Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 21.

,,Kapitáne! Kapitáne!" Vzbudilo černovlasého muže urgentní bouchání do masivního dřeva sloužící jako vchod do jeho pokoje.

Bylo tak hlasité a naléhavé, že probudilo všechny obyvatele na patře, kteří teď zvědavě stáli ve dveřích na chodbu, čekajících na informace ohledně toho, co se děje. 

Elysejský muž se líně převalil v posteli. Když se vyhrabal z peřin, hodil na sebe urychleně alespoň kalhoty a otevřel neznámému vetřelci.

Voják, který se ještě před chvílí snažil za každou cenu dostat za černovlasým mužem, začal hned blekotat:,,Stalo se něco hrozného Kapitáne, měl jsem hned běžet za vámi, to je neskutečná katastrofa, no já se bojím a snad odejdu ze služby..." Očividně byl vyděšený a psychicky rozhozený.

Hnědovlasý mládenec, který byl ještě stále ospalý - což potvrzovalo jeho neustálé zívání - se líně vyhrabal z postele a prošel společnou koupelnou. Zapřel se do otevřených dveří a osopil se na mladého vojáčka.:,,Dozvíme se konečně co se kurva stalo, a nebo tady budeš mumlat jednu sračku přes druhou?" Nebyl moc nadšený, že jeho již tak krátký spánek byl přerušen.

Mládenec s rezavými kudrlinkami se zasekl a s otevřenými ústy hleděl na zelenookého kolegu, očividně rozhozen z jeho výšky a přísného pohledu. Levi hodil po polonahém hnědovláskovi, který stál nad ním, vražedný pohled.

,,Dobrá, nádech, výdech. Co se stalo?" Když viděl, že mu voják nevěnuje pozornost, luskl mu před obličejem. ,,Já jsem tady, dívej se na mě. Ho si nevšímej, jakoby tu nebyl." Pronesl ledově chladným hlasem.

Zelenooký muž si jen odfrkl. Snažil se přemoct úsměv, který se mu dral na rty. Koutky mu cukaly nahoru, ale nechtěl porušit vážnost situace. Navíc by se i prozradil, protože věděl, z jakého důvodu tu kudrnáček je.

,,Ve městě někdo řádil. Hlídka, která byla na noční obchůzce se nehlásila u jejich nadřízeného. Vojáci, kteří šli po nich, je našli mrtvé." Hlesl mlaďoučký vojínek.

Zelenookému přišlo, že kudrnatý desátník teprve vylezl z plenek. Chudák byl tak nevinný a tohle bylo zjevně poprvé, co řešil něco ohledně mrtvol. Ten ve válce opravdu ještě nebyl. Pomyslel si mortemský asasin. ,,A kvůli tomu si mě budil tak brzo, když je víkend?" Zaskřípal Kapitán zuby. ,,Mrtví nikam neutečou." S tím začal zavírat dveře.

Desátník ale strčil do dveří nohu, aby ho zarazil. ,,Vy to nechápete..." Pronesl kudrnatý muž a rozhlédl se po patře. ,,Pravděpodobně je zastřelil sám Havran." Zašeptal nakonec ve snaze být trochu diskrétní a nevyvolat paniku.

Šedooký muž se na desátníka hluboce zadíval. Nevěřil této informaci, dokud neviděl místo činu na vlastní oči. Nezajímalo ho, že dnes neměl mít službu. Pokud byl Havran na jejich území nebo jeho schopnosti byly tak výjimečné, že byl schopen zastřelil přes několik set či tisíc kilometrů, byli v nebezpečí. A hrozbu představoval i pachatel, co by si na Mortemského assassina pouze hrál.

Dal vojáčkovi pokyn, aby odešel. Následně se otočil tak rychle, že tím překvapil i snědého muže, který se snažil zachovat si vnitřní klid a ve své rozespalosti i masku nevinnost. Eren nemusel přemýšlet, zda to je možné, protože bylo. Naopak, dumal nad tím, zda ho někdo viděl a už vymýšlel, jak bude likvidovat případné důkazy, kdyby se dostali blíž k pravdě a jeho odhalení.

V tu dobu, kdy se hnědovlásek vrátil zpátky, byla celá budova skryta pod rouškou tmy. Jediné světýlko vycházelo z pootevřených dveří Kapitánova pokoje. Na chvíli ho vyděsilo, že si všiml jeho zmizení, ale po nakouknutí se jen pousmál - černovlasý muž usnul v křesle s knihou na klíně. Ve spánku vypadal tak klidně a bezbranně, až to hnědovláskovi přišlo roztomilé. Nikdo ho tedy nemohl spatřit - maximálně zvířata a ta neuměla mluvit. Většina neuměla mluvit... Zamračil se sám pro sebe, narážející na podivuhodného ptáka, který ho neustále pozoroval.