Dohodnutý sňatek [vanityfair]

Pět

Ráno však nic nevypadalo líp, spíš naopak. Hermiona se vzbudila dříve než Severus a po špičkách se proplížila do koupelny. Ani ne o dvě minuty později ji vyděsilo mocné bušení na dveře.

„Pospěšte si!" slyšela ho hulákat zpoza dveří.

„Jen minutku," zvolala v odpověď, i když jí sotva bylo rozumět, před chvílí si totiž začala čistit zuby.

„Už jste tam kdo ví jak dlouho! Co tam ksakru děláte?" Než stihla odpovědět, pročaroval se dovnitř a postavil se před ní. Údivem nad jeho smělou drzostí jí až spadl kartáček na zem.

„Myslel bych, že touto dobou už jste dávno připustila porážku, co se týče toho krysího hnízda, kterému říkáte vlasy," pronesl zlomyslně.

„To, že vám je osobní hygiena ukradená, ještě neznamená, že všichni ostatní jsou na tom stejně," odporovala, sledujíc jeho mastné vlasy a zažloutlé zuby.

„Vypadněte," vyprskl.

„Ne," pronesla vzdorně. Bez vlajícího černého hábitu vypadal mnohem méně strašidelně. Jak se tak dívala na jeho tmavě zelený župan a pantofle, pocítila jistotu, že hádku může vyhrát. Vytáhla hůlku, aby upevnila svou pozici.

„Máte štěstí, že nepotřebuji tolik času, už jen několik minut," oznámila mu. Jen tam stál a zíral na ni, snaže se ji zastrašit a přiznat porážku. Ale za léta hodin lektvarů se obrnila před touto strategií.

„Možná to funguje na vaše prváky, profesore, ale čím déle tady budete stát, tím déle budete čekat, než vám uvolním koupelnu." S pobouřeným zavrčením se otočil na podpatku a odkráčel z místnosti. Hermiona byla v pokušení dát si načas, ale rozhodla, že si v rámci zachování trochy klidu pospíší. Mimoto měla brzy schůzku s profesorkou McGonagallovou. Vyšla z koupelny a on tam stál, podupával nohou a netrpělivě sledoval hodinky.

„Je jen vaše," řekla sladce a pokynula mu dovnitř.

„Já měl jít první," prohodil nevraživě, když kolem ní procházel.

Hermiona se rychle oblékla a odešla, dřív než opustil koupelnu a mohl ji zase rušit.

První den se s profesorkou McGonagallovou rozpovídaly o tom, co všechno fascinujícího se naučí během učednictví. Bublalo v ní vzrušení a začala si myslet, že vzít si Snapea, aby mohla přijmout nabídku McGonagallové, rozhodně stálo za to, i když musí snášet jeho ranní nevrlost. Do sklepení se vrátila pozdě večer a v náruči nesla hromadu knih půjčených z knihovny. Chtěla okamžitě začít se studiem, které jí připravila profesorka McGonagallová. Severus seděl na pohovce před krbem a četl si. Sotva vzhlédl od knihy, když vešla.

Položila knihy na svůj malý pracovní stůl v rohu a začala je třídit do kategorií podle tématu a pořadí, v jakém by je měla přečíst. Knihu Želvy na šálky: Teorie přeměňování si odložila stranou, protože ji chtěla zhltnout jako první. V Bradavicích se naučila základy, ale vždy ji zajímalo, co přesně se musí stát, aby se želva přeměnila na šálek nebo ježek na jehelníček. Těšila se, že se naučí teorii a užitečné fígle pro přeměňování.

„Mám pocit, že jsem vám říkal, že mám rád ticho," zavrčel přes pokoj.

„Ruším vás?" optala se. Jenom si přerovnávala knihy, nedělala nic moc hlučného.

„Docela dost," odvětil krátce.

„Byl byste raději, kdybych počkala a pokračovala, až tady nebudete?" zeptala se.

„Ano."

„Hm, tak to máte smůlu. Nejsem hlučná a hotová budu za pár minut." Otočila se k němu zády a nevšímala si jeho pobouřeného hněvu. Nakonec se odebrala do ložnice, kde si četla, aby s ním nemusela být ve stejné místnosti. Další dva dny proběhly v podobném duchu, vzrůstalo mezi nimi napětí, až už to nemohla vydržet. Někdo musel udělat první krok a ten byl zřejmě na ní. Vybavila si slova profesora Brumbála: ‚Může to začít tak, že mu na konci dne přinesete šálek čaje.' Rozhodla se, že začne přesně tím.