Dohoda ✓

19. Rodina

Jakmile čepel onoho meče probodla Sasukeho tělo, Sakura cítila, jak jí prasklo srdce.

„NEEE!" vykřikla ze všech sil svých hlasivek.

Když padl na zem, růžovovláska se připlazila vedle něj a snažila se mu rukama zakrýt ránu na hrudi, aby zabránila dalšímu krvácení. Začala vyzařovat chakru na ránu, ale byla příliš velká a její chakra nestačila.

Nezbyly jí síly, ale přesto se nepřestávala snažit, oči měla zalité slzami a ruce se jí třásly.

„...prosím... prosím... ne," šeptala nepřetržitě. „Zastav se... zastav..." prosila mezi slzy krev, aby přestala vytékat.

Tohle se nemohlo dít, ne teď, když bylo po všem, když už mohli být šťastní. Ne mojí vinou, pomyslela si Sakura. Byla to ona, kdo měl být na jeho místě. Vždycky to bylo stejné, slabá kunoichi potřebující ochranu, kdyby nebyla tak neužitečná, on by teď neumíral. Cítila, že pokud Sasuke zemře, její život by také vyhasl.

Naruto přišel a mlčky poklekl na druhou stranu vedle svého přítele, se slzami v očích sledoval Sakuřiny pokusy.

„Teme, no tak, musíš se z toho dostat," zašeptal zlomeným hlasem.

Sasuke se pokusil o jeden ze svých charakteristických úšklebků, ale nakonec vykašlal krev s bolestnou grimasou.

„Sasuke-kun... prosím... nevzdávej se... miluji tě..."

„...Řekni to..." černovlásek se pokusil polknout, aby se nadechl. „...řekni to znovu..."

„Miluji tě," zopakovala růžovovláska rychle.

„...Ne.. to už vím..." usmál se úkosem. „...mé jméno..." Chtěl slyšet, jak mu znovu říkala Sasuke-kun. Nechápal, jak dobře mu znělo jeho vlastní jméno, když ho ona vyslovovala, jen ona.

„...Sasuke-kun..."

„Uchiha vyčerpaně přimhouřil oči. Všechny zvuky kolem něj začínaly být matoucí a rozmazané, cítil chlad.

„Ne!... Sasuke, nevzdávej se... nenechávej mě samotnou..." vzala černovláskovu ruku a vedla ji, dokud si ji nepoložila na své břicho. „Neopouštěj nás..."

Zraněný chlapec se přinutil otevřít oči a tázavě se na ni podívat.

„Nemůžeš teď odejít... já... jsem těhotná, Sasuke.." černovlásek vytřeštil oči a víc stiskl ruku, která spočívala na jejím břiše. „...proto jsem mohla použít Sharingan... naše dítě..." usmála se smutně mezi slzami.

Naruto se překvapeně díval s vykulenýma očima na své dva přátele... těhotná... Jeho malá Sakura-chan a Teme... dokázal vidět, jak se snaží usmát a jeho oči zářily, takové štěstí nikdy neviděl v Sasukeho tmavých očích, vždycky tvrdých a chladných, zdály se, že roztály, když se zbožně díval na růžovovlásku. Oba se tolik změnili, a přesto pořád v jejich tvářích viděl ty dvě malé dvanáctileté děti, kteří byli jeho prvními přáteli.

Blonďák sledoval, jak Sakura pevněji stiskla Sasukeho ránu rukama, vyvinula tlak a soustředila své poslední síly na udržení svého léčivého jutsu. Její ruce byly prosáklé krví, její šaty a tvář byly také potřísněny, stejně jako ty černovláskovi. Ojijade na něj nepřestávala křičet, aby se nevzdával, svým zlomeným hlasem od pláče.

...naše dítě... slova růžovovlásky nepřestávaly rezonovat v Sasukeho uších jako zpěv sirény. Nemohl myslet na nic, co nebylo tou nečekanou zprávou, kdyby ho už teď tolik nestálo dýchat kvůli ráně, zůstal by po těch slovech bez dechu. Do prdele, a on umíral, proč teď? Právě když zjistil, že pro jednou v životě udělal něco dobrého, když všechno začínalo mít smysl.