Forever ? - Viktor Sheen

"Nemohli jsme čekat"

Zbytek týdne jsme si užili po svém, večeře venku, výlety po okolí a nebo jen válení se na hotelovém pokoji.
Přišel na řadu víkend a byl tu koncert v Beat 'n' Juice, celý večer byl naprosto senzační, s Reném jsme probrali snad úplně všechno, pamatuji si, že od prvního dne byl vždy moc milý a uměl perfektně naslouchat a taky proto se z nás stali kamarádi.

Po koncertě jsme se vrátili na hotel, kde jsme si sbalili věci, aby jsme to nemuseli dělat ráno.

Dalších pár dní se nic zásadního nedělo, sešla jsem se s Mamkou, řekla ji jak jsem pokročila a jak si pomalu začínám vzpomínat, byla nadšená, Viktora měla vždycky ráda.
Pak jsem lítala po doktorech a kontrolách, a šla jsem konečně do své staré práce domluvit se co a jak.
Po tom co jsem vešla, se na mě všichni otočili, bylo to dost nepříjemné, tak jsem rychle proběhla nahoru do kanceláří.
Zaklepala jsem a vešla jsem dovnitř, mile mne přivítala šéfová Dita, bohužel rozhovor už tak milý nebyl.
"Bohužel, Vaše místo už není volné, nemohli jsme dále čekat" byla semnou rychle hotová.
Tak jsem odešla, jela jsem domů.
Cestou jsem přemýšlela co vlastně budu dělat, účetnictví jsem téhle firmě dělala už od ukončení  školy. Možná mne něco napadne později, byla jsem unavená ze všeho toho běhání.

Když jsem přišla domů, Viktor tam nebyl, tak jsem si pustila film a usnula u něj.
Cítím jak mě probouzí pusou do vlasů, otevřela jsem oči a podívala se na Viktora.
"Ahoj" usmála jsem se, "Ahoj, jaký jsi měla den? Jak to dopadlo v práci?" Úsměv mi oplatil.
"No moc dobře ne, mé místo je už pryč." Řekla jsem sklesle.
"To nevadí, najdeš si něco jiného" podotknul.
Přikývla jsem a šla jsem se napít.
"Co kdyby jsme vypadli?" Vyhrknul ze sebe Viktor.
"A kam?" Podívala jsem se na něj s tázavým pohledem.
"No nevím, někam mimo, třeba Morava?"
"Hmm, to by nemuselo být špatné, ale potřebuju tu práci" sklopila jsem pohled.
"Práce ti neuteče" ušklíbl se na mě,
"Ale peníze jo"
"O peníze se nestarej, vždy jsme je měli společné, nikdy jsme je nehrotili"
"Ale to jsem normálně vydělávala" odsekla jsem, začínala jsem být lehce naštvaná, nechci po něm nic, co když si nevzpomenu na všechno a vztah to nevydrží? Ani teď nevím zda spolu chodíme, nebo jsem tu jen na poznávacím pobytu za svou ztracenou pamětí.
"Hele, poslouchej, ber to tak že tě zvu, pak až se vrátíme, tak ti pomůžu najít práci, třeba bys mohla nakonec dělat u nás" zasmál se.
"To by šlo?" Zbystřila jsem.
"To úplně nevím, ale zeptat se Lucase můžu" odvětil.
"Dobře" ustoupila jsem.
Sedli jsme si na gauč a otevřeli notebook, kde jsme se snažili najít nějaký pěkný apartmán.
"Tenhle je pěkný, a není moc drahý" ukázala jsem prstem na obrazovku.
"Říkal jsem přece ať peníze neřešíš" zasmál se
"Nojó"
Nakonec jsme vybrali krásný apartmán , na můj vkus trochu předražený, v obci Velké Bílovice.
"Tak pozítří jedeme" pronesl vítězně.
"Super" sdílela jsem s ním radost.
DALŠÍ DEN
Dnešní den utekl jak voda, postupně jsem balila a prala oblečení, do toho jsem stihla uklidit a uvařit večeři. Když se Viktor vrátil, nalila jsem víno do skleniček a prostřela stůl k večeři.
Během večeře jsme měli pořád co probírat, narazila jsem i na tu žádost o ruku.
"Zvláštní" zamyslela jsem se
"Když se mi vybavila ta nehoda, měla jsem pocit že spíš já mám pro tebe překvapení, jen nevím co by to mohlo být" zasmála jsem se.
"No, třeba povýšení, prací jsi byla dost poblázněná" zasmál se Viktor.
"No jo" protočila jsem oči.