Udělala jsem psí očka a modlila se, aby to pořád fungovalo.

„Tak dobře," povzdychl si rezignovaně. „Řeknu ti co vím. V ringu je nepřekonatelnej, je šampiónem ve středoškolským přeboru. Aby taky ne, když pořád jen trénuje. Někteří tvrdí, že nedělá nic jiného. Škola, trénink, spánek a takhle pořád dokola. Jediná doba, kdy se nějak projevuje je na párty, která se koná vždy po zápasech. To se napije, pokecá s některýma lidma, sbalí nějakou kočku a zmizí. Druhý den je s něj znovu ten tichej stín. Takovej je celou dobu, co tu žiju, ale Greg ho zná od školky a říkal, že takovej nebýval. Byl prý zábavnej, kamarádskej a všude oblíbenej. Pak se před šesti lety objevil po letních prázdninách a začal se chovat takhle. Ze začátku to prý bylo ještě horší než teď. Byl zlej, agresivní a pro ránu nešel daleko. Od táty jsem slyšel, že nemá mámu, ale jestli to s tím nějak souvisí netuším a ptát se ho rozhodně nebudu, na to se mám moc rád." Zakončil svůj monolog šklebem.

„Co si myslíš, že se stalo?" projevila se moje zvědavost.

„Už jsem řekl, že nevím a ani to nebudu zjišťovat. A doufám, že ty to taky necháš být, pro svoje vlastní dobro." Řekne s vážným výrazem a tím mě přiměje mu to odkývat. „Hodná holka, ale teď už budu muset jít. Je pozdě a ráno máme školu." Rychle mě obejme a zvedne se. Ani jsem si neuvědomila kolik je, dokud na to neupozornil. Proboha půlnoc, no já budu ráno vypadat. Honem spát.

Vyprovodila jsem Andyho ke dveřím, domluvili jsme se na ráno, že mě vyzvedne cestou a rozloučili se.

Rychle jsem se osprchovala, oblíkla pyžamo a zalezla do postele. Než jsem usnula, ještě jsem o Liamovi přemýšlela, takže není divu, že se mi o něm i zdálo a nebyl to zrovna hezký sen.

Prosím všechny kdo si to přečtou aby zanechali koment nebo vote. Děkuju :-) Hope you like