Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 17.

Z nedalekého křoví vylezla ostnatá kulička s malým čumáčkem, která v pusince držela červa. Nebylo to žádné jiné stvoření než ježeček. Hnědovlásek ztuhl, vyvalil strachem oči a zorničky se mu zúžily. Bylo to až k smíchu - silný voják, který měl na kontě víc než několik tisíc vražd za celý svůj život, se bál malého ostnaného savce. Kdyby mohl, tak uteče. Hrdost mu ale nedovolila ze sebe Kapitána shodit. Černovlasý muž nechápal, co se děje. Podíval se, kam směřoval Erenův pohled a mírně pozvedl obočí:,,Budeme pokračovat nebo je pro tebe zajímavější zkurvený ježek?" Zeptal se mírně podrážděným hlasem. ,,Dej to pryč." Hlesl zelenooký muž tiše. ,,Cože?" Bylo mu odpovědí.

Levi se podíval na ježka a teď mu to došlo. Ten vzdálený pocit strachu nebyl jeho, ale jeho partnera! Mírně se pousmál. Zvedl se a přešel k ostnatému savci. Ačkoliv neměl rukavice a jeho hruď byla odhalená, vzal do rukou zvířátko ze země a přitiskl ho k sobě. ,,Neříkej, že se bojíš takového krásného stvoření." Ušklíbl se na muže stále sedícího na zemi. Mladík do něj zabodl výhružný pohled. ,,Opovaž se, Levi." Zavrčel na něj. Netrvalo to ani chvíli a Kapitán po něm pichlavý míček hodil. Stvoření dopadlo v kuličce na Erena a popíchalo ho přes tenkou látku jeho uniformy. Mládenec vypískl jako zraněné kotě, vyskočil strachy na nohy a než stihl šedooký muž mrknout, vylezl na strom.

,,Fuj ty vole!" křičel na něj zlostně mortemský z koruny stromu, zatímco černovlasému muži cukaly koutky pobavením. ,,Ale, nedělej. Takový silák jako ty a bojí se malého ježečka?" Popíchl ho pobaveně jeho nadřízený. ,,Drž hubu." Bylo mu zlostnou odpovědí. Na Leviho tváři se objevil široký škodolibý úšklebek. ,,Alespoň někdo tě dneska opíchal." Ucedil skrze zuby muž na zemi, bránící se hlasitému smíchu. Když hnědovlásek viděl, že ostnatý míč vzal nohy na ramena a již dávno není pod stromem, opatrně slezl dolů. Cítil se naštvaný, zklamaný, nadržený a vyčerpaný. Přešel k menšímu muži a silně ho chytil za čelist. ,,Jedna noc se mnou ti ten úšklebek z tváře vymaže a budeš rád, když si na druhý den sedneš." Zavrněl tiše k jeho uchu, které poté olízl.

Kapitánovi zmizel úsměv ze rtů a nasucho polkl. Ve chvíli, kdy mu došlo, co jeho polovička řekla, byl hnědovlasý mladík již dávno pryč. Nechal všechny věci tam, kde byly a rychlým krokem se dostal dolů. Levimu trvalo notnou chvíli dostat se dolů bezpečně spolu se vší zbrojí, co s sebou donesli. Jakmile slezl dolů, podíval se směrem, kam jeho asistent odběhl. Eren už byl ale dávno v polovině cesty a jemu se nechtělo běhat - navíc při váze pušky a jeho menší tělesné stavbě by to bylo obtížné.

,,Mikaso, nechceš nám ukázat prdelku?" Z dálky k němu dozníval hlas Jeana a pár jeho kamarádů, kteří očividně byli stejně oplzlí jako on sám. Hnědovlásek otočil hlavu na skupinku jdoucích holek, mezi nimiž byla i Sasha a pozvedl obočí. Samozřejmostí ve vojenském táboře bylo společné bydlení - zvlášť pro ženy a muže - a sprchy se nacházely v každé budově jen jedny a ještě společné. Usoudil tedy, že slečny šli po dokončení tréninku zpátky do kasáren s úmyslem dát si před večeří sprchu a koňovi přátelé se rozhodli je popichovat. ,,Nebo Sashenka může ukázat prsa!" Ozval se jeden z jeho kumpánů. Samotného Erena opodál si ještě nevšimli, protože se schoval do stínu. Holky byly očividně v rozpacích a když jednu plácli přes zadek, začala dokonce brečet. ,,Jeane, nech nás na pokoji a omluv se Mie." Zavrčela na něj Mikasa, která vypadala jako samotná bohyně pomsty.

Eren byl pěkně nasraný od incidentu s ježkem, a když Jean vzal Sashu za ruku a společně s jeho plešatým kamarádem na ni nalehli a chtěli ji vysvléct, vyletěl po nich. ,,Jeane, běž si svoje sexuální choutky ukájet na záchod svou pravou rukou, moc dobře víš, že ti ani jedna z nich nedá!" Zařval na něj. Mládenec, který mu tak neskutečně připomínal koně, se na něj otočil. Vytáhl nůž a jedním pohybem prořízl dívce nátělník s podprsenkou. Zatímco Mikasa utěšovala ubrečenou slečnu, jejíž jméno byla Mia, zbytek slečen stál schovaný za ní, jakoby byla jejich štít. Mládenec s vlasy v barvě pochcané slámy odhodil obnaženou brunetu prudce na zem jako hadrovou panenku. ,,Nebo co, Jeagere?!" Spustil po snědém muži agresivně.

