Dohodnutý sňatek [vanityfair]

Devatenáct

Čekání. Všichni a všechno bylo připraveno a nezbývalo nic než počkat na konec. Hermiona seděla s Harrym na své oblíbené lavičce u jezera a užívala si slunce a klidu.

„Je zvláštní být zase v Bradavicích, viď?" řekl Harry.

„Ne tak docela," odvětila, „já nikdy pořádně neodešla."

„Pravda."

„Ačkoli je divné být tu s tebou bez Rona," přiznala. Harry pokývnul a stočil pohled jinam. Hermiona náhle zalitovala, že se o tom zmínila. Jen stěží si uvědomovala, že jeden z jejích nejlepších přátel už navždy odešel.

„Pamatuješ, jak jsme tě hodili do jezera?" otočil se k ní Harry potom a usmíval se.

„Jak bych mohla zapomenout? Už nikdy nechci vidět obří oliheň tak zblízka."

„To byl Ronův nápad. Vždycky měl skvělé nápady."

Hermiona nesouhlasila. Ve většině případů kvůli Ronovým nápadům ztratil Nebelvír body ve školním poháru a oni tři dostali školní trest, nebo třeba jako ona skončili v jezeře.

„Chybí mi," prohlásila místo toho. Vždyť to vlastně byly krásné vzpomínky.

„Mně taky. Mám tě hodit do jezera, abychom si připomněli staré časy?" zeptal se Harry poťouchle a vzal ji za paži.

„Ne, tedy pokud nechceš, abych tě zaklela až do příštího úterý. Jistě si pamatuješ, že vám to vyšlo jenom proto, že jste mě zbavili hůlky," protestovala, setřásla ho ze sebe a sáhla do kapsy. Harry zvedl ruce na znamení porážky.

„Dobrá, dobrá, snad příště," zasmál se. „Jak tě zvládá Snape?"

„Vlastně velice působivě," pronesla suše. Chvíli na ni civěl, jako by před ním stála obtížná úloha z věštění z čísel.

„Je mi to líto," řekl náhle. Vzal ji za ruce.

„Co?"

„Že sis musela vzít toho mizeru," vysvětlil. „Zasloužila by sis někoho lepšího." Vytrhla se mu.

„To neříkej!"

„Ty jsi šťastná, Hermiono?" chtěl vědět.

„Já... myslím, že ano," zadrhla se.

„Myslíš?"

„No, je to těžké posoudit, když žijeme ve válce," vysvětlovala rozhořčeně. „Někdy uvažuji, jak by to vypadalo, když by válka skončila a my byli spolu. Teď se sotva vidíme – jsme oba zaneprázdnění, on špehuje a učí, já jsem v učednictví a mám povinnosti vůči Řádu. Ale když jsme spolu, tak je to většinou příjemné. Nevím. Jsem zmatená. On mě mate. Někdy hraje milujícího a pozorného manžela, jindy je jako cizinec."

„Ale hádali jste se onehdy v knihovně, když jsem tam přišel, že?" zajímal se.

„To jsme se neshodli v názorech. Někdy pohlížíme na věci z jiného úhlu," objasnila.

V podstatě říkala pravdu. Nezvýšili na sebe hlas, použili minimum ironie, což byl u Severuse div. Ale některé záležitosti byly rozhodnuty, i když si Hermiona nebyla zcela jistá, které přesně. Severus se jí v posledních dnech vyhýbal a mluvil s ní, jen pokud nebylo zbytí.

„Chceš o tom mluvit?" řekl Harry.

Podívala se na něj. Viděla jeho bolestivý výraz, z kterého vyčetla, že ho stálo všechnu sílu, aby jí tu otázku položil. Diskuze o jejím manželství s nenáviděným profesorem lektvarů nefigurovalo mezi jeho oblíbenými konverzačními tématy.