Noc

Nesnáším tě

Uběhl už asi týden od toho, nevšedního večera s Martinem. Od té doby se nic moc zajímavého nestalo. S rodinou nejsem skoro vůbec v kontaktu a Martin s Davidem mi dovolili používat telefon a chodit po domě více měné kam chci. Jen na ten telefon se vždy musím zeptat. Nemůžu si s nikým psát ani volat. Ven, ale pořád také nemůžu. S kluky jsem se docela sblížila a víc se bavíme.

Budou 2 hodiny ráno a já sedím na kuchyňské lince. Všichni už spí, ale mně nešlo usnout, takže jsem šla sem a píšu text. Vždycky mě bavilo psát. Příběhy, písničky, básničky, ale když to měly být třeba slohy do školy, většinou jsem na to kašlala.

Jak moc jsem věřila, že má cenu se snažit dál               
O člověka, který o to vlastně ani trochu nestál
Jak moc jsem se snažila lidem zalíbit, až jsem při tom zapomněla, kdo jsem, a kdo chci být                        Tolik skvěle prožit—

,,Neměla bys už spát?" Trochu jsem se lekla Martina stojícího kousek ode mě.

,,Nešlo mi usnout." Řekla jsem a podívala jsem se zpět do telefonu.

Martin mě obešel, vzal si skleničku a napustil si vodu. Neměl na sobě tričko a já jsem se dívala na jeho holá záda. Určitě posiloval. Otočil se a všiml si, že se na něj dívám. Usmál se a po tom, co se napil, položil skleničku na kuchyňskou linku. Já jsem sklopila pohled a trošku jsem zčervenala. Naštěstí bylo šero, takže to snad nebylo vidět.

Popošel kousek ke mně a stoupnul si mezi moje nohy.
Byl nervózní, i když se to snažil skrýt. Proč tohle dělá? Telefon mi vzal a položil ho vedle mě. Zvedla jsem hlavu. Viděla jsem mu přímo do očí. Z venku sem pronikal měsíční svit. Buď jsem se už rozkoukala a nebo tu opravdu bylo celkem světlo. 

Toužila jsem po něm a nesnášela jsem se za to. Nesnášela jsem ho. Jeho a taky to, jak moc byl přitažlivý. Moje tělo a můj mozek prostě nespolupracovaly. 

,,Tery," Vydechl tiše. ,,jestli se teď začneme líbat, myslím, že už se neudržím." Usmál se a dál se na mě díval. Chci to nebo ne? Dával mi na výběr. Což by asi mělo být normální, ale nečekala jsem to po tom, co udělal.

Začali jsme se pomalu líbat. Chytl mě jednou rukou za pas a druhou mě držel za stehno. Přitiskl se ještě blíž a já jsem měla jednu ruku na jeho tváři a druhou jsem ho držela za krkem. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a já mu zas viděla do očí.

,,Tohle nesmíš dělat." 

,,Ráda dělám věci, co nesmím." Odpověděla jsem a obmotala jsem mu nohy kolem pasu.

Vzal mě do náruče a já si ještě rychle s sebou vzala telefon. Ten jde se mnou.

Vešli jsme do pokoje a Martin mě hodil na postel a zamkl dveře. Sedl si naproti mně a podíval se mi do očí.

,,Martine..." Začala jsem ,,Já... já nevím...". Nebyla jsem si jistá, co chci říct. Chtěla jsem ho a nesnášela jsem se za to.

,,Tery, nechci tě nutit, jen mi řekni, jestli to chceš nebo ne." Zněl klidně. Nezačal mě hned osahávat, jen trpělivě čekal na odpověď.

,,Já nevím..." Do prdele, Terezo!

Martin trošku zesmutněl ,,V pohodě nemusíme-"

,,Ale já to chci! Jen... mám strach." Řekla jsem a lehce jsem se zasmála. 

,,Neboj se."

,,Co když něco pokazím?" Zeptala jsem se a on se jen usmál.

,,Tery..." Zašeptal a začal mě líbat.