Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 26.

,,Kdybych to vědět nechtěl, tak se tě neptám." Zavrčel na něj černovlasý muž. Jinoch se zhluboka nadechl, aby vysvětlil, co to znamená, ale jejich konverzaci utnuly hlasité výkřiky nedelako. Pouze se na sebe podívali, než se rozběhli ke zdroji onoho povyku.

Zatímco se prodírali hustým davem lidí, kteří se s křikem snažili dostat pryč, krvavý západ slunce ozářil hororový výjev. Dva nemtrví se sápali po dvou občanech. Žena, jež utrpěla zranění neslučitelné se životem ležela v kaluži krve na zemi, oči obrácené v sloup. Její partner se choulil v rohu a svým vlastním tělem chránil malé děťátko, zatímco volnou rukou se snažil bránit dřevěnou tyčí před rozkládajícím se monstrem, které se k němu snažilo dostat, zatímco druhé hodovalo nad masem, které před několika minutami mělo tvar zesnulé dívky. Než Levi stihl vyhodnotit situaci a vydat rozkaz, hnědovlasý muž bez rozmyslu skočil po monstru před mužem a nohama ho srazil k zemi. Kostlivec udělal tři kotrmelce a rozprskl se o nedalekou kamenou zídku. Bohužel, za pár chvil se zakletá duše seskládala opět dohromady.

Černovlasý muž vytasil z pouzdra na lýtku delší zdobenou dýku a vrhl se proti druhé příšeře, která se rozhodla vzdát se svého jídla ve prospěch útoku na snědého muže. Neexistovalo nic, co by tyhle monstra dokázalo nadobro zastavit. Žili i bez hlavy, ruky, orgánů...

,,Jak se sem ty kurvy dostaly?!" Zakřičel zlostně Kapitán, zatímco odrazil první útok svého nepřítele. ,,Mohu se ti podívat do karet, pokud to přežijeme, třeba se něco dozvím!" Odpověděl mu sarkasticky mladík. 

Hnědovlásek odkopl příšeru, která se po něm začala sápat. To ji ale rozčílilo a vzápětí po něm skočila. Eren si automaticky dal před tělo předloktí, zapomínajíc na to, že nemá na sobě mortemskou uniformu. Zakřičel bolestí, když ostré zuby proťaly jeho maso a z ruky mu začala vytékat jeho černá krev, postupně se na vzduchu měnící na zářivě rudou kapalinu. ,,A dost!" Zařval. Ve vší zlosti chytil kostlivce za hlavu - nebo alespoň za to, co z ní zbylo - a prudce monstrum narazil na nejbližší zeď. Ozvalo se křupnutí a lebka se v černém kouři rozprskla na milion kousíčků kolem. Kdyby měl čas, možná by se zabýval tím, kde vzal najednou takovou sílu. Než mu ale myšlenka proběhla hlavou, vyrušil ho bolestný křik bledého muže.

Levi držel čepel dýky v ústech kostlivce, aby zabránil případnému pokousání. Z pravé ruky mu tekla přes zápěstí krev z rozříznuté dlaně, do které se mu čepel zařezávala tlakem, který na ni vyvíjel. Nemrtvý byl však silnější. Prudce zatlačil a vyvedl mládence z rovnováhy. Kapitán následně klopýtnul, čehož monstrum využilo a odhodilo hol s bolestným výkřikem na zem, zatímco jeho dýka dopadla mimo jeho dosah. Bylo to přesně v tuhle chvíli, kdy upoutal pozornost svého asistenta, který, ještě omámen nečekaným vztekem, mu hned přispěchal na pomoc. Zelenooký voják vytasil pistoli a vystřelil. Kulka proletěla skrz jeho lebku a zanechala pouze díru. Kostlivec zlostně zařval a nahmatal kámen ležící vedle něj. Se strašlivým úšklebkem oběma rukama udělal výpad na šedoočkovu hlavu. Snědý muž byl tak neskutečně naštvaný z toho, že mu proti nim nešlo bojovat, i z toho, že si někdo dovolil sáhnout na JEHO Kapitána, že překonal dálku, která je rozdělovala mrknutím oka a kámen monstru vytrhl z rukou ještě předtím, než stihl uhodit jeho partnera do hlavy. Levi sledoval scénu před sebou s bušícím srdcem. Cítil, jak moc je jeho partner naštvaný a nikdy nic podobně silného nezažil. Eren přehodil hroudu masa prudkým chvatem na záda, v druhé ruce držící velký balvan a udeřil do kostí pod sebou. Ozval se přidušený výkřik, který ze sebe vydal poloviční kostlivec a kolem se rozprskla podivná slizká tekutina, jež možná kdysi připomínala krev. Jedna rána ale nestačila. Zelenooký muž tedy uhodil podruhé, potřetí, počtvrté, dokud se protivník nepřestal konečně hýbat. Když skončil, z útočníka zbyla pouze lepkavá kaše s úlomky kostí.

Černovlásek sledoval počínání jeho kolegy se strachem v očích. Takovou surovost snad nikdy neviděl. Ani tolik vzteku nikdo, koho zatím potkal, nenosil v sobě. Nemohl si nevšimnout, jak zelené emeraldové oči jeho podřízeného začaly najednou svítit, jakoby byl ve svém živlu. Ba i o pár víc černých pramínků se nacházelo v jeho ledabyle sepnutém drdolu.

