HRA S OHNĚM

Část 40

Matyas ležel s rukama pod hlavou, s pevně semknutými rty, a celé tělo, měl jak v jednom ohni.

 Její blízká přítomnost, přímo drtila jeho smysly. Byla tak blízko něho, dotýkala se ho,  a to bylo pro něj, jako mučení.

 Toužil po ní. Tak moc, že se to nedalo vypovědět. Jeho penis, byl napumpován k prasknutí. Z hrdla se mu vydral nechtěný sten. 

Ano, jeho tělo, po ní toužilo, ale jeho bolavé srdce a jeho mysl, se stále vzpíralo.

 Čtyři roky, si marně nalhával, že již ji nemiluje. Celé čtyři roky, se ji snažil vymazat ze své hlavy, ale jak je vidno, nepodařilo se mu to. 

Ale jednou se zařekl, že již této ženě nepodlehne. Že už ho nedostane do takového stavu, ve kterém byl tenkrát, když zjistil, že ho zaprodala. Zradila, a když mu řekla, že ho nikdy nemilovala.

 A to hodlal dodržet. Jeho srdce, za tu dobu ztvrdlo. Obrnilo se proti tomu, co cítil. I když jeho tělo, jak je vidno, mluvilo jinou řečí, než jeho mysl. 

Opatrně, aby ji nevzbudil, se vysoukal zpod jejího těla. 

Nechá ji dnes vyspat v jeho posteli, a zítra se vrátí, do své ložnice. Měl v plánu, zaplout na dnešní noc, do jednoho z hostinských pokojů, a dát si ještě jednu studenou sprchu. 

„Matyasy," ozval se náhle její hlas „ty..., odcházíš?" 

Otočil se na ní. Seděla na posteli, a dívala se na něj. 

„Jsi již v pořádku, Vivien," dostal ze sebe, „vyspi se. Já dnešní noc, přečkám jinde."

„Proč?"podlomil se jí hlas. Měl pocit, že se jí zaleskly oči, když se na něj dívala, „toužíš, po mně." Zašeptala. 

Matyas si nevrle odfrkl. Nemohl skrýt své vzrušení. Však jeho kalhoty, stály neustále v pozoru.

 „Ano, Vivien. To nelze, jak vidno popřít," zavrčel, rozzloben sám na sebe, „to jediné, se asi nezměnilo. Naneštěstí. Za celé čtyři roky, jsem tě nedokázal vymazat, ze své hlavy."

 „Tak neodcházej. Prosím! Pomiluj se se mnou." 

Matyas povytáhl překvapeně obočí. Zalapal po dechu. V jeho penisu, při té představě zacukalo, to ho ale ještě více rozlítilo. Měl na sebe takový vztek. Nejraději by se na ní vrhl a vyšukal z ní, její duši. 

Její pohled, sklouzl k jeho rozkroku. „Tvé tělo, ale říká něco jiného, Matyasy."

 „Bohužel, Vivien, „vyprskl jejím směrem, „nikdy jsem nepopíral, že po tobě toužím, kruci. Nikdy jsem s tebou nehrál nefér hru! Od začátku víš, že tě miluji. Ty jsi ale zašlapala všechno, co jsem cítil, do země, u mích nohou. A já, už nehodlám znovu spadnout až tam, kde jsem byl, když jsi to udělala. Nikdy, Vivien! Jsi tu, kvůli našemu synovy, a to je tak všechno. Změnil jsem se Vivien. To ty, jsi mě změnila."

 „Matyasy..., prosím..., já..."po tváři ji začaly téct slzy. 

Zatřásl hlavou k odporu. Srdce mu bušilo, jako o závod. Ano, mohl si ji vzít. Mohl si vzít to, po čem tak touží. On ale vždy, chtěl víc, jak její tělo. Vždy, chtěl i její duši. Chtěl, aby ho milovala.

 Bez lásky, si může vzít jakoukoliv děvku, se mu zamane, a bude to to samé. A ještě ho nebude tak bolet srdce. 

„Není to již tvoje věc, Vivien. Jestli tě kruci, popuzuje, že mi stojí, tak se za to omlouvám. Ale nehodlám s tebou probírat svůj sexuální život."