Je noc. Zase mi nešlo usnout, takže teď sedím na parapetu u otevřeného okna a poslouchám hudbu. Jak jinak.
Tereza. Stále stejná, jako dřív, i když tak moc jiná. Už pár let se vůbec nepoznávám. Drží mě tu jen hudba. A to je taky asi jediná věc, co ve mně zůstala po tom, co odešla ta malá šťastná holka.
Ta, co milovala barevný oblečení a pořád o něčen nadšeně mluvila. Teď už pár let tak tichá a pořád jen v černým. Ani nevím proč, ale připadám si v tom líp. Pamatuju si, jaký to bylo, když jsem ještě neřešila, jak vypadám. Teď je mi líp, ale zároveň i hůř. Vzpomínám na ty dny, kdy jsem se ještě mívala ráda.
Už jako malá jsem si pořád zpívala nebo pouštěla písničky. Pořád. Dřív jsem poslouchala hlavně populární hudbu, ale teď poslouchám rap. Miluju ty texty. Je to asi hlavně kvůli tomu, co všechno jsem za těch pár let prožila a čím jsem si prošla už jako malý dítě. Vlastně pořád jsem ještě dítě, přece jen, je mi 15.
ČTEŠ
Noc
FanfictionProč? ,,Mám taky rodinu a kamarády, kteří mi chybí!" Vykřikla jsem na něj se slzami v očích i přes to, že většinou nekřičím. ,,Nemáš! Už ne. Teď jsi tady a máš jen mě. Smiř se s tím." Řekl chladně a chytl mě za obě předloktí. Proč? ,,Terezo, nechci...
