Dohoda ✓

1. Neočekávané shledání

Jedna... dvě... tři...

Počítala kapky, které padaly ze stropu té špinavé cely, kde ji drželi zavřenou a připoutanou. Dělala to celé dny, možná týdny, už to přestala počítat. Ve skutečnosti jí čas přestal dávat smysl.

Pootevřela oči a rozhlédla se kolem. Moc toho neviděla, protože světlo bylo slabé, ale i tak si myslela, že kdyby ho bylo víc, pravděpodobně by ji bolely oči, které si už zvykly na šero.

Cela byla malá a vlhká, neměla ani matraci nebo postýlku, aby si sedla, bylo by to příliš pohodlné, řekla si hořce.

Ze své pozice viděla mříže dveří. Ve skutečnosti si myslela, že ji tam dali právě proto, aby je mohla sledovat. Další mučení, z celé své duše nenáviděla mříže, připomínaly jí, že byla vězněna, utápěly ji v jejím vlastním zoufalství, ranily ji víc než řetězy, které se jí zarývaly do zápěstí a ubližovaly její kůži.

Selhala jsem dřív, než jsem začala, tato myšlenka jí znovu napadla.

Byla to pravda, zajali ji několik týdnů poté, co odešla z vesnice. Rozhodně jim to neusnadnila, zuby i nehty se bránila ninjům, kteří na ni zaútočili, i když ji masivně převyšovali v počtu, ale nestačilo to, někteří z nich měli prokletou pečeť a nakonec jí došly síly.

K čertu, kdyby ten ubožák Kabuto nedorazil, když byla těžce zraněná, byla si jistá, že by se jí povedlo utéct. Ten zbabělec proti ní vystartoval s ninji, aby jí vyčerpal a nechal jí bez chakry.

Věděla, že zemře, celé dny ji neúnavně mučili, když se z ní snažili dostat informace o Konoze, ale ona to snášela, aniž by cokoliv řekla. Ale dělo se něco divného, už je to dlouho, co ji nikdo nepřišel otravovat, možná na mě zapomněli, pomyslela si, nebo je možná omrzelo, že nepromluví a rozhodli se jí nechat zemřít.

Nemohla utéct, tím si byla jistá, protože její chakru vysáli až do bodu, kdy nemohla ani vstát.

Zaplavil ji pocit úlevy a viny. Smrt jí byla jedno, v tu chvíli to bylo téměř vysvobozením. Když pomyslela na to, co za sebou zanechává, přepadla ji úzkost.

„Selhala jsem, slíbila jsem mu, že ho nenechám samotného a nemohla jsem nic udělat. Doufám, že Naruto dokončí, co jsem začala, musí ho zachránit, on je přesvědčí, aby ho zachránili."

Ano, blonďák to určitě dokáže, plně mu věřila. Problém byl v tom, že ani nevěděl, že ona nemůže splnit své poslání, pravděpodobně by to trvalo týdny, než by se dozvěděla, že byla uvězněná nebo mrtvá.

Nebudou ji hledat, protože opustila vesnici se svolením Hokage, aby se postarala o osobní misi. Proto odešla sama a bez obvyklé čelenky se znakem vesnice. Naruto se nabídl, že půjde s ní, ale protože ho Akatsuki pronásledovali, nebylo mu to dovoleno.

Tsunade se pokusila poslat ji s celou jednotkou a udělat misi oficiální, ale celá Rada byla proti, protože situace byla choulostivá a nemohli riskovat vyvolání otevřené války.

Takže díky tomu jí Pátá dovolila odejít samotné, protože si byla jistá, že odejde s jejím povolením nebo bez něj. Proto, i když to, co její studentka navrhovala, bylo velmi nebezpečné, nechala ji odejít s tím, že jí nemůže zakázat něco tohle, na jejím místě by asi udělala totéž, a tak udělala všechno co mohla, aby jí pomohla.

Z toho důvodu si byla jistá, že její parťák a její učitelka udělají vše, co je v jejich silách, aby ho zachránili, až zjistí, že neuspěla, ačkoli pro kunoichi by bylo příliš pozdě, doufala, že alespoň jim se podaří mu pomoci.