Dohodnutý sňatek [vanityfair]

Sedm

Nikdy o tom nemluvili, ale pár věcí se po jejich střetnutí se vzpomínkami toho druhého přirozeně změnilo. Severus si pořád udržoval jistý odstup, ale ne když si Znamení zla vyžádalo jeho pozornost. V těchto případech zůstala Hermiona vzhůru, počkala, než se vrátí, a nalila mu sklenici whisky. Když se pak uložili do postele, pevně se k ní přitisknul, aby odehnal noční můry, které se vždy objevovaly po setkání s jeho bývalým mistrem. Nevadilo jí to, přestože se párkrát zdálo, že ji rozmačká. Svým chováním a kousavými poznámkami si držel od těla tolik lidí, že se cítila poctěna, že právě ona mu může nabídnout útěchu, byť jen malou. Další ráno se proměnil v sarkastického mizeru, kterým byl, avšak jeho hlas nebyl tak ostrý, nebo si možná Hermiona už zvykla, protože už jí nevadil tak jako předtím.

Léto se rychle přehouplo v podzim, a jak se navrátili studenti, Severus byl ještě popudlivější než dřív. Snášela jeho temné nálady, jak nejlépe jen mohla, obořila se na něj, jen když už to přehnal.

„Teď pravdu! Proč učíš, když to tak nesnášíš?" vykřikla, když už si celou hodinu stěžoval na nový první ročník. Náhle se zastavil v půli věty o ubohém chlapci, vedle kterého i Neville Longbottom vyhlížel jako lektvarový génius.

„Ne že bych nesnášel učení, jen studenty," odvětil.

„Jedno bez druhého nelze," upozornila.

„Já nevím," obořil se na ni, očividně naštvaný, že přerušila jeho tirádu. „Možná proto, že špehování tolik nevynáší a já mám mladou ženu, které musím poskytnout finance na módní oblečení."

„Těžko bych tomuhle říkala módní oblečení," utrousila cynicky. „Navíc jsem se tě nikdy o peníze neprosila – jen jsem chtěla tvoje jméno na oddacím listu, aby mi ministerstvo přestalo jít po krku."

„A vládu v mojí koupelně," dodal kousavě.

„Drahý, dohodli jsme se přeci, že je to ‚naše' koupelna," pronesla medovým hlasem. Za posledních několik měsíců zjistila, že nejjednodušší způsob, jak ho vyvést z míry, je říkat mu drahý nebo zlato. Pokaždé si tím vysloužila zlobný pohled, ale stálo to za to. Vlastně se někdy přistihla, že si jejich hádky užívá, souboj důvtipu a inteligence. Byl mnohem poutavější než Ron nebo Harry a skoro stejně zábavný... pokud si jeho slova nebrala osobně. Člověk nesměl být moc háklivý, když jednal s jejím manželem.

„Tak proč učíš?" zeptala se znovu a nevšímala si jeho výrazu, který na ni vrhal od chvíle, kdy mu řekla ‚drahý'.

„Protože mě o to Albus požádal a já zjistil, že mu nejsem schopen říct ne," odpověděl.

„Je přesvědčivý, že?"

„Velice."

„Přesto v tom musí být něco víc, nemůžeš tím opovrhovat tak, jak tvrdíš. Myslím, že někde hodně hluboko máš svoje studenty rád," řekla potutelně a dívala se na něj koutkem oka.

„To je absurdní," nesouhlasil.

„Ale není," dostávala se do ráže, „ty se jenom bojíš, že když ukážeš starost, přijdeš o svoji auru mystičnosti nebo o disciplínu ve třídě, proto se radši chováš krutě. Čím víc máš studenta rád, tím víc ho o hodině peskuješ."

„Myslel jsem, že tvoje učednictví u Minervy se týká přeměňování, ne psychologie," ušklíbnul se. Přešla jeho poznámku a pokračovala ve své analýze.

„Z mojí teorie vyplývá, že mezi tvé oblíbené studenty patří Neville Longbottom, Harry a já," dobírala si ho.

„Byl jsem přísný k panu Longbottomovi, ale to jen v zájmu přežití, to tě ujišťuji. Potter," vyprskl, „je nafoukaný a arogantní a zasloužil si každé slovo, které jsem mu kdy řekl. Při přípravě lektvarů člověk nemůže být sebevědomý. Je to nebezpečné a vede to k chybám."