HRA S OHNĚM

Část 16

„Hned ráno, musím odjet, Matyasi." zavrkala dlouhonohá blondýna, a naklonila se k němu. 

 Jak slíbila, zastavila se po cestě v jejich sídle, a nyní, seděli všichni u večeře. Ale atmosféra, nebyla zrovna nějak příznivá. I ona, to cítila.

 Znala jejich rodinu, již hodně dlouho, hlavně oba bratry. Měla je ráda. A Matyasovy, vděčila za mnoho.

 Byli vždy jen přátele, jiskra mezi nimi nepřeskočila, ale ona stejně nebyla z těch, kteří vyhledávali trvalý vztah. A vůbec se tím netajila. 

„Mimochodem," prohodila směrem k Lionelovi, „gratuluji. Jsem ráda, že již nejsi sám, a zamiloval ses." 

„To si piš, krasavice," ušklíbl se na ní, a stiskl Silvanovi ruku, „byla jsi první, a poslední žena, se kterou jsem spal." Zasmál se tím svým nakažlivým smíchem.

Bibiana se po očku podívala na Vivien, a po té na Matyase. Nebyla hloupá. Již když přede dvěma dny přijel, a vyspali se spolu, všechno ji došlo. Ještě nikdy, se nechoval jako nyní. Poznala na něm, že je bezhlavě zamilovaný. A nyní konečně věděla, do koho. 

„Ale jak tě znám, stihneme několik čísel, zlato." zavrkala znovu, tak, aby to Vivien slyšela.

 Bylo ji jasné, i bez toho, aby jí něco řekl, o co tady jde. Když dojedli, Mytyas nalil skleničku a jednu podal Bibianě. 

Ta jí do sebe kopla, a pak ho hladově políbila. Nebránil se. A i Bibiana, si všimla pomalu zoufalého výrazu, oné dívky. 

„Tak jdeme, zlato. Nejprve si dáme společnou koupel, a pak mě krásně pomiluješ. Tak..., jak to umíš jen ty." Vydechla.

 Matyas položil svou sklenici na krb. Bibiana si všimla, že jeho pohled zabloudil směrem k dívce, a po té, jí vzal do náručí. 

„Samozřejmě," procedil skrz zuby, „nevidím žádných překážek v tom, abych to udělal. Pomiluji tě tak, že budeš křičet rozkoší." Vyhoupl si jí do náručí, a vykročil s ní po schodech nahoru.

 Otevřel dveře svého pokoje, kopl do dveří, aby se zavřeli a posadil Bibianu na postel. Odhodil sako a pomalu si začal rozvazovat kravatu. 

Bibiana odhodila boty, a pomalu se svlékajíc, se na něj dívala. Matyas, jako kdyby byl duchem nepřítomný.

 Odhodil kravatu a začal si rozepínat košili.

 „Už se známe dlouho, zlato, že ano?" začala Bibiana opatrně, „mě neoblbneš. Už včera, jsem poznala, že jsi duchem někde jinde," pokračovala, svlékajíc si šaty, „ta holka dole. Jsi do ní blázen."

 Matyas se na ní zamračil. „Ještě ty, začínej!" zavrčel a odhodil košili, „nemám náladu, na další psychologický rozbor, mého chování, Bibiano."

 Bibiana se zasmála. Postavila se a odhodila poslední kousek, svého oblečení. Pak k němu přistoupila, a sáhla k jeho opasku. 

„Ty můj světe," usmála se a začala mu rozepínat poklopec, „velký boss Cosa Onore, se zamiloval. A neví si rady, s jednou potrhlou holkou? Tomu nemůžu věřit." 

Matyasovy zajiskřilo v očích. Pevně semkl rty a stáhl zbytek svého oblečení. Pak se k ní přiblížil tak, aby musela začít couvat. Padla zády na postel. Bibiana ho políbila a usmála se, když ji zalehl svým tělem.

 „I když vím, že naše dostaveníčka brzy skončí, tak ti to přeji." 

„To se pleteš, Bibiano. Nemůže mne ani cítit." Zavrčel, dívajíc se jí zblízka do očí. 

Matyas ji chytil hrubě za nohy, a tvrdě přirazil. Začal se pohybovat, jako zběsilí. 

„Můj bože, Matyasi," křičela Bibiana v extázi, „kruci..., vydechovala mezi přírazy, „již nikdy..., mě nikdo..., neošuká jako ty!" 

Po nějaké době, vykřikl i Matyas, a zhroutil se na její tělo. Několikrát se nadechl, aby se uklidnil a zvedl hlavu. 

V pootevřených dveřích, do vedlejšího pokoje, stála Vivien. Pro své rozrušení, a vztek, který ho popadl, nedokázal určit, její rozpoložení. 

„A do prdele!" zařval, „kruci..., zmiz, Vivien." Procedil skrz zuby, a po té, se svalil vedle Bibiany.

 Ve tváři mu cukalo zlostí. Měl na ní takový vztek. Vůbec nechápal, co to mělo znamenat.

 „Závidím ji," zašeptala, a pohladila ho po tváři, „až pozná tu tvou vášeň, náruživost, smyslnost, tvůj nezkrotný chtíč, i chlípnost, nedostaneš ji z postele."