Dohodnutý sňatek [vanityfair]

Čtrnáct

Hermiona zjistila, že to nejpodivnější, když někoho milujete, je fakt, že tak vědomě činíte každý den. S některými lidmi to je snadné, ale jestli se Severus Snape dal popsat jedním slovem, výraz snadný to rozhodně nebyl. Obtížný na něj sedělo víc. Neústupný, hašteřivý, občas podrážděný a často popudlivý, tyto přívlastky ji také napadaly. Její první noc po návratu byla skvělá; poprvé od Ronovy smrti cítila něco jiného než sklíčenost. Ale pokud si myslela, že všechno bude teď jednodušší, velice se pletla.

„Kdes byla tak pozdě?" naléhal na ni jedné noci, kdy se vrátila z ošklivého setkání s jedním mladým rádoby Smrtijedem. Pronásledovali mudly a ji požádali, aby jim pomohla a vymyslela historku, která by mudlovským úředníkům připadala věrohodná; při akci však dostala ránu do nosu.

„Nemusím ti snad připomínat, že už nejsem tvá studentka," řekla naštvaně. „Byla jsem pryč, abych se ujistila, že tvoji přátelé nezabijí další mudly."

„Teď v noci?"

„Kdykoli je třeba," zavrčela, jak ji rozčílil jeho tón. Prožila dlouhý den a neměla náladu na vyslýchání. „Bojuji ve válce jako ty a nebudeš mě podrobovat výslechu pokaždé, když přijdu domů o něco později."

Nečekala na odpověď a zamířila do ložnice. Tupá bolest hlavy se náhle změnila na ostré tepání. Vzala si dvojitou dávku lektvaru proti bolesti a ulehla do postele.

Druhého dne ráno se jí neomluvil, Hermiona si však nebyla jistá, jestli vůbec zná slovo „promiň". Nicméně o týden později, když se vrátila z další akce Řádu, našla na stole skleničku ohnivé whisky. Pousmála se nad jeho gestem. Ohnivou whisky ráda neměla, ale oceňovala myšlenku a jeho snahu. Vyprázdnila obsah sklenice a ignorovala přitom pálení v krku a slzení očí. Plížila se do pokoje, aby nevzbudila Severuse, avšak jakmile zalezla do postele, pohnul se.

„Všechno v pořádku?" optal se.

„Dva další mrtví a jen proto, že byli mudlové," odpověděla a hlas se jí zlomil. Opět musela poskytnout vysvětlení policii a příbuzným těch chudáků. Strašně ji to vyčerpávalo a navíc se jí v hlavě usídlil strach, že příště to bude její rodina, ať už jsou speciální opatření jakákoli.

Neřekl nic, jen ji objal a nechal ji vybrečet se na svém rameni. Po několika minutách se uklidnila.

„Díky," zamumlala a utírala si nos do rukávu.

„Tvoje posmrkávání mi zničilo košili," zněla jeho jediná odpověď. Krátce se zasmála, sáhla pro hůlku a rychlým mávnutím mu vysušila pyžamo. Uvelebila se na posteli vedle něj s obavou, že spánek nepřijde tak lehce. Obrazy mrtvých lidí se spojovaly s neustále se vracejícím snem o Ronově skonu a nepřestávaly ji pronásledovat. Avšak ohnivá whisky spolu se Severusovým hlazením ji ukolíbaly do hlubokého, když už ne klidného, dlouhého spánku.

Příští noc se oba zúčastnili schůze Řádu. Válka jí každým dnem víc a víc ničila život. Sotva měla čas na své učednictví, když pořád cestovala a ukrývala ohrožené rodiny do bezpečí. Profesorka McGonagallová to samozřejmě chápala, koneckonců ji zaměstnávala ta samá činnost stejně jako výuka v Bradavicích.

Hermiona však stále toužila po tom, aby se život vrátil do normálu – ať už to mělo vypadat  jakkoli. Představovala si, že bude učit v Bradavicích, v létě povede nějaký výzkum, se Severusem budou probírat lektvary, zase se bude smát s Harrym, to byly všechny její naděje a sny, které válka odstrčila na druhou kolej.

„Je to všechno?" zeptal se Brumbál lidí v kuchyni na Grimmauldově náměstí 12. Hermiona doufala, že ano. Schůze trvala již moc dlouho.

„Chtěl bych něco dodat," ozval se Harry a stoupl si. Všimla si, jak se Severus vedle ní napjal, proto mu dala ruku na rameno, aby ho uklidnila. Nesnášel, když musel Harryho poslouchat.