Společnice [wixie]

4. Neděle (část druhá)

Severus se zhluboka nadechl. Hermiona nečekala na přítele, ale na zákazníka. Dobrý Merline, je možné, aby se nejchytřejší čarodějka ročníku stala dívkou na zavolání? Nemohl tomu uvěřit. Nebo možná spíš nechtěl. Odevzdaně se podíval na hodinky. Bylo čtvrt na devět a dívka, kterou si včera vybral, nikde. Místo toho tu sedí Grangerová s bílým šátkem na zápěstí a očividně na někoho čeká. Může to mít spojitost? Rozhodl se to zjistit. Ostatně nic jiného mu nezbývalo. Kongres je už zítra a on nemá času nazbyt.

Posunkem si vyžádal pozornost číšníka.

„Přejete si, pane?" zeptal se číšník úslužně.

„Ano, vidíte tamhle tu dámu?" ukázal na Hermionu.

„Ano, pane," nechápal číšník, kam tím Severus směřuje.

„Chodí sem často? Znáte ji?" vyptával se dál.

„Nesmím hovořit o našich zákaznících, jak jistě chápete," usmál se mladý muž omluvně.

„Rozumím," podotkl Severus a posunul směrem k mladíkovi desetilibrovou bankovku.

Ten se dlouho nerozmýšlel. Chlápek před ním nevypadal na nějakého násilníka a informace, které o dívce u jinak prázdného stolu věděl, nebyly nijak zvláštní. Proto se rozhovořil.

„Chodí sem poměrně často. Někdy sama, někdy s přáteli. Když je tu sama, většinou na někoho čeká. Tím myslím na nějakého muže," řekl významně.

„A co pije?" zajímal se Severus dál.

„Když na někoho čeká, pozná se to tak, že si neobjednává. Vždycky za ni pak platí dotyčný muž. Když je tu s přáteli, pije většinou suché martini nebo sedmi hvězdičkovou Metaxu. Ze začátku se zajímala i o míchané drinky, ale to my nevedeme. Přeci jen jsme spíše kavárna. A tohle alko pak prokládá mattonkou. Když je tu sama a na nikoho nečeká, vybírá z našich kávových specialit," vyjmenoval mladík to, co už stačil pochytit.

„A mezi ty speciality patří co?"

„Nejčastěji si dává Irskou nebo Vídeňskou kávu. A k tomu si vždycky objednává mattonku. Jemně perlivou. Často pije taky Frappé s vanilkovou zmrzlinou," dokončil mladík a tvářil se spokojeně, jak si to všechno dobře pamatuje.

„Tak v tom případě Vás požádám o dvě Irské kávy a ještě vodu pro ni. A odneste to k jejímu stolu," rozhodl Severus po chvilce váhání.

Severus počkal na okamžik, kdy mladík všechno vyskládal před překvapenou Hermionu a v ten moment se k ní rozešel. Nasadil svůj typický výraz a posadil se bez vyzvání přímo proti ní. Číšník mezitím galantně vycouval.

„Profesore?" promluvila první ona a neskrývala úžas.

„Ano?" otázal se nevzrušeně on.

„Jaké ano, snad mi řeknete, co to znamená? Neviděli jsme se tři roky, a vy mi pak objednáte kafe a řeknete jen „ano"?"

„A co byste ráda slyšela?"

„No já nevím. Pro začátek by mi stačilo ujištění, že jste zdráv. Nemáte horečku? Chováte se divně."

„Ach, slečno Grangerová, nesnažte se být ironická, nejde vám to."

„Za to vy pilně trénujete každý den, že?" odsekla mu.

Nelíbilo se jí to. Zákazník měl už skoro půl hodiny zpoždění, ona byla nervózní a do toho se tu objeví její bývalý profesor.

„Profesore," začala znovu a tentokrát mírněji, „nevím, o co vám jde, ale mám tu s někým schůzku, proto bych ocenila, kdybyste opustil místo u tohoto stolu," dokončila zdvořile, ale nekompromisně.