Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 30.

Černovlasý muž zatím nenahlásil, že mladý chlapec zběhnul - pořád v koutku duše doufal, že ho neopustil a pouze se zalekl jejich nově načatého vztahu. To, co k němu cítil, jak po něm toužil - nikdy neměl takové pocity ke komukoliv jinému. Nechtěl mít své srdce, o kterém už mimochodem věděl, že existuje, roztříštěné na milion kousků.

Netušil, co Eren právě dělal, ale byl si jistý, že to nebyla příjemná zkušenost. Cítil rozrušení a vystrašenost, což rozhodně nepatřilo k jeho vlastním emocím. Mohl jen odhadovat, do čeho se hnědovlasý mladík namočil. Pozitivní zpráva byla, že byl jeho pobočník pořád naživu a ve městě. Kde? To byla otázka, kterou si právě pokládal.

Před chvílí k němu došel posel. Dostali rozkaz, že budou přítomni na oslavě sklizně. Normálně tam jeho speciální jednotka nechodí, ale vzhledem k okolnostem se Generál domníval, že se může jejich záhadný útočník spolu s falešným Havranem ukázat a oni zde mají být v případě, začnou-li létat kulky a padat těla. Údajně se bude účastnit i Královna a její bezpečí by měla být jejich největší priorita.

Prohrábl si vlasy před zrcadlem a povzdechl si. Bílé pramínky, které se začaly poslední měsíce objevovat v jeho kadeřích, se snažil vehementně skrývat černou vazelínou na boty. Zatím se mu to dařilo, ale pochyboval, že mu šediny nebudou přibývat. Měl pocit, že ona změna má co dočinění s Erenem, ale dokud neměl důkazy, odmítal dělat unáhlené závěry. Povzdechl si. Věděl, že budoucí dny budou náročné.

Hnědovlasý mladík se potuloval kolem hlavního náměstí a sledoval probíhající přípravy na slavnost. Místním se již podařilo postavil velké dřevěné pódium, které ženy s dětmi zdobily květinovými věnci a rostlinnými motivy. Pomalu zde začaly vyrůstat stánečky se zbožím malých farmářů a obchodníků. Nechyběly ani atrakce pro děti. Pouze vojáci se ještě nehrnuli na svá místa - proč taky, měli ještě celý den čas.

Vzhledem k četnosti místních zvěd věděl, že zde bude v bezpečí i bez zakryté tváře. Masku měl proto sundanou spolu s kapucí a pojídal, opřený o hranu křišťálové fontány, bochan chleba, který si ráno zakoupil za poslední zlaté v pekárně na rožku ulice. Do úst si uložil utržený kousek kůrky s úmyslem žvýkat, když se zarazil.

Svět kolem se zpomalil, zatímco kolem něj procházela menší ženská postava v zeleném hábitu. Jakmile se na něj podívala a usmála, po zádech mu přejel mráz. Nemohl dýchat. Tento pocit by přirovnal k hadu obtočenému kolem jeho těla snažící se ho rozdrtit zaživa. Doufám, že si vybereš správně... Zněla mu v hlavě slova, která mohla patřit jedině tajemné dívce, přestože je nevyslovila. Zelenou kapuci si stáhla víc do obličeje a odešla.

Ze šoku ho vytrhlo volání. Otočil se tím směrem a uviděl pár malých chlapců, jak si hrají na vojáky s dřevěnými meči a štíty. Koutky úst se mu zvedly v malý úsměv. Náměstí pozoroval již půl dne a neviděl kolem nic, co by ukazovalo, že by zde měl být někdo jiný, než on a armáda. Přemýšlel poslední dobou o tom, co řekl Erwin. Třetí skupina, dvě tečky na krku... Měl pocit, že mu schází poslední dílek k vyřešení této záhady.

