Společnice [wixie]

9. Úterý (část třetí)

Hermiona opouštěla obchod zcela spokojená. Ta spokojenost ji však přešla v momentě, kdy se podívala na své náramkové hodinky. Bylo pět minut po sedmé. Prosklenými otočnými dveřmi kongresového centra pak vešla do budovy přesně o pět minut později. Severuse našla přešlapovat u recepce.

Měl na sobě stejný oblek, jen výrazně povolil kravatu a rozepnul nejvrchnější knoflíček. A zrovna v momentě jejího příchodu kontroloval čas na velkých nástěnných hodinách. Když obrátil svůj zrak zpátky ke dveřím, spatřil ji, jak si to k němu cupitá s provinilým výrazem.

Měl v plánu ji minimálně pokárat. Jednou se domluvili na sedmou, tak má přijít v sedm!

„Gran-" nedokončil.

V momentě, kdy se pokusil vyslovit její příjmení s notnou dávkou ironie, ona neuvěřitelně rychle překonala tu několikametrovou vzdálenost mezi nimi a přitiskla svá ústa na jeho.

Nevěřícně na ni vytřeštil oči.

Vzápětí pochopil.

Hermiona totiž ve chvíli, kdy se jí Snape chystal zpražit nějakou peprnou poznámkou, jak poznala z jeho výrazu, spatřila za jeho zády profesora Parkera. A to poslední, co se jim oběma mohlo hodit, bylo to, aby slyšel, jak ji Severus oslovuje příjmením. To by nejspíš jen tak nezamluvili. Rozhodla se okamžitě. Rychle popoběhla a vlepila mu na pootevřené rty školáckou pusu, jen aby ho umlčela. Což se jí povedlo na výbornou.

Severus doširoka otevřel oči a ona mohla z té nečekané blízkosti spatřit jeho rozšiřující se zorničky plné nefalšovaného údivu a nevědomosti.

„Promiň, že jsem se zpozdila," omluvila se Hermiona stále šokovanému Snapeovi. Ten se nevzmohl ani na praktické kývnutí. Celou situaci korunoval svým výrokem Parker, když vesele zvolal: „Vy dva jste ale roztomilý páreček!"

V tu chvíli Severus pochopil, co mělo celé to divadélko znamenat. Hlavou mu probleskla absurdní myšlenka, když si pomyslel, jaké by to bylo Grangerovou líbat doopravdy. Tyhle bláznivé myšlenky však velmi rychle zahnal a ještě si vynadal do naivních hlupáků.

„Skočím si ještě nahoru, hned jsem zpět," obeznámila ho Hermiona se svými plány a zmizela.

Severus se nestačil divit. Naštěstí se nemusel divit dlouho, Hermiona byla zpátky během pěti minut a společně mohli vyrazit do jídelny.

„Omlouvám se," špitla mu Hermiona po cestě.

„Zachovala jste se jako profesionálka, nemáte se proč omlouvat."

Hermiona se nestačila divit. Měla to brát jako pochvalu?

Severus jí stejně jako ráno a v poledne podržel galantně židli a podal jí jídelní lístek.

„Už jste se informoval na ten večírek, zda je povinný či nikoliv?" ptala se Hermiona když studovala menu.

„Bohužel ano," odvětil prostě.

„Bohužel jste se informoval, nebo je bohužel povinný?" chytla ho za slovo.

„Hádejte," podíval se na ni pohledem, který hovořil za vše.

„Takže je povinný," odtušila.

„Ano. Měli bychom se tam objevit a nějaký čas tam strávit. Asi vám nemusím říkat, že podobné akce nevyhledávám, protože absolutně nesnáším veškeré aktivity, které jsou s tím spojené."

„Nebuďte takový bručoun," napomenula ho jemně. „Uvidíte, že se vám to po dnešku začne líbit. Co je na tom, když se budeme bavit?"

„Umím se bavit i jinak," zamračil se na ni.