Forever ? - Viktor Sheen

NAVŽDY

Tak a hotovo, přetáhla jsem si rty rudou rtěnkou, podívala jsem se na sebe do zrcadla, a přemýšlela jak jsem se za ten rok posunula, a že už vlastně není nic na co bych si nevzpomněla.
To všechno co mi Viktor vyprávěl a bylo mi cizí, už nebylo, všechno si pamatuju do posledního detailu. Usmála jsem se, v tom mi zazvonil mobil
"Už vyrážím, jak jsi na tom ty?"
"I já, za chvíli tam budu"
"Dobře, těším se."

Šla jsem si obout černé lodičky, a vyrazila.

Když jsem přišla do restaurace, Viktor už seděl u stolu, měl na sobě těsné kalhoty, košili a na té sako. Nehorázně mu to slušelo, nemohla jsem uvěřit, že tam čeká na mě.
Všude po stole byly rozházené listy růží, bylo to všechno strašně krásné.
Viktor si mě všimnul a vstal od stolu, šla jsem k němu, políbil mě a odsunul mi židli.
Cítila jsem se jako princezna.
"To je všechno tak strašně krásné" ukápla mi slza.
"Nebudeš tu snad brečet že ne?" Zasmál se
Zasmála jsem se taky, během chvíle už jsme měli objednáno a začali si povídat, všechno bylo tak pravé a upřímné.
Když jsme dojedli, cítila jsem že je čas mu to říct.
"Chtěla bych ti něco.."
" Víš chtěl bych .." navzájem jsme si skočili do řeči. Zasmáli jsme se, "ty první" mrkla jsem na něj, dávala jsem si ještě čas na to jak mu to vlastně říct.
" eh dobře" zasmál se, připadal mi strašně nervózní.
"Víš, doufal jsem, že to všechno vyjde už dávno, a i přes ty všechny překážky, jsme dneska tady, a chtěl bych udělat něco, co chci udělat už hrozně dlouho.."
Zvedla jsem obočí a upřeně mu hleděla do očí, začínala jsem tušit o co jde, a začala jsem rudnout snad úplně všude.
Zvednul se od stolu, a klekl si přede mne
"Klárko, uděláš mě tím nejšťastnějším a vezmeš si mě?" A otevřel červenou krabičku s prstenem.
Celá restaurace se na nás dívala, začala jsem brečet štěstím a vykřikla "Ano!"
Nasadil mi prstýnek na prsteníček a políbil mně.
Celá restaurace začala tleskat.
Ubrečená jsem si prohlížela ruku, a ptala se sama sebe, zda je to opravdu pravda.
V tom jsem ze sebe vyhrkla "jsem těhotná"
A všichni okolo, začali znovu tleskat a pískat.
Páni, takový publikum jsem teda nečekala.
Viktorovi se zalesklo v očích, a šlo vidět že neví co říct, okamžitě mne objal.
"Pane bože, to je snad to nejlepší co jsem mohl slyšet" a dlouze mne políbil.
Po chvilce se to vše uklidnilo a my si znovu sedli ke stolu.
Vzala jsem si do ruky kabelku, vytáhla z ní test a podala ho Viktorovi.
" Bylo mi trochu divný že mám chřipku jen po ránu" zasmála jsem se.
Šlo vidět že Viktor je z toho pořád v šoku, to bylo snad poprvé (krom dne, kdy jsem se probrala z kómatu a nepamatovala si ho) kdy jsem ho viděla natahovat, musela jsem se nad tou myšlenkou usmát.
"To je neuvěřitelný, vše vyšlo tak jak mělo, akorát o rok později"
"Je to tak" usmála jsem se.
V restauraci jsme zaplatili a jeli domů.
Po tom co jsme dojeli domů, jsme si dali společnou sprchu, a ulehli do postele.
Leželi jsme vedle sebe, ani jeden z nás nemusel nic říkat, vše za nás řekl pohled z očí do očí.
Po chvíli prolomil ticho a řekl
"Budu tu pro vás oba...
...NAVŽDY"

KONEC

Tak a je to, konečně je tento příběh (po tolika letech) ukončen, doufám že se Vám líbil, i když jsem ho tenkrát psala asi v 15🤣 a co si budeme, ty hrubky byly jako pěst na oko, snažila jsem se to pročítat a upravit pár nesmyslů, co jsem kdysi napsala😁
Tak třeba zase příště u jiného příběhu🤍