,,Nebo ten nůž budou na pitevně vytahovat z tvojí prdele." Vojín si poklekl k Sashi a podal ji kabát své uniformy, který díky tomu, že byl větší, skryl vše, co její rozpárané oblečení již nedokázalo. Kolega koňská hlava, kterého zřejmě dopálil, se proti němu rozběhl břitvou napřed. Mládenec se útoku perfektním saltem dozadu. Slečny mezitím došly pomoci Sashe a ustoupily do bezpečné vzdálenosti. Netrvalo to dlouho a kolem mužů se vytvořil kroužek přihlížejících fandících jednomu nebo druhému. ,,Tak co, Jeagere, bojíš se mě?" Ušklíbl se na něj. Hnědovlásek pouze zavrtěl hlavou a prokřupal si klouby na rukou. ,,Po dnešku se budeš bát ty mě." Odpověděl mu zastrašujícím tónem hlasu.

Protivník se vrhl proti němu s nožem v úmyslu ho bodnout. Hnědovlásek udělal úkrok do boku, chytil ho za ruku a přehodil ho přes záda na zem. Jean zasípal kvůli chvilkovému vyražení dechu a pokusil se zvednout. Emeraldové oči ho bedlivě sledovaly s jistou jiskrou, jako mívá vlk, co honí svou oběť. Špinavý blondýn zasadil snědému muži pěstí do obličeje. Eren ucouvl dozadu a otřel si roztržený ret. Jeho odpovědí bylo koleno přímo mezi nohy, pravý hák do nosu a odkopnutí na zem. Hnědooký vojín to neustál a skončil na zemi. Nasraný Mortemský si na něj sedl a začal ho pěstí bít přímo do obličeje, zprava a zleva. Pořád dokola, až se samotný mladík na zemi nemohl bránit a snědý muž na něm byl pokryt rubínovou tekutinou identickou s tou, kterou měl protivník pokrytý celý obličej.

Kapitán se stihl ke kroužku dostat v tu chvíli, kdy Eren udělal salto dozadu. Dopadl v úplně identické pozici jako jeden nejmenovaný odstřelovač z Mortemu. Sledoval Havrana již dlouho a moc dobře věděl jaké pohyby jsou jeho podpisové, které nikdo nenapodobí a podle čeho by ho poznal všude. Nebylo ale možné, aby se assassin nacházel v Elisiu - stoprocentně by nemohl vystát zdejší tropické podnebí a též byl prohlášen za mrtvého. Nikde se od posledního střetu neobjevil. Dalším problémem bylo, že každý v nepřátelské zemi uměl dobře střílet, tudíž kdyby byl naživu, rozhodně by se mezi nimi ztratil i přes jeho jedinečné schopnosti. Sám Levi ale cítil, že je ještě naživu. Erwin jeho intuici bohužel nevěřil, neboť nebyly důkazy. Navíc by mu nemohlo záležet na nepříteli. Proto nakonec pravděpodobnost jeho myšlenky vyčíslil na nulu, zavrtěl hlavou a raději se začal sousředit na realitu.

Bohužel, minuta přemýšlení a nesledování děje ho právě stála hodně. ,,Jeagere!!" Zařval vysokým autoritativním hlasem. Prodral se davem vojáků až k nim, ale jeho partner očividně nehodlal přestat. Musel po hnědovlasém mladíkovi skočit a odtrhnout ho od bezvládného těla násilím, nebo by kolegu umlátil k smrti. ,,Jeagre! Ty kreténe, vždyť jsi ho mohl zabít. Co si o sobě myslíš? Měl by sis uvědomit, že jsou tu pravidla a meze, které nesmíš překročit." Zařval na něj Kapitán, zatímco mu držel zkroucenou ruku za zády. Bylo to pro něj docela těžké, v porovnání výšky a váhy obou mužů, ale nakonec se mu povedlo rozzuřeného mládence uklidnit. Mezitím přiběhli medici a naložili bezvládného muže na nosítka. ,,Na svůj pokoj, hned!" Zařval na na svého asistenta. ,,A vy ostatní, okamžitě se vraťte na své přidělené pozice!" Byl neskutečně naštvaný a zklamaný. Zelenookému mládenci věnoval zlostný pohled a poté odkráčel směrem k budově v níž měl pokoj.

To 'sem asi posral. Pomyslel si muž s olivínovýma očima sedící na zemi. Utřel si krvavý koutek špinavou ruku a povzdechl si. Měl by se jít umýt od toho prachu a špíny a hlavně si jít pro čistou uniformu. Zavrtěl hlavou a zvedl se, přeci jen, příkaz zněl dojít hned. Aspoň ho naseru. Pomalým krokem se tedy vydal směrem k budově, kde měl mít pokoj. Jediná věc, kterou jeho drahý nenáviděl víc než cokoliv jiného byla špína a jelikož za ním dojde tak, jak momentálně vypadá - spocený, špinavý a od krve - zřejmě ho vyhodí z okna. Létat opravdu neuměl, nebo o tom spíš nevěděl. Nicméně měl docela silný pocit, že na to brzy přijde.