Just another stop...(FF Liam CZ)

10

Po jedenácti měsících jsem zpět. Moc se omlouvám všem, kteří tuhle povídku začali číst a já ji přestala psát. Teď chci rozdělanou práci dokončit, ale před třemi měsíci se mi narodila dcerka a nárokuje si většinu mého času, takže nemůžu slíbit, že budou kapitoly přibývat nějak rychle nebo pravidelně, ale určitě ji dopíšu.

Hope you like :-)

Když jsem vylezla ze sprchy, našla jsem Sue, jak stojí před mojí skříní a nevěřícně vrtí hlavou na kobaltově modré šaty a boty, které jsem jí vybrala.

„Tak co, líbí?"Sue při mých slovech trochu nadskočila, jak jsem ji vytrhla z vlastních myšlenek.

„Jsou krásný, ale nemůžu si je na sebe vzít. Vždyť budu vypadat jak štětka."Měla v očích vystrašený výraz.

„Chceš mě urazit?"snažila jsem se tvářit vážně, ale koutky mi cukaly. „Budeš v nich vypadat nádherně. Ta modrá ti zvýrazní oči a ten áčkovej střih se přesně hodí na tvojí postavu, schová ti boky a to řasení na živůtku ti opticky zvětší prsa. To, že je to lehce odvážné neznamená, že musíš hned být štětka. Jen počkej,až uvidíš, co si obleču já." Na to už neměla argumenty a beze slova se šla posadit k toaletnímu stolku, abych jí udělala make-up a účes.

Kromě řasenky nikdy žádné líčení neměla, takže jsem jí nanesla jen lehký pudr,trochu šedostříbrných očních stínů, řasenku a lesk na rty.Vlasy do vysokého ohonu, aby jí vynikl štíhlý krk a pár pramínků jsem nechala volně kolem obličeje, aby nevypadala moc přísně. Byla k nepoznání. Kdybych ji neznala, hned bych si myslela, že patří ke školním barbínám.

Já jsem to s líčením a česáním taky nějak nepřeháněla. Hnědozelené oči jsem si zvýraznila tužkou a řasenkou a nanesla si trochu pudru a jahodově červeného lesku na rty.

Už pěkných pár let si barvím vlasy, takže si svojí původní barvu už ani nepamatuju, ale poslední rok je nosím tmavě červené.Proto jsem si vybrala smaragdově zelené šaty, sahající mi do půli stehen a s holými zády. Mezi lopatkami mám tetování(nápis: Memoriae aeternum-Vzpomínky jsou věčné), které nemusí každý vidět, takže jsem si nechala vlasy rozpuštěné.

Sue i já měříme jen něco málo přes 160 cm, takže jsem pro obě vybrala dost vysoké podpatky, pro Sue ladící barvou k jejím šatům a pro sebe stříbrné. Sue na nich nejdřív vrávorala jak novorozené hříbě, ale párkrát přešla pokoj sem a tam a mohly jsme se vydat na cestu.

Jak jsem slíbila její mamince, zavolala jsem nám taxi. Ke škole to sice byl jen kousek, ale kdo někdy šel na podpatcích určitě pochopí proč.

Celou cestu byla Sue podivně tichá. Hrála si s lemem sukně a koukala z okénka, vypadala duchem nepřítomná.

„Co je s tebou? Snad se pořád nebojíš, že vypadáš moc lacině, že ne?"Přerušila jsem ticho hned jak jsme vystoupily před školou z auta.„Jestli se na tuhle akci necítíš, můžeme to nechat na jindy." Sice jsem se na dnešní večer těšila, ale nechtěla jsem ji nutit.

„Ale ne, to ne. Jen...nevím jak ti to vysvětlit. To jak teď vypadám,jako bych to nebyla já, jako bych si hrála na něco, co nejsem. Co když se mi budou ostatní smát?" vypadalo to, že ji to opravdu děsí.

„Jestlise ti bude někdo smát, tak se bude zodpovídat mě, i když pochybuju, že by se někdo smál. Vypadáš krásně, jen si to musíš uvědomit i ty sama. Ostatní tě budou vnímat takovou, jak se ty budeš cítit. Do teď jsi sama sebe viděla jako šedou myš a stejně tě brali i všichni okolo. Teď vypadáš jako ostatní holky ve škole, ale ty jim k tomu ještě ukážeš, že jsi nejen hezká, ale i chytrá a zábávná. Jen tomu sama věř a oni tě uvidí přesně takovou. A mimochodem, Andy se z tebe posadí na zadek." To ji rozesmálo.

„Dobře,budu se snažit." S těmito slovy se mi zavěsila za paži a společně jsem prošly areálem až k tělocvičně, kde se měly konat dnešní zápasy.

Ta se proměnila na opravdovou boxerskou arénu. Podél stěn tribuny, které už pomalu praskaly pod náporem všech těch lidí, kteří přišli a přesně uprostřed ring, kolem nějž se tísnili další, pro které už se nenašlo místo k sezení, nebo prostě chtěli vidět zápas opravdu zblízka.