Forever ? - Viktor Sheen

"Nová kapitola"

Pohled Kláry :
Nemůžu se ani hnout, vybavilo se mi úplně všechno. Nemůžu tomu uvěřit, jak jsem na tohle mohla zapomenout?
Z myšlenek mne vytrhnul zvuk jedoucího auta, byla jsem oslněna světly, nevěděla jsem kdo to je.

"Klári!" Slyšela jsem dost známý hlas, byl to Viktor. Běžel ke mně , ihned mě objal.
"Viky..." znovu jsem propukla v pláč,
"Co se stalo?" Držel mně pevně.
"Já... našla jsem tohle.." podala jsem mu pozitivní těhotenský test.
"Pane bože" zakryl si rukou pusu
"Nemůžu uvěřit že jsem na tohle zapomněla" vykoktala jsem ze sebe.
"Za tohle se nemůžeš obviňovat, pojď pojedeme domů, musíš být promrzlá" vzal mně do náruče a odnesl do auta.
Po příchodu domů, jsem si sedla na pohovku a neřekla ani slovo, jen se dívala do blba.
Viktor kolem mně chodil jak duch, něco dělal v kuchyni, absolutně jsem nevnímala nic okolo mě.
"Pojď se prosím najíst" sedl si vedle mě
"Nemůžu.." odmlčela jsem se
"Tohle bylo to překvapení co jsem pro tebe měla...moc mě to mrzí" zakryla jsem si dlaněmi tvář.
"Nemluvme o tom, čas nevrátíme, ty za nic nemůžeš" objal mě a já cítila tu všechnu lásku co mi dával.
Propukla jsem opět v pláč, Viktor mně vzal do náruče a přenesl do postele, lehnul si vedle mě a celou dobu mě objímal.
Cítila jsem jak se mi zavírají oči, ani nevím jak jsem usnula.

RÁNO :
Ráno jsem se vzbudila s příšernou bolestí hlavy, Viktor vedle mě už neležel, tak jsem se rozhodla vylézt z postele. Myslela jsem na to co se včera stalo, chtělo se mi znovu brečet, ale bolest hlavy mi dala dost jasně najevo že je to blbej nápad.

Došla jsem do kuchyně kde byl Viktor a pil kafe, hned jak si mne všimnul šel ke mě.
"Dobré ráno princezno" a dal mi pusu do vlasů.
"Dobré" pokusila jsem se usmát.
"Připravil jsem ti snídani, pojď se najíst"
"Nebudu jíst, promiň, jen jsem si zašla pro prášek než mi vybouchne hlava" hledala jsem v zásuvce s léky.
"Ale notak, musíš něco sníst, včera jsi nic nejedla" řekl sklesle.
"Mě je tak špatně že bych to v sobě moc dlouho neudržela, půjdu si ještě lehnout" sedla jsem si naproti němu.
" Půjdu s tebou" usmál se.
" Neměl jsi jet do studia?" Zvedla jsem obočí.
"Měl, ale nenechám tě tu samotnou"
"Klidně jeď, já to tu zvládnu. Nikam už utíkat nebudu slibuju" pokusila jsem se zavtipkovat.
" V žádném pří.."
"Jeď, opravdu" přerušila jsem ho.
"No.. dobře" nakonec usoudil že dohadovat se semnou nemá moc smysl.

Viktor odjel a já si lehla do postele a přemýšlela nad tím vším, byla jsem totálně paralyzovaná, jen jsem ležela a dívala se do stropu. Ani jsem nepostřehla že už je venku tma.
Myslím že už jsem to všechno vstřebala, hrozně to bolí, ale nemůžu se zaseknout na místě, do teď jsem se z té nehody docela dostala, vzpomněla si na hromadu věcí. Konečně nežiju vedle obřího otazníku, mám doma muže, který mě evidentně opravdu miluje, který tu je celou dobu vedle mě, nemůžu přece zamrznout.
Z myšlenek mně vytrhl zvuk klíčů v zámku, Viktor přišel.
"Jsem doma" zvolal
"Ahoj" šla jsem mu naproti
"Ahoj" políbil mě na tvář
"Jak to šlo?" Zeptala jsem se a sedla si v kuchyni na židli.
"Ale jo, ještě dodělat dva songy a budu mít hotovo" usmál se na mě.
"Tak to je super" pokusila jsem se úsměv oplatit, no myslím si že bych to dokázala líp, ale s tím jak teď vypadám, můžu být ráda že ode mě neutekl (😁).
"Jedla jsi něco?" Podíval se na mě.
"Ehm, ne" sklopila jsem zrak
"Klári! Takhle to ale nejde, něco objednám a normálně se najíš"
"Ale.."
"Žádné ale!" Přerušil mě
"Budeš jíst"
"No dobře" usoudila jsem.
Po jídle jsme si sedli na gauč v obýváku a pustili si film. Mlčky jsme vedle sebe seděli a hleděli na obrazovku.
Viktor se ke mě přisunul a objal mě, schoulila jsem se mu do náruče.
"Moc tě miluju" prolomil ticho.
" i já tebe" usmála jsem se na něj a dala mu pusu.
"Víš, přemýšlela jsem celý den, a nechci to zlehčovat, ale je čas jít dál.."  zadívala jsem se mu do očí.
"Jsem moc rád že tohle slyším, pojďme otevřít novou kapitolu" usmál se.