Společnice [wixie]

10. Středa (část první)

Tentokrát se probudila první Hermiona. Slastně se protáhla a otevřela oči. Jen jediný pohled na spolunocležníka jí vyčaroval úsměv na tváři a měla co dělat, aby se nerozesmála nahlas. Věděla, respektive v tu chvíli si to myslela, že to, co vidí na druhé polovině postele, vidí poprvé a naposledy.

A když už měla tu příležitost, hodlala ji náležitě využít. Proto si začala důkladně prohlížet to, co se jí nabízelo. Tedy pohled na spícího sklepního netopýra, postrach bradavických hradeb.

Severus se opět nacházel v poloze, která provázela téměř každé jeho probouzení. Ležel na břiše a pravou rukou objímal shrnutou přikrývku, přičemž obličej měl zabořený do její vrchní části a nohu přehozenou přes spodní cípy.

Hermiona si pozorně prohlížela jeho tělo. Ovšem, bylo částečně skryto v lehkých kalhotách na spaní, ale ty se skoro nedaly počítat. Přes noc se mu nohavice vyhnuly po lýtkách až ke kolenům a z pasu stačily sklouznout až k bokům. Z toho podstatného, co by Snape při svém spánku zřejmě jen nerad dával na odiv, byl jen pod jemným saténem skrytý zadek.

Neubránila se hodnotícímu pohledu a v momentě, kdy shledala Snapeovu zadní část těla více než ucházející, hříšně si skousla spodní ret. Od vkrádajících se a ne zcela vhodných myšlenek ji zachránilo podrážděné zavrčení muže vedle ní.

„Nezírejte na mě, Grangerová!"

„Nesleduji vás," bránila se okamžitě.

„Ale no tak, Grangerová. Cítím váš upřený pohled na své osobě dobrých pět minut. Tak mě tu nekrmte nesmysly. Raději ani nechci vědět, co vás zaujalo natolik, že si to vyžádalo vaši naprostou pozornost," zavrčel.

To by ses asi divil, problesklo jí hlavou.

„Každopádně," zvedl hlavu doteď zabořenou v peřině, a ačkoliv se pokusil nasadit hrozivý pohled, v kontrastu s rozcuchanými vlasy působil spíše roztomile než děsivě a to už Hermionina bránice nevydržela.

Hlasitě se rozesmála, a aby alespoň trochu zmírnila záchvat smíchu, zabořila hlavu do polštáře. Severus nevěřícně sledoval její chvějící se záda.

„Můžete mi říct, co je tady tak vtipného? Grangerová, neštvěte mě hned po ránu!" zavrčel výhružně.

Hermiona se zhluboka nadechla a pokusila se zklidnit. Nutno podotknout, že se jí to příliš nedařilo, takže když mu odpovídala, stále jí cukaly koutky.

„Řekněme, že kdyby vás takhle viděl kterýkoliv z vašich studentů, tak přijdete okamžitě o pověst strašlivého bradavického přízraku," snažila se mu objasnit kulantně.

„Budu dělat, že jsem nic z toho neslyšel. Nejsem si jistý, jestli bych vaši smrt dokázal uhrát na vraždu z afektu," prohodil ironicky, ale Hermiona z jeho hlasu vycítila spíše pobavený podtón.

Severus si prohrábl rukou vlasy, posadil se a nechal nohy sklouznout na koberec. Bez dalších řečí nechal Hermionu Hermionou a vyrazil do koupelny. Když spatřil svůj obraz v zrcadle, musel dát Grangerové zapravdu. Rozcuchaný s jednodenním strništěm působil spíš komicky než děsivě. Ušklíbl se sám na sebe, shodil ze sebe kalhoty na spaní a stoupl si pod vlažný proud vody.

Jakmile se osprchoval, zbavil se i rašících vousů. Až pak mu došlo, že s sebou v koupelně vlastně nemá nic na sebe. Zauvažoval. Grangerová je nejspíš ještě v posteli, takže kolem ní jen projde, vezme si věci a zase zmizí. Určitě nebude první ani poslední chlap v jejím životě, kterého viděla jen s ručníkem okolo boků. A navíc, podle toho, jaký si o ní stihl udělat během těch pár dní obrázek, nepatřila mezi světice, takže nehrozila ani psychická újma z pohledu na jeho tělo.