Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 14.

Mladík s čokoládovým drdolem se okamžitě zvedl z podlahy. Neváhal ani sekundu. Z ramene si vytáhl vrhací nože a odhodil je na zem. Byl pevně rozhodnut chytit útočníka za každou cenu. Adrenalin mu hučel v uších a jeho přesvědčení bylo tak silné, že dohromady vytvářely přímo ohlušující kombinaci - až tak, že nezaslechl slova svého nadřízeného, aby to nechal být.

Při seskoku z pódia si strhl šátek, ve které měl dosud zafixovanou dominantní ruku. Dopadl do dřepu. Zatnul pěsti a rychle se prodral davem, který se v panice snažil dostat ze vstupní haly nemocnice. Útočník, který měl značný náskok, se otočil dozadu a skoro klopýtnul. Naštěstí pro něj se stihl včas narovnat a mohl běžet dál.

Hnědovlasý trestanec předběhl ve chvilce kolegy, kteří vyrazili dávno před ním. Odpadávali zbytečně jako kuželky. Jeden zakopl, druhý zkolaboval a třetí se zapletl mezi auta, jejichž řidiči se ho snažili ve stávající panice nezajet. Eren se uchichtl při pádu prvního, druhého oběhl a jakmile se dostal k hlavní cestě mezi všechen ten chaos, byl nucen auta přeskočit - rukou se zapřel o hranu kapoty a ladně se přenesl přes překážející dopravní prostředek.

Zahalená postava pokračovala přes most. Vylezla na střechu a začala skákat z budovy na budovu. Měla mírný náskok. Navíc hnědovláska pálily plíce, měl sucho v krku a jen těžko se mohl nadechnout. Nehodlal ale polevit. Byl vytrénován pro mnohem tvrdší podmínky. I když jeho tělo dál nemohlo, vůle byla silnější. Vyskočil na tyče, jež se při jeho dopadu zakymácely. Zavrávoral a na chvíli ztratil balanc. Doufal, že ona smutná parodie na lešení vydrží a s námahou se vydrápal nahoru. Tvrdé podrážky jeho vojenských bot drtily tašky při každém kroku a práci mu moc neusňadňovaly - chyběl mu jeho sebejistý lehký krok.

Najednou tajemná osoba zastavila. Ocitla se na konci střechy. Neměla kam dál přeskočit či jak se dostat dolů bez toho, aniž by si nezlomila své dolní končetiny. Toho Eren využil. Vytáhl od opasku pistoli a namířil ji na postavu:,,Ruce vzhůru!" Zakřičel, stojící na druhém konci. Jeho zranění i vzdálenost byla irelevantní - jakmile měl v ruce zbraň, byl schopen se trefit nehledě na okolnosti, povětrnostní podmínky či druh pistole. Jeho mozek najednou ignoroval veškerou bolest, ba dokonce i třes zraněné ruky zmizel. Nevnímal ani mžitky před očima. Tak byl vycvičen, taková byla jeho přesnost.

Útočník již neměl kam utéct. Tak, jak stál u konce střechy, se otočil a zvedl ruce vzhůru na znak vzdávání se. ,,Odstup od hrany," pokynul mu hnědovlásek hlavní. Byl mírně překvapen, když protivník udělal přesně to, co chtěl. ,,Na kolena!" Zavelel, jakmile se postava nacházela v prostoru. Tentokrát ale neuposlechl příkaz muže s pistolí. Kdyby pohled mohl zabíjet, mladý voják by byl už dávno mrtvý. Vojín přistoupil obezřetně k postavě, která vyčkávala a poté se mu pokusila dát pěstí. Eren to očekával a jedním rychlým pohybem srazil protivníka k zemi. Klekl si na něj a nasadil mu pouta.

