School of dreams [CZ]

-11- Princezno

Zadívala jsem se do jeho očí. Řekla jsem si že začneme zlehka. Takové otázky typu máš nějaké zvíře, vztah s tvou rodinou. I když Harryho rodina je kapitola sama o sobě. A tohle mi Harry musel potvrdit taky.

"Kolik máš tetování?" zeptala jsem se ho zvědavě. Podíval se na mě s jeho zvyklým úšklebkem. "Něco přes sedmdesát" odpověděl a přitom si stahoval suché tričko. Začala jsem mu odporovat že je nemusím vidět. To už měl ale tričko dole. "Pozdě" v tu chvíli jsem zčervenala, a snažila se nedávat najevo moje motýlky v břiše. Ano teď tady byly. Moje vysněné motýlky. Ale kdo by taky čekal, že je zažiju s Harrym Stylesem že ano?

"Co znamenají ty tetování?" byla jsem zvídavá. Nejvíc mě zaujal jeho obrovský motýl linoucí se přes velkou část jeho břicha. Člověk by řekl že je to pro kluka nevhodné, ale naopak u Harryho to bylo víc než atraktivní.

"Které by si chtěla vědět kočk-" opravil se "Teda Vannie" nazval mě asi novou přezdívkou. Je roztomilá.  Trochu jsem víc zčervenala. "Všechny" odpověděla jsem vzpřímeně. "Tak začnu asi mým prvním" ukázal pod svoje bicepsy. Já přikývla a podívala se na malou hvězdičku jedním tahem.

 "Přesně v sedmnácti jsem si řekl že si chci potetovat celé tělo. Tohle první je trochu víc výjimečnější. Je to totiž vzpomínka na mě a bratrance, protože jsme vždy rádi pozorovali hvězdy. Pak jednou z ničeho nic ukázal na jednu z mnoha hvězd, a řekl že to bude brzy on. Bylo to těsně po máminé smrti a já byl ve všem tak trochu mimo." odmlčel se a já ho soucitně pohladila po tetování. "Rok se s rokem sešel a on náhle umřel na zástavu srdce. Jako by to už v tu dobu tušil" zamyšleně a bolestivě se podíval do mých očích.

"Bylo to pro mě opět těžší a těžší, protože dva lidi v mém životě co mě nejvíc chápali jsou pryč. Nadobro." měl tak málo k tomu se tady zlomit. Nastavila jsem si ruku ke kapesníkům, jenže on měl na tváři už srovnaný  výraz. Měl to tak těžké. Já stále nemůžu uvěřit že to zvládá. Musí.

"Ale poslední dobou mám pocit jakoby se ve mně probudila ta stará a dávno ztracená naděje. Já nevím tyvole co to tady teď melu, a jestli to vůbec dává smysl" z očích mu stekla pomalu jedna slza, kterou jsem smetla a napřímila se k němu čelem.

"Harry co říkáš dává naprostý smysl. Ty to chápeš a já taky. My dva to jediní chápeme." promluvila jsem k němu. On si mě ovinul k sobě. "Taky to cítíš?" zeptal se mě potichounku. "Ano, Harry. Cítím to podivné p-" skočil mi do řeči. "Pouto, že ano? Je to divné, tohle jsem cítil jen s mou mámou. Ta nenucená blízkost. Vyhledávání toho druhého, stálé přemýšlení o druhém. Je to divný, ale zároveň hezký."

Problém byl že jsem se přesně takhle cítila. Tohle nemělo vzniknout nikdy. Ale přesto jsem tu teď s ním seděla bez spodního prádla, zmočená jak slepice a otírala mu slzy. Najednou jsme oba utichli, a bylo by slyšet i spadnutí špendlíku. 

→ → →

"Teď se ptáš ty" pípla jsem na Harryho. On si promnul oči ale přikývl. "Si panna?" zeptal se mě trochu víc přidrzle než by podle mého měl. "Co prosím?" zeptala jsem se na oplátku překvapeně. "Vannie ty si to slyšela" odpověděl už jemněji a vyčkávaně on. "Kdybych řekla ano, co by se stalo?" nabídla jsem drzým tónem jako Harry předtím. "Asi bych na toho kluka kurevsky žárlil, princezno" rozvalil se na pohodlné pohovce. Já se šíleně začervenala znovu. A ucítila příjemný pocit a vzrušení v podbřišku.

"No tak to nemáš na koho tak šíleně žárlit, Harrolde" on se lišácky usmál, a já si polehla vedle něho. "Líbí se mi když mi říkáš Harrolde" řekl mi a podíval se na mě vyzývavě. "Copak?" zeptala jsem se a přitom sledovala jak zapíná na televizi netflix. "Bojíš se hororů, princezno?" zvídavě pohlížel na mou zrůžovělou tvář. 

Ano. Bojím se jich hodně. Ale Harrymu jsem to neřekla. Bylo by to trapné, zase když ale poukážu na to jak to dopadlo s tím plaváním... Ne, tohle mu neřeknu. Je to jen film co se může takového stát? Hodně věcí.

"Ne, klidně něco pusť" ohlédl se na mě celkem překvapeně. Asi to nečekal. No, buďme si upřímní já taky ne. Doufám že vybere něco slabého, protože mi zjevně tu mou lež nevěřil. "Tak tedy dobře, něco pustím" mrkl na mě kulišácky. 

Seděli jsme spolu rozvalení a tulili se k sobě. Film už začal a působil na mě hrozně levně. A herci nebyli taky žádná sláva. Ale Harry se spokojeně usmíval, protože mi bylo jasné že věděl kdy přijdou lekavé scény. Já se snažila dávat najevo spíš nudu, což se mi ovšem dařilo.

→ → →

A sakra. Ten film byl až moc hodně dobrý, aby si pohrál s vaší hlavou a dával najevo že je laciný. Jenže pak přijdou ty profi lekavé scény, na kterých se rozhodně nešetřilo. Harry jakoby to viděl už tisíckrát se ani nepohnul, když z rohu vyletěla jedna příšera. Já jsem vyjekla a přitulila se k Harrymu ještě blíž.

"Došel popcorn" oznámil. Celý ho snědl on, protože já měla co dělat s tím abych vůbec otevřela oči na obrazovku televize. "Dojdu pro další princezno" chtěl už vstávat, ale já ho s trhnutím svalila zpátky na gauč. "Zůstaň, prosím" řekla jsem zoufale. Nemohl mě tady nechat. Najednou e zdálo že blízká kuchyně pár metrů od nás, je tak daleko.

"Ale, princezna se nám bojí?" nazdvihl jedno obočí nahoru. Já ho dál prosila, a on nakonec se vrátil a jedním pohybem vypnul televizi. Ulevilo se mi když ten příšerný film už nemusím vidět, jenže úlevu vystřídal strach. Harry zhasl televizi a byla tma. Po tomhle filmu vážně nechcete sedět ve tmě. 

Dayexxx