HRA S OHNĚM

Část 50

Matyasy. 

Odpusť mi prosím, ale musela jsem odejít. Nedokáži žít vedle tebe, a vědět, že jsem ti ublížila tak, že mi nedokážeš odpustit. 

Miluji tě. Opravdu tě miluji, z celého srdce. Uvědomila jsem si to bohužel moc pozdě, a nyní za to musím pykat. 

Nyní již chápu, jak hrozná, nezodpovědná a lehkovážná, jsem byla. Vím, že nijak nedokáži odčinit to, co jsem udělala. 

Nechtěla jsem to. Nechtěla jsem nikdy, tě zaprodat Johanovy. To, že tě miluji, jsem si uvědomila již tehdy. Ovšem strach z něho, byl silnější.

Nyní již vím, že trest za to, si ponesu do konce života. Protože věř, že má láska k tobě, nikdy nepomine. 

Již nejsem ta nestoudná, nespoutaná, chlípná, prostořeká a nepoddajná dívka, jako tenkrát. 

To ty, jsi mě změnil. Tvoje bezelstná láska ke mně. Láska, kterou jsem v tobě zabila. 

Já si ji ovšem ponesu do konce svých dnů, ve svém srdci. Nikdy tě nepřestanu milovat, Matyasy. A moc si přeji, abys byl šťastný. Ty, i náš syn. 

Postarej se o něj, prosím, a řekni mu, že ho miluji. 

Vás oba. Na vždy. Vivien.

Matyas již dlouhou dobu zíral, na bílí lístek ve svých rukou.

 Četl ho již snad po sté. Stále dokola a dokola.

 Nedokázal uvěřit tomu, že je pryč. Stál ve své kanceláři a nepřítomně přecházel sem a tam. 

Bylo to již pár dní, co našel její dopis na posteli. V tu chvíli, měl pocit, že se mu jeho srdce, roztříštilo na kousky, již po druhé.

 Ihned začal pátrat, kde je. Našli hned druhý den, její auto, ale zametla evidentně stopy dokonale.

 „Najdeme ji, Matyasy." Řekl Lionel konejšivým hlasem, směrem k bratrovi. 

„Samozřejmě, že ji najdeme," vydechl Matyas, „ale kdy?!" 

Bylo to jen otázkou času. To věděl. 

Však byl boss Cosa Onore. Vážený aristokrat. Měl pod palcem, všechny politické i bezpečnostní složky.

 Stačilo jeho slovo, a všichni starostové v celém státě, začali pátrat, po neznámé dívce, v jejich městě. I v nejzapadlejší vesnici.

 Ale také věděl, že může být tak daleko, že to bude trvat déle, než je schopen vydržet. 

Však již nyní, byl na tom tak, že nedokázal uvažovat racionálně. Byl na pokraji zhroucení. Držel se snad jen kvůli malému Matyasovy, aby se zcela nesložil. 

V plné síle, na něj dopadal pocit, tíha, a bolest, kterou zažíval ony čtyři roky, když tu nebyla. 

Jen nyní, to snad bylo o mnoho horší. Zvláště potom, co si stále a dokola, četl její dopis, a její vyznání. 

Musel ji najít. Za každou cenu. I kdyby měl obrátit na ruby celý stát.

 A to co nejdříve, protože měl pocit, že jen on, ji dokáže uchránit, před ní samotnou. 

Však byla jak neřízená střela. Ale právě proto, se do ní přeci zamiloval. 

Zřejmě si jsou souzeni. 

On, coby zachránce ztracené existence, který má pro ní slabost. 

A ona jeho doživotní hnací motor k tomu, aby ho neustále trápila, popouzela, rozčilovala a nutila k tomu, aby po ní víc, a více toužil.

 Aby toužil po tom, ji chránit a střežit. Zachránit a spasit její duši.