HRA S OHNĚM

Část 27

Matyas se už dlouho, necítil tak šťasten. Ale stejně, malý kousek pochybností, stále hlodal v jeho mysli.

 Celou noc se s Vivien miloval. Měl pocit, že snad nikdy, nebude mít dost. Byla jako droga, které se nedokázal zbavit.

 Nikdy by nevěřil, že láska může člověka tak pohltit. Bylo mu jedno, co byla Vivien zač. Co byla předtím, důležité bylo jenom to, co bylo teď. 

Ale ten červík, v jeho mysli, stejně byl. I přesto, že se mu zcela oddala. A že cítil, že po něm touží. A možná právě proto, že zadoufal i v to, že by ho mohla milovat, nechtěl si připustit, jakékoliv pochybnosti.

 A když mu Bibiana ráno volala, že s ním potřebuje něco důležitého probrat, ani ve snu by ho nenapadlo, že se to bude týkat právě jí. 

Ještě než ovšem s Lionelem odjeli na schůzku s ní, chtěl, Vivian něco dát. 

Po snídani se k ní otočil a zářivě se na ni usmál. I ona, mu svůj úsměv opětovala, což nebývalo nikdy před tím zvykem. I Lionel si toho všiml, a došlo mu, co se mezi nimi stalo. 

„Chtěl bych ti něco dát, Vivien," řekl Matyas a vzal její ruku do dlaní, „jako moje žena, tak bys ho měla nosit." Navlékl ji na prst, překrásný, zlatý prsten, posázený brilianty. 

Vivien vydechla úžasem. „Ale to..., to si nemohu vzít, Matyasi." Dívala se na prsten na své ruce. Bylo ji jasné, že cena onoho šperku, převyšovala zdaleka možnosti, běžného člověka. 

„Proč?" řekl překvapeně, „jsi moje žena," zašeptal a sklonil se k jejím ústům, „a já tě miluji. To je to nejmenší, co ti mohu dát, Vivien." Jemně ji políbil na rty. 

Nevzpouzela se. Naopak, vpletla mu prsty do vlasů a Matyas se zcela ztratil. Začal drtit její rty hladově a náruživě, s takovou touhou a vášní, že nikdo nemohl pochybovat, že je zcela, v její moci. 

„Můžu ti toho dát mnohem víc, Vivien," vydechl, když se od ní zadýchaně odtáhl, „chci ti toho dát, mnohem víc." Pohladil ji po tváři, a po té, se obrátil k odchodu.

„Vrátím se večer, Vivien. Počkáš, na mě?" řekl s nadějí v hlase, když se na ni ještě ve dveřích otočil. 

„Jsem rád za tebe, Matyasy," řekl Lionel, když zasedli do auta, „i slepý, by poznal, co se mezi vámi večer stalo. Tak moc ti to přeji, ale..., nevím..., mám nějaký špatný pocit, bratře." 

„Miluji ji, Lioneli." Řekl jen Matyas. I když sám věděl, o čem Lionel mluví. 

Když asi po dvou hodinách, vplula do jeho kanceláře Bibiana, již podle jejího výrazu poznal, že se něco děje.

 „Znáš mě Matyasi," začala opatrně, „mám ráda sex, a ráda vyžívám přízně mužů. A jeden z mích milenců, nebudu jmenovat, mi řekl něco, velmi závažného."

 Příjmula od Lionela skleničku a kopla ji do sebe. Pak si povzdechla.

 „Mám tě ráda. Oba vás mám ráda, a tak ti to musím říci..." zamračila se, „sakra Matyasi, to tě ta láska tak oslepila, že si nejobávanější mafián, široko daleko nevšiml, že si hřeje hada na prsou?!" vyprskla. 

Matyas se zamračil. Seděl klidně, ani brva, se nepohnula v jeho tváři. 

„Tak mluv, Bibiano." Procedil jen skrz zuby. 

„Podle všeho, co jsem zjistila, tak Silvan, nemá o něčem takovém, ani tušení. Otec ho opravdu vydědil, pro jeho orientaci. Pomohl Vivianě utéci, protože ji jeho bratr týral a mlátil. Prodával ji. Sám s ní ani nespal. Je pravda, několik let se skrývali, jenže někdy, během té doby, Johan Vivian našel. A přinutil ji, sepsat s ním jistou smlouvu. Chvíli po té, žádala práci u tebe, Matyasi. Je nastrčená Johanem Robsoněvem. Víš, přeci, jak klanu Robsoněvů, leží v žaludku boss Cosa Onore. Neodpustí ti nikdy, tvou moc a úspěch. Neodpustí ti nikdy, status nejvlivnějšího muže, na světě. Nikdy, dokud tě nedostanou na kolena. O ona, je pro ně tím nástrojem, Matyasi."