Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 16.

Kapitán přivítal svého starého známého vřelým obětím a poplácáním po zádech. Nikdo si ani nevšiml, že ona malá zelená nudle se přemístila na nedaleký strom. Zatímco přátelé probírali incidenty posledních dní, jednotka sbírala své osobní věci, zbraně a střelivo z brašen svých čtyřnohých doprovodů. Tedy až na jednoho - mladý hnědovlasý vojín stál u svého koně jako přikovaný. Už jen při pomyšlení na jeho první střet s holubicí, který by býval vyhrál, nebýt generála, mu lezl mráz po zádech a jeho tehdy zraněná noha ho opět začala bolet. Měl před očima tepenné krvácení svého stehna. Všechnu tu bolest, vyděšení že zemře a jeho snahu dostat se plazením alespoň do zákopu, aby se o něj postarali. Měl štěstí, velká část jejich jednotek útok nepřežila.

Vraník do svého jezdce šťouchl nosem. Ten se mírně pousmál a pohladil ho po čumáku. Sundal ze zvířete brašny, vzal je na sebe a vydal se za zbytkem oddílu, který mu kvůli jeho nepozornosti utekl už za bránu. Generálem a černovlasým mužem je zavedli do kasáren, které byly rozdělené na mužskou a ženskou část. Kapitán byl údajně umístěn v ubytovně nedaleko kasáren. Super, pomyslel si Eren. Z krásné útulné kanceláře jsem se přemístil zpět do hnusného plesnivé místnosti. Protočil očima nad ironií života a odhodil tašky k typické železné palandě. Pach starého povlečení čpěl místností. Natáhl se na spodní postel, když na něj vykoukl z vrchu kolega.

,,Běž si vybrat jinou postel, ty hovado!" promluvil k němu mladík. Nebyl to nikdo jiný než Mikasin parťák - Jean. Hnědovlásek pouze zavrtěl hlavou. ,,Naser si, od tebe rozkazy nepřijímám, čuráku." Už teď věděl, že spánek nebude zrovna požitek. ,,Co mi říkáš čuráku, ty zkurvysyne-" začal na něj křičet špinavý blondýn, ale jeho slova přerušil chladný autoritativní hlas. ,,Svobodníku Kirstene!" Mladík ztuhl a na Erenově tváři se objevil škodolibý pošklebek. ,,Uslyším od vás ještě jedno slovo a budete celou noc běhat kolem kasáren, dokud neodpadnete vyčerpáním!" Výhružka Kapitána se nesla místností a nikdo si nedovolil ani ceknout. ,,A vy Jeagere, se mnou, bude vám přidělen pokoj na velitelství."

Jakmile jeho nadřízený pronesl poslední větu, hnědovlásek se podíval triumfálně na Jeana a při odchodu na něj ukázal prostředníček. Mohl pouze odhadovat jak moc mu vřela krev v žilách, ale podle pohledu co na něj kolega hodil to vypadalo, že by na něj za jiných okolností skočil. Zvedl se a pomalým krokem s rukama v kapsách se vydal k Levimu. Ten se otočil na podpatku a vyšel ven z budovy. Nezbývalo mu nic jiného než ho následovat.

Trvalo notnou chvíli, než na něj Kapitán promluvil. ,,Vojíne Jeagere, slyšel jsem, že dobře střílíš ze střelných zbraní. Je to tak?" Zeptal se černovlásek. Zelenoočka neodpověděl. ,,Ukážeš mi jak střílíš, a poté tě zavedu na tvůj nový pokoj."

Stanuli před vysokou budou na druhé straně kasáren. Menší z nich vytáhl z kapsy čipovou kartu, kterou přiložil ke dveřím. Po tichém zabzučení otevřel dveře a pokynul mladíkovi, aby ho následoval. Při chůzi chodbou se začaly rozsvěcovat světla, jež reagovala na pohyb osob. ,,Prosím, vyber si zbraň jakou chceš."

Hnědovlásek na chvilku zaváhal. Rozhlédl se kolem sebe a poté se zářivě usmál. ,,Tak ty chceš vidět, co umím, Levi?" Pronesl tichým svůdným hlasem. Na chvilku zapomněl, že by se neměl před ostatními předvádět, aby nepřitahoval zbytečnou pozornost. Využil by čehokoliv, co by ho mohlo ukázat v tom nejlepším světle před černovlasým mužem. Chvíli přejížděl prstem přes pistole, než si vybral z držáku samonabíjecí pistoli Desert Eagle. Potěžkal si ji v ruce a podíval se na svého nadřízeného. ,,Jsi si jistý? Zpětný tah ti může při špatném používání a bez chráničů-" jeho slova byla přerušena hlasitým výstřelem.Levi si nestihl ani zakrýt pořádně uši, natož si vzít klapky. Voják nepotřeboval stát ani u okýnka, aby se trefil do středně vzdáleného terče, jenž byl pro něj připraven.

