Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 31.

Mládence vzbudil povyk, který se najednou začínal ozývat kolem něj. Otevřel líně oči a protáhl se. Podle počtu lidí, kteří se nacházeli na náměstí zaspal východ slunce. Občané se procházeli kolem kompletně postavených stánků a nakupovali ovoce, zeleninu ba i látky do domácnosti. Děti pobíhaly kolem svých rodičů hrající si s novými dřevěnými hračkami. Na pódiu bylo představení kejklířů, kteří žonglovali nebo polykali oheň. Všichni na sobě měli barevné oblečení, muži měli košile, kalhoty a slaměné klobouky obvěšené kytkami. Ženy měly různorodé sukně vyšívané znaky jara a ve vlasech uvázané dlouhé mašle.

Vzduchem foukal jarní vetřík, který sebou nesl vůni čerstvě upečeného pečiva a i masa. Kručení v břiše mladíka upozornilo na skutečnost nedostatku jídla v posledních dvou dnech. Zavrtěl hlavou a vytáhl polotvrdý chleba, který se sebou měl ze včerejška. Zatímco ukusoval svoji gumovou snídani, začal si pomalu chystat zbraň.

Jeho mysl byla naprosto prázdná. Oči měl červené od nedostatku spánku a jejich jas pohasnul. Půlka jeho vlasů byla černá jako popel a vhodně doplňovala jeho snědou pleť - již vypadal jako převážná většina Elysejského obyvatelstva. Jakmile měl vše nachystané, opřel se o zítku a čekal na to, až vše začne.

Kapitán právě kráčel po hlavní ulici po boku krásně zdobeného královského kočáru. V rukou držel automatickou pušku, kdyby se náhodou vyskytlo nebezpečí. Zároveň se díval pořád na střechy budov, jestli se někde náhodou nenachází 'falešný' havran. Neustále ale měl pocit, že se stane něco strašného a vůbec se mu to nelíbilo. Poté, co se k němu dostal tajný dopis, byl neklidný. Samozřejmě, nikdo kromě něj nevěděl, že je zde nějaká hrozba. Jakmile dopis objevil a přečetl, okamžitě ho spálil. Obával se, že mladíkovo zmizení s tím má něco společného.

Postava schovaná na střeše pozorovala celý průvod skrz odstřelovací hledí. Kapitánova družina se pomalu dostala k pódiu a sám Levi odvedl Královnu po schodech nahoru k řečnickému pultíku. Lidé, kteří se mezitím nahromadili na náměstí - a že jich nebylo málo - začali jásat. Generál se postavil na pravou stranu a černovlasý voják stál na levé, stále se rozhlížející kolem sebe. Eren cítil, že jejich spojení je silnější, když jsou sobě nablízku. Přesto si ale byli momentálně docela daleko. Nasadil si černou masku spolu s kápí a čekal na vhodný okamžit.

Šedooký muž se rozhlížel po střechách, ale nikde neviděl nic neobvyklého. Od Erena necítil žádné negativní emoce, naopak, byl stoicky klidný jako hladina jezera. Momentálně si byl jist jediným - jeho milý je někde blízko. Otázka byla kde a jestli se k němu dokáže dostat včas, než se opět vytratí. Potřásl nenápadně hlavou, teď se musel sesoutředit na bezpečí Královny a Generála.

Vysoká blonďatá žena se zhluboka nadechla:,,Dobrý den, vážení občané Elysejské říše." Nevypadala nervózně, naopak. Byla to vyrovnaná, překrásná mladá žena s modrýma očima, které dokázaly vidět až do duše. Tradovalo se, že je až moc jemná a empatická na to, aby vedla válku proti východu, proto všechny její vojenské povinnosti převzal Erwin Smith a ona byla jen bílým koněm, ikonou a celebritou svého státu.

Občané se uklidnili a nikdo si nedovolil pronést ani slůvko. Děti se dívaly na drahé šperky a třpytivé letní šaty, které na sobě panovnice měla s naprostým úžasem. Poddaní čekali na její proslov s úctou. Eren na střeše neposlouchal nic, co říkala. Pouze sledoval pódium a čekal na vhodnou příležitost.

,,Dnes jsme se zde sešli, abychom oslavili vítěžství Holubice, které se stalo před třemi lety. Sešli jsme se, abychom uctili památku padlých vojáků, co bojovali za naši vlast až do posledních sil a oslavili den sklizně. Jak můj otec rád říkal, život je plný rozmanitých momentů, které si musíme užívat. Minulost si zapamatovat, ale nikdy nad ní netruchlit déle, než je nutné. Tím já, Historia Reiss, královna Elysejské říše, zahajuji-" Krásný, emotivní proslov byl utnut výkřikem.