Den se pomalu chýlil ke konci. Utekl mnohem rychleji, když ho pár místních poprosilo, aby přiložil ruku k dílu. Přenášel bedýnky s ovocem a zeleninou, pomohl postavit stařence její stánek s dětskými hračkami, zahrál si s dětmi na schovávanou a dokonce ho požádala akrobatická skupina o duel s meči. Nejprve se mu nechtělo, aby na sebe nepřitahoval pozornost, ale po první pomoci pochopil, že lidé si rádi povídají při práci. Dokonce se i dozvěděl, že tento rok bude mít projev královna poprvé od započnutí války. Byl si jist, že Generál nenechá nic náhodě a ochranka na místě bude početnější, než se původně odhadovalo. Vzhledem k hrozbě od třetí strany bude pod ochranou i samotná královna, takže nasadí Leviho tým. Tím pádem si musel již teď večer najít nějaký dostatečně vysoký barák a schovat se na střechu, jinak by neměl šanci se sem zítra ráno nepozorovaně dostat.

Za svou pomoc si vysloužil pár zlatých a nějaké jídlo, které měli obchodníci u sebe. V pravé ruce si pohazoval s červeným jablkem, zatímco v té levé držel pouzdro se svou zbraní. Najednou byl ve svém živlu. Všude okolo byla tma, pouze pouliční osvětlení ozařovalo kousky náměstí, kde nebyla ani noha. Jeho podpatky tiše klapaly o cihlovou cestu. Vybral si druhý nejvyšší barák, který byl kousek od pódia. Ladně se přes okap dostal na balkón, kde použil stoleček, aby se dostal na střechu. Tam se usadil a opřel se o komýn. Nezbývalo než čekat.

Odepnul si opasek, na kterém byla připevněna zbraň spolu s bílou dýkou. Teď, když měl chvíli čas, si ji začal bezmyšlenkovitě prohlížet. Uvědomil si, že si nikdy nevšiml krásného jemného zdobení na rukojeti zbraně. Uprostřed se vyjímal velký démand, který se leskl v jemných měsíčních paprscích. Když zbraň vytáhl z pouzdra, ukázala se tenká zoubkovaná čepel. Zbraň si potěžkal v ruce, byla vyvážená. Takové zbraně si musel voják většinou zasloužit nějakým velkým hrdinským činem v armádě. Obdivuhodně se díval na výstavní kousek Elisejského řemesla, když se zarazil. Teprve teď si uvědomil, že na dýce je holubice. Roztáhnuté křídla tvořila záštitu, zatímco ocasní pírka byla vymodelována do rukojeti. Hlavička zvířete mířila k čepeli.

Zhluboka se nadechl. Neměl důvod ptát se, proč by Kapitán dostal dýku s holubicí. V hloubi duše vědět, za jaké zásluhy zbraň dostal. Cítil se, jakoby mu srdce probodlo milion nožů. Musel se párkrát zhluboka nadechnout, aby se uklidnil. Celou tu dobu měl samotnou Holubici hned před sebou a nikdy si to neuvědomil? Netušil, zda je víc raněn nebo naštvaný sám na sebe. Kdyby jen nebyl zaslepen láskou a emocemi, už mohl být dávno zpět ve své rodné zemi a tohle mohl hodit vše za hlavu. Všechny ty důmyslné pohyby, které Kapitán předvedl v boji, že se mu vlastně vůbec jako jediný voják vyrovnal... A on ho zachrání? Vytvoří si s ním pokrevní pouto? Zamiluje se do něj? Ne, nechtěl si to připustit, ale musel. Vypadá to, že si bude muset přehodnotit své priority a vybrat si mezi láskou a prací.

Zaklonil hlavu a trpce se usmál. Samozřejmě, že to zrovna musel být Levi. To by jinak nebyla taková zábava, kdyby mu osud nenachystal nějaký zamotaný problém. Nadechl se, měl by zapomenout na vše, co nebylo relevantní k momentálnímu úkolu - zabít Erwina. Potlačil bodající bolest ve své hrudi a podíval se na oblohu. Měl by se začít chystat, za několik hodin by mělo vycházet slunce. Poté nebude mít čas a pokud si nepřipraví plán, mohli by jej chytit.