Společnice [wixie]

12. Středa (část třetí)

Společně sešli do přízemí kongresové haly, kde byl pro dnešní večer zřízen provizorní taneční parket. Už z dálky na ně mával profesor Parker se ženou, protože jim drželi místo u svého stolu. Severus nenápadně chytil Hermionu za ruku, aby působili více přesvědčivě a spolu s ní zamířil za Parkerovými.

Přivítali se a velmi plynule se rozjela i debata týkající se jak jinak než lektvarů. Naštěstí i paní Parkerová měla vzdělání v tomto oboru, takže hovor přecházel z jedné dvojice na druhou a oni si vyměňovali své dosud získané poznatky z letošního kongresu.

Ale po chvíli už jim ani toto téma zdaleka nestačilo a hovor se začínal pomalu ale jistě točit jiným směrem. Hermiona i Severus velmi brzy vycítili, že se z nich snaží Parkerovi vytáhnout podrobnosti o jejich vztahu, což bylo velmi ožehavé téma. Severus tomu tedy po velmi výrazném očním rozhovoru učinil přítrž, když vyzval Hermionu k tanci.

Tančili spolu nejprve několik základních tanců. Severus se divil sám sobě, jak je možné, že si ještě vybavuje základní kroky, ale na druhou stranu valčík opravdu zvládne každý. Problém mu začalo dělat tango, což vycítila i Hermiona na svých lodičkách.

Vzájemnou domluvou došli k závěru, že se tu nebudou pokoušet o přílišné taneční kreace a raději se odešli osvěžit k baru. Nakonec nezůstalo jen u osvěžení a toho večera se už ke stolu manželů Parkerových zapomněli vrátit. Strávili na baru neuvěřitelně dlouhou dobu a stejně jako včera se bavili o naprosto obyčejných věcech, jejichž obyčejnost stoupala s množstvím vypitého šampaňského, které bylo mimo jiné bez jahod. Což samozřejmě Hermiona neopomněla Severusovi připomenout. Ten jí už v mírném alkoholovém opojení slíbil, že jí jahody dodá, a že pro ně klidně zajde i k dvanácti měsíčkům. Hermiona se v tu chvíli rozesmála a v návalu endorfinů, které zaplavily její krevní řečiště, nekontrolovatelně naklonila svou sklenku s šumivým nápojem. Naštěstí v ní bylo množství na jeden lok, ale i tak to způsobilo na Severusových kalhotách nemalou skvrnu. A zrovna v tak nevhodných místech.

Hermiona se rozesmála ještě víc, ale pohotově se natáhla za ubrouskem a přiložila ho na postižené místo ve snaze vysušit přebytečnou tekutinu. Ráda by to udělala hůlkou, sušící kouzlo patřilo do první kategorie, ale nechala ji na pokoji, protože usoudila, že ji nebude potřebovat. Navíc nevěděla, kam by si ji dala.

Severus naštěstí svou měl. Hermiona mu ji chtěla už už vytrhnout a odstranit škody, které napáchala, ale on jí s úsměvem ucukl.

„Nezlobte se, slečno Grangerová, ale jakkoliv jste jistě skvělá čarodějka, nerad bych, aby se můj rozkrok ocitl v nebezpečí. A tím by vaše ruka s hůlkou v ruce nepochybně byla," věnoval jí mírně opilý úsměv a sám si kalhoty usušil.

Hermiona pokrčila rameny a objednala jim další pití. Jakmile vyprázdnili své skleničky, Severus ji chytil za ruku a táhl na taneční parket. Hermionu to překvapilo, protože včera to byla ona, kdo ho tam za žádnou cenu nemohl dostat. Ale na Severuse zřejmě zapůsobila zvýšená hladina alkoholu v krvi, protože měl chuť přivinout si to ďábelsky rozkošné stvoření naproti sobě do náruče. A to by jen tak nemohl. Tedy mohl, ostatním by to divné nepřišlo, ale paradoxně by to nejdivnější přišlo zřejmě právě Grangerové. Odvedl si ji tedy na parket a uvěznil ve své naruči.

Z reproduktorů nad jejich hlavami se ozývaly pomalé tóny, čehož hodlal Severus náležitě využít. Umístil svou ruku na její kříž. Níž by si to nedovolil, ale takhle mu to prozatím stačilo. Druhou uchopil její dlaň do své a palcem přejel něžně po její vnitřní straně.

Hermiona se na něj tak nějak zvláštně podívala, když to udělal. Nemohl ten pohled definovat, ale nepřišla mu, že by jí to vadilo. Ona udělala pravý opak toho, co čekal. Ještě víc se k němu přimkla a položila si hlavu na jeho rameno. Neodolal a tvář na malý moment zabořil do jejích vlasů. Neucukla.