Just another stop...(FF Liam CZ)

6

Na zahradě byl Liam, hrál si se svým psem a smál se tak nahlas, že se to doneslo až ke mně. Ten zvuk mi rezonoval celým tělem. A ten radostný výraz v obličeji ho dělal mladším tak o 5 let. Do teď jsem si to neuvědomila, ale svým postojem a výrazem vypadal mnohem starší než ostatní lidi na škole. Teď však vypadal jako normální, šťastný 17-ti letý kluk. Mohla bych se na něj dívat celé hodiny a neomrzelo by mě to, to by se ovšem nesměl otočit vítr, díky čemuž mě jeho hafan zavětřil a vystřelil směrem ke mně. Když se mým směrem podíval i Liam, rychle jsem ucouvla a dala se ulicí na útěk a doufala, že mě nepoznal. Zastavila jsem až o dvě ulice dál, abych se vydýchala.

Tak teď už se v něm vůbec nevyznám. Běželo mi hlavou.

Když jsem dorazila domů, dům byl prázdný. Našla jsem vzkaz do mamky, že má zase nějakou pracovní schůzku, tak jsem si k večeři připravila jen lehký zeleninový salát, najedla jsem se, udělala pár poznámek na svůj blog a začala se chystat ke spánku.

Celou tu dobu jsem dokázala přemýšlet jen o něm, byl pro mě záhadou a já zahády nesnáším. Mám ráda když jsou věci jasné, stejně tak i vztahy s lidmi.

Stejně tak jsem nedokázala přijít na to, proč o něm vlastně tak moc přemýšlím. Nebyl to typ člověka se kterým bych chtěla navázat jakýkoli kontakt, tak proč to řešit. Než jsem usnula, dospěla jsem k rozhodnutí, že mi může být nějaký Payne úplně ukradený a počínaje zítřejším dnem ho budu opravdu ignorovat, ať si na mě kouká jak chce.

Ráno jsem si šla opět zaběhat. Liama jsem naštěstí nepotkala. Takže jestli ho dokážu ignorovat zjistím až ve škole. Při snídani jsem konečně potkala mamku.

„Ahoj Katie, tak jak ses měla včera? Našla sis už nějaké přátele kromě Andyho?" usmála se na mě od sporáku, kde míchala vajíčka.

„Maminko," povzdychla jsem si, „říkala jsem ti, že už to znovu nechci, takže si žádné přátele hledat nehodlám. Nechme to tak, ano?" Dala jsem ji pusu na tvář, aby to zase nebrala jako výtku, nechtěla jsem se s ní hádat.

„No, jak myslíš." Pokrčila rameny.

„Jak ti jde projekt?" odvedla jsem řeč jinam. Vím, že o práci dokáže mluvit hodiny, takže se o mě už bavit nebudeme.

„Perfektní, jde o celý areál budov jednoho mezinárodního koncernu, takže práce dost na dlouhou dobu dopředu. Kdybys to chtěla vidět, mohla by ses po škole za mnou zastavit v ateliéru, předběžný návrh už mám hotový."

„Asi to necháme na jindy, dnes je pátek a začíná víkend, takže si asi zajdu odpoledne na nákupy a pak možná něco podniknu s Andym."

„Dobře zlato, tak třeba příští týden."

S mamkou bylo snadné vycházet, pokud jsme se nebavily o dalším stěhování nebo mojí adaptaci na nové místo. V klidu jsme se nasnídaly, každá ponořená do vlastních myšlenek. Když se ozval domovní zvonek, rychle jsem mamku objala, popadla své věci a vyběhla ven před dům, kde už na mě čekal Andy.

„Ahoj krásko. Tak jak jste si to včera užily s tou tvojí spolužačkou? Jakže se vlastně jmenuje?" přivítal mě s širokým úsměvem.

„Ahojky. Jo bylo to dobrý. Jmenuje se Sue a není to jen moje spolužačka, jsem si jistá, že máte nějaké hodiny taky společně." Usmála jsem se nazpátek a vydali jsme se na cestu.

„Sue? Nikoho s tímhle jménem si nevybavuju. Jak vypadá?" nakrčil zamyšleně obočí.

„Taková drobounká blondýnka, docela nenápadná. Sice to není žádná modelka, ale je podle mě docela hezká, milá, vtipná a chytrá." Takže plán na seznámení začíná.

„Přírodní blond nebo peroxid?"

„Naprosto přírodní, není to žádná fiflenka."

„Hele, Collinsová, nesnažíš se ty mi jí náhodou dohodit?" podíval se na mě podezíravě.

„Já? Jak bych mohla. Já přeci nejsem žádná dohazovačka." Výraz nevinnýho andílka mám nacvičenej, ale Andy rozhodně nevypadal, že by mi na to skočil.

„Tak to ani nezkoušej. Asi vím, kdo to je a rozhodně to není můj typ," prohlásil rezolutně.

„Proč? Co se ti na ní nelíbí?" zkoušela jsem to dál.

„Prohlídla sis jí pořádně? Vždyť ta holka nejspíš považuje za nejlepší zábavu učení. Ani bych se nedivil, kdyby byla ještě panna." Znechuceně si odfrknul.

„Takže se ti nelíbí, protože to není žádná přiblblá rozhoďnožka? Sakra Andy, tak to bych od tebe vážně nečekala. Myslela jsem, že aspoň občas myslíš hlavou a ne rozkrokem." Na to jsem přidala do kroku a začala se mu vzdalovat.

„Kate, počkej," dohnal mě po pár krocích. „Já jsem to takhle nemyslel. Jen prostě nevím, o čem bych se měl bavit s holkou jako je ona." Tvářil se provinile.

„To ale nezjistíš, pokud to nezkusíš."

„Takže po mě chceš, abych se s ní začal bavit nebo co?" zeptal se otráveně.

„I když jsem nechtěla, tak jsem se s ní spřátelila. Další přátele hledat nehodlám, takže budu většinu času stejně trávit s tebou nebo s ní. Jen si nechci mezi vámi vybírat, to je všechno."

„To myslím dokážu pochopit." Objal mě. Tohle bude težší než jsem myslela. Musím mu nějak ukázat, jak je to skvělá holka a že by jim to spolu slušelo.

Ve škole jsme se museli rozdělit, protože Andy musel ještě za trenérem, tak jsem se vydala ke skřínce. Jen co jsem si uložila věci a skříňku zavřela, čekal mě šok. Těsně vedle mě stál Liam a koukal na mě.