School of dreams [CZ]

-10- My dva k sobě patříme

Vykročili jsme z vody celí promočení, hladoví a žízniví. Ta chata byl od Harryho dobrý nápad.  Možná jsem se bála jestli něco jen nezkusí, ale pak jsem to zamítla. Myslím že na to ani neměl pomyšlení. I když. Je to Harry Styles, který podle všech nemyslí na nic jiného. Jenže pak tu jsem já, a já vím že jiný. A on chce být jiný. 

Z mých poněkud hříšných myšlenek mě vyrušil Harry s jeho smaragdovým pohledem. Někdo by řekl jestli tě z toho nebolí oči. Z tak zářivé zelené. Jenže ty oči, ta jiskra tě nutí se dívat dál. Doslova tě nutí se v nich utápět do ztracena. Byla to Harryho duše uvězněná v té chladné a truchlící masce. Kterou se pomalu snažím odlupovat. Je to jak na horské dráze. Jede to někdy pomalu ale jistě, a někdy se řítíme plnou rychlostí dolů.

"Někdy si říkám jestli nejsi až moc obsesivní s mejma očima" řekl jako by mi  četl myšlenky. "Harrolde, říká se mýma ne mejma" mrkla jsem na něho drze. On jen zavrčel a rukou přitlačil na moje místo kde mě držel v náruči. "Takže mi tady dáma začne dávat směšný přezdívky, jo?" uchechtl se jemným a hrubým hlasem zároveň. 

Začal mě lechtat a já se divila že jsme kvůli mého vrtění neskončili na zemi. "Harry- přestaň" smála jsem se kvůli lechtání. "Ať nám dáma hezky poprosí" odpověděl dominantně. Já se ale jen stále smála neschopna promluvit nad návalem jeho lechtání. "Pán řekl ať dáma hezky poprosí" řekl znovu o něco hrubším hlasem. Zjevně si to užíval.

"Prosím Harry" odpověděla jsem mu konečně se smíchem. "Ještě jednou" řekl a já už nepotlačila další příval smíchu. "Prosím, pane" schválně jsem zdůraznila slovo pane a Harry se nad mou neschopnou submisivitou uchechtl. "Máš se co učit Vanneso" oslovil mě křestním jménem. Já nad ním jen nechápavě protočila očima. "Nemám co, Harry".

→ → →

Došli jsme na chatu a já si s úlevou povzdychla že jsou nahoře dvě postele. Nejspíš to vypadá tak že tady přespíme. Asi bych možná ještě měla napsat Jess. Ale nechci ji po tak hrozné noci zatěžovat.

Harry si asi všiml že s úlevou zírám na dvě postele, tak namítnul. "Jestli chceš můžu tu jednu postel rozbít a zbyde jen jedna" mrkl. Já zas nad jeho myšlením zavrtěla hlavou. "V tom případě by si spal na zemi" mrkla jsem provokačně zpátky. "No ták, ta je studená" ukončil naši krátkou provokaci a šel nám udělat horký čaj. Já si stále uvědomila že tady stojím jen ve spodním prádle a šla hledat nějaké oblečení.

Našla jsem dámskou mikinu čísla M a k tomu ladící tepláky. Mokré spodní prádlo jsem si musela sundat a dát hřát na radiator.  Přišla jsem si trapně že se před Harrym promenáduju bez spodního prádla, ale jinak to bohužel nejde. 

Přišla jsem za ním dolů do pěkně vybavené a moderní kuchyně. Bylo to tu tak čisté. Harry se na mě ohlédl a překvapeně otevřel svá ústa. "Kde si to našla?" zeptal s ústy těsně přivřenýma k sobě. "Nahoře v nějaké starší skříni" špitla jsem celkem trapně. "Aha jen, jen tohle ráda nosívala máma" odpověděl už jemněji s lesklými očima. Jasně. Mohlo mi dojít že to bylo její. A já si to tady v klidu obleču ještě nehygienicky bez spodního prádla. To samozřejmě Harry nevěděl.

Došla jsem k němu a soucitně ho pohladila po zádech. On si mě ovinul k sobě a chvíli jsme tam jen tak v objetí stáli. Musel to mít těžké. Dokonce jsem si myslela že víc než Daniel. Bylo vidět že mu máma byla nejblíž. "Harry, někdy lidé odcházejí a zase noví přicházejí" prolomila jsem ticho opatrně. On se na mě dlouze zadíval zase myšlenkami v vzpomínkách.

FLASHBACK

Dospívající kudrnatý chlapec seděl s uplakanou tváři vedle pomalu umírající maminky. Byla těžce nemocná na nevyléčitelnou nemoc. Nebylo ji bohužel už pomoci. Chlapec neustále plakal. "Můj Harry, neplač prosím" řekla jeho krásná maminka se slabším a slabším hlasem. Smaragdové duhovky ale nepřestávaly rojit slzy. Miloval ji celým svým srdcem. A ona teď měla odejít? To nebylo fér. Jenže co na světě kdy bylo a bude fér?

"Mami, mami prosím" naléhal dál kudrnatý syn. "Neodcházej mi. Já to tady bez tebe nedám" opakoval, ale věděl že to přijde. Že už tady jeho milovaná maminka nebude. A zůstane nepochopen. Už se nikdy upřímně nezasměje od srdce. 

"Můj Harry, musíš vědět jednu důležitou věc" řekla mu maminka na umírající posteli a chlapec najednou zpozorněl. "Někdy lidé odcházejí, ti které si miloval a navždy milovat budeš, ale zase naopak ti noví přicházejí a my se jim budeme jednou muset otevřít" dovyprávěla maminka se stále slábnoucím hláskem. Zbývala ji už jen chvíle. 

Smaragdové oči stejné jako měla ona, které byly dočista už vyplakané se se smutkem a jakýmsi porozuměním zadívaly do těch maminčiných. "Ale věř že ty které si miloval a odešli, věř Můj Harry že se s nimi zase shledáme. Každý. I my se shledám-" chlapec  starostlivě zpozorněl když maminka pomalu zavírala své nádherné smaragdové oči. A bylo to tady. "Nezapomenu na tebe" řekl jí naposledy chlapec a potom přišel další nával pláče.

"Cítím to, cítím to Vann" vyhrkl Harry s roztřeseným hlasem. "Co se děje H-" přerušil mě. "My dva, my dva k sobě patříme" odpověděl mi s upřímnou radostí v očích. Já mu ji opětovala. Právě přede mnou stál Harry. Ne Harry Styles ale Harry. Ten pravý Harry.

"Pojďme si dát ten čaj" ukázal na dva roztomilé hrnky s motivem zvířat. Já oněměle přikývla a vydala se na pohovku do obývacího pokoje. Tak jako ostatní pokoje to bylo čisté, moderní a udržované. Měla jsem jakýsi pocit kdo to tady s láskou udržoval. 

"Chtěla bych se dozvědět ještě víc z Harryho, ale ne z Harryho Stylese" řekla jsem mu když se posadil vedle mě. On jen lehce přikývl, jako kdyby mou otázku na sekundu zvážil. "Jen se ptej babby" nazval mě jeho oblíbenou přezdívkou, ale já jí nevěnovala pozornost.

"Tak dobře budeme se střídat" zase přikývl a já se ozvala.

 "Kdo tedy začne?"

Dayexxx