Vše se stalo neskutečně rychle. Na pódium vyskočily tři postavy zahalené v zelených hábitech a maskách přes oči, v rukou držící bodné zbraně. První se vrhla na Královnu. Černovlasý muž nezaváhal a strnul ženu na stranu, nastavujíc útočníkovi svá záda. Očekával ránu, která nepřišla. Místo ní se ozval se tlumený výstřel a útočník spadl s prostřelenou hlavou k zemi. Dav začal panikařit a utíkat na všechny strany. Kapitán, který stále držel Historii v náručí, se otočil. Koutkem oka zaznamenal odlesk hledí na nedaleké střeše. Erwin měl co dělat, aby se ubránil dvoum útočníkům, zatímco se objevovaly další. Celý festival se zničehonic změnil na krveprolití.

Snědý mladík ležel nenápadně na střeše. Našel svůj okamžit a hodlal vystřelit, když se scéna před ním změnila na bitevní pole. Jakmile viděl Leviho v nesnázích, nemohl ho nechat napospas jeho osudu, i kdyby to znamenalo promeškat příležitost a prozradit se. Zamířil a vystřelil. Rychlá a čistá střela právě zachránila jeho milovanému krk a jemu ukončila celou kariéru a možná i život. Teď ale neměl čas přemýšlet nad tím, co se mu stane za zběhnutí. Stoupnul si. Pušku si opřel o rameno a opět zamířil. Druhý útočník, co mířil na Královnu zbraní, padl k zemi.

Levi se vzpamatoval a začal Historii tlačit směrem ke kočáru, aby ji odtud mohli dostat co nejdřív. Jeho vojáci ho kryli, a když se někdo přiblížil blízko, jedinou střelou byl zabit. Věděl, kdo ona postava stojící na střeše s odstřelovací puškou je - Havran. A též věděl jeho pravou identitu. Cítil se... otupěle. Byl si vědom toho, že jeho srdce se právě opět rozpadlo na miliardu kousíčků, které pravděpodobně nepůjdou slepit dohromady.

Když se dostali ke kočáru, Erwin ho hrubě odstrčil a nahrnul nepříjemně rychle Královnu dovnitř a nasedl okamžitě za ní. Levi zavrčel a poručil kočímu - tohle si s ním vyřídí příště. Řidič neváhal a s klidem profesionála se rozjel rychle po ulici pryč od nebezpečí. Teď, když neměl žádnou zátěž, mohl šedooký muž začít bojovat. Vytáhl od opasku zbraň a začal střílet kolem sebe. Když se někdo přiblížil moc blízko, povedlo se mu ho jedním chmatem odzbrojit. Nikoho nevynechal. Jeho slavnostní uniforma i tvář byla od krve jeho protivníků. Avšak sám bledý muž na sobě neměl ani škrábanec.

Jakmile boj skončil a Levi usmrtil posledního nepřítele kulkou do hlavy, otočil se na střechu, kde stála černá postava. Chvíli si sami sebe přeměřovali pohledem. Zelenooký vojín měl pušku namířenou na Kapitána, ale nedíval se do hledí. Na jeho tváři byl usazený znechucený výraz, avšak pod maskou nebyl vidět. Eren zbraň sklonil a otočil se. Sotva co zmizel z dohledu, šedooký muž se rozběhl jeho směrem. Rozhodně ho neměl v plánu nechat utéct, ne po tom, co teď předvedl. Ještě neměl vymyšlené, co s ním bude dělat, ale rozhodl se improvizovat. Hlavní bylo nenechat ho utéct.

Eren seskočil ze střechy na ulici, svou zbraň zpátky v pouzdře na zádech a rozběhl se pryč. Nemusel čekat dlouho a slyšel za sebou klapavý běh. ,,Stůj!" Zakřičel na něj naštvaný Kapitán, ale hnědovlásek se na něj ani neotočil. Pokračoval dál, přesklakoval elegantně všechny překážky a vypadalo to, že ho odstřelovací zbraň na zádech vůbec netíží.

Na první křižovatce odbočil doprava, prokličkoval mezi malými půldomečky, podběhl šňůry prádel, přeskočil bedny s jídlem a pokračoval v cestě. Poté následovalo dvakrát doleva, doprava, doleva... Nevypadalo to, že se Holubici ztratí z pohledu a už se začínal cítit unavený. Přemýšlel, jak se svého bývalého nadřízeného zbavit a nevěnoval pozornost cestě - udělal špatnou otočku a ocitl se ve slepé uličce.

,,Stát! Odlož svou zbraň na zem, pomalu. Poté na kolena a ruce za hlavu." Promluvil za ním černovlasý muž. Eren slyšel zvuk odjištění jeho zbraně. Opatrně položil pouzdro na zem a kleknul si na kolena, ruce semknuté za hlavou. Levi k němu přišel a se zbraní stále namířenou na něj mu sundal kápi i masku.

Hnědovlásek se pouze provokativně usmál:,,Jsem rád, že se konečně setkáváme, má drahá Holubice."