Mladík dotáhl pachatele zpátky k lešení, kde na něj již čekal zbytek. Mžitky a rozmazané vidění, které dosud ignoroval, se vrátilo v mnohonásobnější síle. Zavrávoral. Věděl, že si nemůže dovolit být rozrušen, ještě ne, ale adrenalin na něj už žel bohu nepůsobil. Sýpavě se nadechl. Na pokyn strážníka shodil kriminálníka do přistaveného seníku a hodlal slézt opatrně dolů. Nevěděl, jak dlouho stál na střeše bez hnutí, přemáhaje začínající mdloby. Slyšel kolem sebe jen tlumené hlasy. Podíval se na svoji ruku, na níž v místě bodného zranění nebyla látka bílá, nýbrž rudě červená. Cítil jak mu teplá tekutina stéká po chladných prstech. Mohl by přísahat, že slyšel dopadání kapek na střechu. Po zvolání se podíval na Hanji, která ukázala na svůj bok. Podíval se na ten svůj. ,,Hups." Vylezlo z něj omámené prohlášení, než ho zradila kolena. Původní domněnka se nepotvrdila - nebyl pobodaný pouze na ruce, ale i na boku. Očividně se mu útočník nepokusil dát pouze pěstí, ale stihl mu zabodnout poslední nůž přímo do žeber. Kvůli adrenalinu to ale necítil.

Poslední, co slyšel, byl zoufalý řev Kapitána a vzduch lechtající ho na líci jak padal dolů.

Probudily ho tiché hlasy. Pomalu otevřel oči a podíval se kolem sebe. Rozpoznal bílý interiér nemocnice, kde se nacházel naposledy. Vedle něj stála u dveří čtyřoká doktorka, která rozmlouvala s černovlasým mužem. Pousmál se. Podle uniformy to byl Kapitán. Připadalo mu, že uběhl alespoň rok od té doby, co byl naposledy vzhůru. Cítil se chudý. Celé tělo ho bolelo a žaludek měl jako na vodě. Shledal, že na nočním stolku vedle něj leží sklenička vody. Natáhl pro ni ruku, ale upadla mu. Čistá voda se rozlila na zem mezi milion střepů. Hlasy utichly. Brejlatá doktorka se s Kapitánem rozloučila a odešla z pokoje pryč.

,,Jak se cítíš Jeagere?" Ozvalo se vedle něj. Černovlasý muž si přišel blíže k posteli a začal sbírat střepy ze země.

,,Řeknu vám, že víc na píču jsem se nikdy necítil." Uchechtl se mladík.

,,Nedivím se. Pobodaný, ztráta krve a těžký otřes mozku není zábava. Aspoň tu paprču už máš v pořádku." Přikývl jeho nadřízený. Střepy odložil do koše a ruce si založil na prsou. Mladík na něj vyplázl jazyk a stříbrná kulička se zaleskla ve světle.

,,Schov ten jazyk než ti ho uříznu, spratku." Protočil očima. ,,Donuťte mě." Ušklíbl se na něj pacient. ,,Není problém," pronesl ledově šedoočko. Hnědovlasý mladík se s tichým kurva posadil na okraj postele. Na sobě měl pouze nemocniční kalhoty. Jediné, co hyzdilo jeho krásné tělo byla zašitá rána na rameni a na boku, převázaná bílým obvazem, který kontrastoval s jeho snědě opálenou pletí. Vypadal, jako by patřil mezi Elisejské, zato naopak Levi by se dal přirovnat k chodící smrti.

,,Vyděsil jsem tě, Levi?" Zeptal se potichu zelenooký mladík. Černovlásek přistoupil k mladíkovi blíž a rukou mu zajel do rozcuchaných pramenů. ,,Měl by ses přestat obětovávat, Jeagere bo ti budu muset do spisu zapsat, že máš sebevražedné sklony." Kapitán vyčaroval na rtech dokonce i menší úsměv. Eren se zářivě usmál. Přitáhl muže k sobě přímo do svého klína a hlavu si opřel o jeho hruď. ,,Nicméně děkuji," pokračoval jeho nadřízený:,,Poslední dobou nejsem ve své kůži."

Mladík zvedl pohled a podíval se do stříbrných očí, které výjimečně nebyly tak ledové, jak je znal:,,Zajímalo by mě proč." Bledý voják protočil očima a zatáhl ho za vlasy tak, že musel zvrátit hlavu dozadu. ,,Pořád jsem tvůj nadřízený, tak se podle toho chovej." Zavrčel na něj skrze zaťaté zuby Kapitán. Odtáhl ho od sebe a nakonec ho strčil na postel. ,,Měl by sis odpočinout. Tohle marodění je poslední dovolená, kterou ode mě dostaneš." S těmi slovy se otočil a odešel pryč. Eren chvíli pozoroval jeho plášť a poté se podíval do stropu. Možná jen přece stojí za to stát se Mortemským zběhem...