Šedooký muž si založil ruce na prsou. Při dopadu prázdné nábojnice na zem dostal husí kůži. Uvědomoval si adrenalin, který mu koloval žilami. Věděl, že to není jeho vjem. Tak se pravděpodobně cítil mladý vojín naproti němu - nespoutaně, plný energie a adrenalinu. Byly to úplně opačný zážitek, v porovnání s původním strachem, který ho skoro paralyzoval, když potkali generála Erwina. Nechtěl si to přiznat, ale vzal Jaegera na střelnici hlavně proto, aby ho odreagoval. Tušil, že chlapec má za sebou nějaké trauma, ale nedokázal odhadnout jaké.

Ve vzduchu byl cítit pach střelného prachu. Vojín chvíli pozoroval tvář protějšího muže. Měl tušení, že se s ním něco děje a byl si jist, že efekty darované krve na sebe nenechají dlouho čekat, nicméně jediný způsob jak to jednoznačně zjistit bylo přes bolest - nechtěl ale Levimu ublížit. Odložil pistoli zpátky na své místo a otočil se ke stojanu. Prohlížel si všechny pušky odstřelovacího typu, než si nakonec vybral model AWP. Černovlasý muž zvedl pouze obočí. Eren vzal krabičku nábojů, dalekohled a zbraň přehodil přes rameno. Zářivě se usmál:,,Pojď za mnou, teprve teď uvidíš něco doopravdy zajímavého."Pronesl mládenec a vydal se ven - když přicházeli, viděl skálu, ze které by se docela dobře střílelo. Kapitán mu moc nevěřil, pouze pokrčil imaginárně rameny, vydal se za ním, a cítil stejnou radost jako mladý muž před ním.

Po železném schodišti, které se nacházelo za budovou, vystoupali mezi hory na menší palouček. Pro hnědovlasého byl terén přirozený, avšak pro jeho nadřízeného vylézt nahoru bylo obtížnější. Naštěstí však drolící se povrch vždycky ustál. Zelenooký hoch sundal zbraň z ramene a postavil ji na dvounožku. Sám si k ní musel lehnout, aby dobře viděl. Když se na něj Kapitán pouze díval, zamračil se:,,Když si nelehneš, uvidíš tak maximálně hovno." Kapitán zamručel nesouhlas nad špínou a prachem, přesto se uvelebil po boku vojína tak, že se jejich ramena skoro dotýkala. Eren mu podal dalekohled, aby se podíval do objektivu.

Mladíkovi s kaštanovými lokny to netrvalo dlouho. Sotva, co si Levi lehnul vedle něj, následoval výstřel. Kulka letěla rychle a zasáhla cíl na milimetry přesně. Střela udělala svoje - zvíře nestihlo ani zanaříkat a padlo mrtvé na zem.

,,No do prdele." Ozvalo se vedle něj užaslé vzdechnutí. ,,Překvapil jsem tě?" Zeptal se ho zelenooký mládenec. Levi zavrtěl hlavou a skousl si ret, než promluvil. ,,Možná..." Zamračil se. Díval se do emeraldově zelených očí a připadalo mu, jako by ho vtahovaly do sebe svou krásou. ,,Ne možná, vidím, že určitě." Usmál se na něj Mortemský mládenec. Pohybem ruky smetl zbraň tak, aby byla v dostatečné vzdálenosti a nezavazela. Palcem přejel po Kapitánově spodním rtu a mírně se k němu naklonil. Mezera mezi nimi byla milimetrová a napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Levi bojoval nejen se svými city, ale snažil se potlačit i ty, které zřejmě vycházely od jeho partnera. Chtíč, vášeň i bití jejich srdcí - vše najednou bylo dvojnásobné a zahalené ve vůni ladoněk. Točila se mu z toho hlava a jeho mysl byla prázdná.

Černovlasý muž se pohnul první. Mezeru mezi nimi vyplnil a hnědovláska políbil. Ten se nebránil, naopak. Přitáhl si za zátylek svého nadřízeného blíž a jazykem mu začal prohledával každičký koutek jeho úst. Když mu Levi zkousl jazyk s piercingem, zelenoočko tiše vzdychl. Když se od sebe odtrhli, aby se oba nadechli, napínal se mezi nimi provázek slin. Elysejský voják se mírně nadzvedl, aby na svůj protějšek dobře viděl. Eren se opíral pouze o jeden loket - ležel na boku, mírně zvedlý a druhou ruku měl propletenou v havraních kadeřích. Kapitán do svého partnera strčil, čímž ho donutil lehnout si na záda a sám si poté sedl na jeho rostoucí erekci. Mortemský vyslanec se na něj ušklíbl, čímž ukázal své bílé zuby - muž s očima barvy stříbra si všiml, že jeho špičáky jsou víc ostré, než je obvyklé a jeho jediná myšlenka byla, že je to neskutečně sexy. Snědé ruce mu zmáčkly pozadí a z jeho hrdla se vydral ženský vzdech. Zakryl si ústa, zatímco ho jinoch s emeraldovými kukadly začal od krku svlékat a líbat ho na jeho hrudi.

Než se ale stihl dostat k poslednímu knoflíčku, nedaleko se ozvalo šuštění křoví.