Oklepal se ze strašného zážitku a opatrně se zvedl. Sebral ze země svou zdobenou čepel a zastrčil ji zpátky do pouzdra. Opatrně přešel ke klečícímu mládenci a roztřesenou rukou ho chytil za rameno:,,Jsi v pořádku?" Mladík pouze sklopil hlavu a podíval se na své ruce, které byly celé špinavé. Nikdy v životě se necítil tak strašně znechucen nad sebou tak jako dnes. Levi se narovnal, cítil, že něco není v pořádku - bohužel nevěděl co. Snědý mladík věděl, že jejich pouto zpečetěné krví je silné, proto se snažil nepůsobit rozrušeně, aby černovlasý muž nic nepoznal. Menší voják poodešel od stále se rozdýchavajícího Erena a přiložil si prst ke sluchátku, které měl v uchu, aby ho aktivoval. ,,Ackerman na velitelství. Potřeboval bych poslat posily na hlavní náměstí, napadly nás dva nemrtví. Jeden civilista mrtev, druhý muž s dítětem utekli. Najít, přivést, zkontrolovat. Končím." Počkali chvilku na první hlídku, se kterou Levi prohodil pár slov a oni hned začali zajišťovat místo činu.

Hnědovlásek se postavil a zadíval se na již skoro zapadlé červené slunce. Nastavil tvář lehkému jarnímu vánku, který mu našeptával, že je ještě pořád naživu. Cítil se vysílený, slabý a na hraně své psychiky. Netušil, co to do něj vjelo a neměl slov. Kdyby ho Kapitán nevzal za ruku a neodvedl ho zpět k jejich koním, zřejmě by tam zůstal.

Po celou dobu, co se držel uzdy svého koně a druhou rukou držel svou drahou polovičku, nepromluvili ani slovo. Vše zařizoval Levi a on byl jako v bublině, duchem nepřítomný a nesoustředěný. Kdyby na ně teď někdo zaútočil, nebyl by schopen se bránit. Jakmile předali koně stájnému, vešli spolu do hlučného hostince a Kapitán ho doslova opřel o sloup, zatímco šel vyřešit pokoje. Snědý muž si dal ruce na prsou a nereagoval na žádné poznámky, které na na něj a jeho velitele měli již značně opilí štamgansti. Kdyby byl ale při smyslech, asi by se neudržel a něco hnusného by jim opáčil nazpátek. Teď pouze sledoval výměnu měšce zlatých mincí za klíč od pokoje a poté vnímal opět jemný dotek chladné ručky, jak ho voják v bílé uniformě vedl po schodech nahoru do jejich příbytku.

Když došli do pokoje, zůstal stát ve dveřích. Kapitán ho nikdy neviděl takhle zničeného a byl tím poměrně znepokojen. Velitel věděl, že se s ním mládencem něco dělo a to ho děsilo mnohem víc, než cokoliv jiného. Přibily další střípky skládačky a absolutně nepasovaly k sobě. Myslel si, že ho za jeho život nic nepřekvapí, ale opak byl pravdou. Objevující se černé pramínky v jeho vlasech, nelidská síla; rychlost a do toho ještě ono krevní pouto. Co to vše znamenalo?

Jedno bylo jisté - až moc mu na zelenookém vojákovi záleželo. ,,Erene?" Oslovil ho jemným tónem hlasu. Třikrát mu lusknul před obličejem, nic. Teprve po lehkém polibku na něj mortemský zvěd začal reagoval. Věnoval mu pouze pohled, v jeho emeraldových očích se zračila bolest. ,,Zachránil si mi opět život. Děkuji." Vtáhl ho do pokoje a usadil ho na postel. Hnědovlásek si opřel hlavu o jeho hruď zatímco černovlasý muž mu začal čechrat uvolněné prameny vlasů. ,,Měl by ses umýt a jít spát. Byl to náročný den." Odpovědí mu bylo pouze ublížené zakňučení.

Po chvíli se od něj konečně hnědovlásek odloučil. Podíval se do jeho šedých očí a pohladil ho jemně palcem po tváři. ,,Nikdy jsem neměl dopustit, abys mi věřil, natož aby ti na mě záleželo." Hlesl tiše.

Než se stihl černovlasý muž zeptat, co tím myslí, jeho pobočník ho jemně odsunul stranou a vydal se do spoře zařízené koupelny. Kapitán se vydal za ním, ale mládenec mu dveře zavřel přímo před očima a zamkl se. ,,Erene! Otevři ty dveře!" Levi zoufale bouchl pěstí do tvrdého dřeva, než se otočil a sesunul se na zem. Z očí mu začaly vytékat slzy. Utřel si mokrou tvář, ještě víc vyděšen tím, že vůbec brečí. Nevěděl proč. Neměl sebemenší ponětí, co znamená to, co mu právě řekl, ale jedno věděl jistě. Byl nesmírně vděčný za to, že mu začal věřit. Teď již byl ochoten přiznat i to, co dosud ignoroval. Ano, ty city, co k němu cítíl, byly pravé a nefalšované. Zamiloval se do něj. Miloval ho. A nehodlal se ho nikdy vzdát.