School of dreams [CZ]

-8- Něco ti ukážu

Ráno jsem se probudila s křečemi v břiše. Bylo mi tak špatně. Vstala jsem a dala si tabletky proti bolesti. Pomalu jsem se to snažila rozhodit. Nakonec jsem se odvláčela si udělat aspoň rutinu.

Vážně jsem přemýšlela že nepůjdu do školy. Zvlášť po včerejšku. Celé se to podělalo.
Asi nevím čím začít. To s Jess byla katastrofa a taky od té doby na mě nepromluvila. Ale děkovně na mě pohlíží. Na jednu stranu ji chápu, to co s ní dělal Zayn bylo opravdu odporné. Přimotal si ji k sobě a bude si sní hrát kdy se mu bude chtít. Ani bych se nedivila kdyby ji namluvil že ji miluje, a že spolu vidí budoucnost.

A to s Harrym? Jasně jsem mu řekla ať mě vypustí že života. Teď stačí doufat že to udělá. Já se snažila. Stále mě to bolí, tak moc že cítím tíhu na srdci kterou teď přebíjí ohromná bolest břicha. Stále věřím že není takový, že je to maska. Ale dokud si to nepřizná ani sám sobě, nevím jak mu mám pomoct. Stále nechápu proč se tím člověkem zabývám. Možná jsem jen moc naivní.

Vybrala jsem si šedý svetr a k tomu bílou košili a zkombinovala si to bílýma riflemi. K tomu svoje oblíbené černé conversky a popadla svou větší kabelku a naházela do ní potřebné věci s mobilem a klíčemi.

Řekla jsem si že zajdu do města nakoupit nějaké oblečení, protože se mi před pár dny stala menší nehoda. Vylila jsem si na své oblíbené svetry a pár džínů kávu. Vyprat to za boha nejde. Byla jsem na sebe naštvaná, ale aspoň si vyrazím na nákup. 

Jess stále spala i když bylo 11 hodin dopoledne. Já spala nezvykle až do 9 hodin.
Doufám že se z toho Jess dostane a bude v pořádku. Mám o ni strach.

Vyšla jsem z pokoje a poslušně za sebou zamkla. Doufala jsem že nenarazím na moc lidí. Kupodivu tam nikdo nebyl. Byla sobota a ještě ke všemu po té slavné párty. Když jsem ráno projížděla sociální sítě všimla jsem si že někdo natočil mě jak stříkám Zaynovi do tváře pepřák.

Mamka byla vždy proti sociálním sítím. Je to spisovatelka, tím pádem někdy stráví celé dny psaním. Měla s mým tátou přísnou výchovu. Upřímně jsem  jim za to byla občas vděčná.

Když jsem vyšla z kampusu k autobusové zastávce, stály tam dvě brunetky a když mě uviděly začaly si o mě šuškat. Asi byly také na té hrozné párty.

Naštěstí zanedlouho přijel bus a já mohla spokojeně nastoupit. Bolest břicha stále neustupovala tak se musím stavit do lékárny.
Pravděpodobně jsem dostala své dny. A asi si koupil i něco na psychiku, ještě chvíli a asi to nezvládnu. Jde vidět co s váma Harry Styles udělá.

Vystoupila jsem po nějaké době u obchodního centra. Bylo celkem velké takže jsem se v něm moc nedokázala zorientovat.

V obchodních centrech jsem byla jen párkrát.
A to vždy s mámou. Teď jsem tu poprvé sama a když pominu můj fyzický a psychický stav si to tady užívám.

Zašla jsem nejdřív do Zary a poté do H&M.
V Zaře jsem našla bílé džíny s šedivým popruhem, měli je i s černým popruhem. Je to můj styl, takže jsem je vzala dvakrát.

Když jsem se převlíkala v kabince jsem vedle sebe uslyšela povědomý hlas. "Ta Vannesa je fakt ubohá" byla to jedna z těch barbín. To mám ale štěstí. Opět.

"Že jo! Já ji nechápu jak furt dolejzá za Harrym, chudinka si myslí že by se Hazza s ní bavil" doslova se mi smála. Já za ním dolejzám? Za prvé to byl on co se chtěl vyspat s tou blondskou a taky to byl on co mě zase odstrčil.
Nebo to spíš bylo vzájemné. Já ho vlastně odstrčila taky. Pro naše dobro.

"Ne asi, vyserem se na tu šprtku. Harry mě dneska dneska zase pozve na večeři. " odpověděla ta nejhorší z nejhorších. Chtěla bych ji věřit že ji pozve, ale mohla jsem se tak akorát v duchu smát abych se neprozradila.
Ty dvě "chytré" ani nevědí že jsem přímo za stěnou vedle nich. Jak směšné.

Za pět minut utrpení konečně odešly a já si mohla dále zkoušet svůj výběr. Pak jsem vyšla z kabinky a všechno pečlivě zaplatila a zabalila do tašky. Když jsem byla s nákupem oblečení hotová vyrazila jsem se projít, než přijede autobus.

Šla jsem kolem trhu, pak kolem kavárny kde máme v neděli s Danielem sraz. A dále zatočila k tišším a ne tak úplně bezpečněji vypadající uličce.

Takhle. Nešla jsem tam kvůli té uličce, jenže tam byla snad jediná lékárna v čele oblasti. A já opravdu potřebovala lékárnu. Už jsem chtěla vstoupit do lékárny ale zarazila mě vůně, která byla až nebezpečně blízko mě.

Zase. Zase tady byl on. Častější už by to snad být nemohlo. Pomalu jsem se otočila za vůní a pohlédla tak do zelených smaragdů.

"Vann" oslovil mě. Já se ale začala jako psychopat smát na celé kolo až se pár procházejících lidí okolo zděšeně podívali. Mě to bylo tak jedno, že jsem smíchem nemohla snad ani popadnout dech. "Vann" tak, tak se držel Harry ale stejně se ke mně přidal.

Tak jsme tu stáli. Dva rozhádaní mladí psychoušové co se chystají za břicha kvůli smíchu. Přišlo nám to vtipné. Měli jsme být každý někde daleko od sebe a truchlit nad sebou. Přitom tady vedle sebe vysmátí stojíme.

Ten smích byl zoufalý. Zlomený. Bolavý. Ale tak potřebný že jsem už skoro zapomněla na bolest břicha. Potřebovali jsme se slyšet. Potřebovali jsme se potkat. Mělo to tak být. Zní to šíleně. Já tomu také nevěřím, ale děje se to. Právě tu popadám dech s Harrym Stylesem. S Harrym.

"Můžu té někam vzít? " zeptal se už nadechující se Harry, ale ty krásné ďolíčky mu zůstaly. Tohle byl Harry. A ne ten kterého vidím ve škole. Tohle byl ten pravý.

Nevěděla jsem jak odmítnout, ani jsem nechtěla odmítnout takže jsem jen kývla hlavou a na nějakou lékárnu už zapomněla.

Harry mi pomohl se zvednout a ukázal jakým směrem půjdeme.

Byl to les.

    Dayexxx