Dohoda ✓

3. Jsou věci, které se nikdy nezmění

Procházeli celé hodiny tím lesem, který jako by neměl konce.

Vzhledem k Suigetsuovým výkřikům za úsvitu, co on považoval za příjemné probuzení, je přimělo vzrušeně vyskočit, vytasit zbraně a hledat útočníky, se vydali na cestu. Ne předtím, než mlžný ninja dostal velkou ránu jako poděkování od Sakury, která zdědila výbušnou povahu od své učitelky, zatímco mumlala něco, co znělo jako... jediná špatná věc na tom nakopat ti prdel je, že ti ji pak budu muset napravit.

Všichni přítomní si v duchu poznamenali dvě věci. První, nenechat toho „hlučného žraloka" vzít si poslední hlídku, aby pak všechny probudil, a druhá, že naštvat růžovovlásku po ránu může mít vážné důsledky pro jejich fyzickou integritu.

Podle indicí které měli, by se měli do severního doupěte dostat za něco málo přes půl dne. Šli klidně, protože, jak dřív řekli, bylo lepší šetřit síly pro případný boj.

Sakura a Sasuke šli společně a vedli skupinu, každý hluboce ve svých myšlenkách.

Najednou, zvídavý zvuk upozornil Uchihovy smysly a přiměl ho obratně skočit na větev a strhnout s sebou růžovovlásku, která šla vedle něj, právě ve chvíli, kdy se k zemi řítilo krupobití kunaiů a shurikenů, chvíli předtím tam, kde oba kráčeli.

Všude bylo ticho a nikdo se několik okamžiků nepohnul. Ostatní se schovali v očekávání útoku a dva bývalí společníci z týmu sedm byli stále na větvi, na kterou skočili, aby se ukryli.

Růžovovláska se nacházela mezi kmenem stromu, kde byli, a Sasukeho tělem, který ji stále držel kolem pasu a v ochranném gestu byl velmi blízko ní.

Zpočátku si nikdo z nich neuvědomoval, v jaké situaci se nacházejí, protože se soustředili na snahu předvídat jakýkoli druh útoku. Ale po pár minutách, Sakura vypadala, že se probrala a uvědomila si, kde se nachází, když si všimla, jak se černovlásekův dech dotkl její tváře, po zádech jí přeběhl mráz.

Fajn, dala najevo, že do něj není zamilovala a bylo to tak, ale to jí nezabránilo v tom, aby si všimla, že je to ten nejhezčí muž, jakého kdy potkala. A to, že byl tak blízko a držel jí kolem pasu, zrovna nepomáhalo jejímu mentálnímu zdraví.

Zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit, když jí srdce začalo bít jako o závod. Špatné rozhodnutí. Jakmile se nadechla, naplnila ji známá vůně, Sasukeho vůně. Byla nezaměnitelná, po všech těch letech voněl pořád stejně a zkurveně dobře. Tiše zaklela a modlila se, aby si nevšiml rychlosti jejího tepu.

Na druhou stranu Uchihovy myšlenky se příliš nelišily. Zjistil, že drží růžovovlásku za pas, a ve skutečnosti mu ten pocit vůbec nepřipadal nepříjemný, právě naopak. Zatracené hormony.

Překvapilo ho, když zaznamenal zrychlený tep své společnice, který díky vzdálenosti, která je dělila, cítil jak mu buší do hrudi. Podíval se na ni a arogantně se usmál, když viděl jemný ruměnec, který zdobil kunoichiny tváře. Jsou věci, které se nikdy nezmění.

Sakura, která si do té doby nevšímala černovláska, vzhlédla, aby se setkala s hlubokýma černýma očima, které se na ni dívaly s jiskrou.. pobavení? Kdyby nešlo o „Sasukeho – jsem zahořklý mstitel – Uchihu", přísahala by, že ano.

Po rozhovoru, který vedli minulou noc, doufala, že atmosféra mezi nimi bude méně nabitá, protože do té doby spolu nemluvili o noci, kdy Uchiha odešel a ona mu přiznala své city. Takže skutečnost, že si věci vyjasnili, měla urovnat napětí mezi nimi.

I když v těchto chvílích, když byli tak blízko, nikdo nemohl myslet na nic jiného, než na osobu před nimi.

Mohli cítit rytmus tlukotu srdce toho druhého a to, jak se jejich dechy mísí blízkostí, ve které se nacházely. Aniž by věděl proč, černovlásek si ji přitáhl blíž k sobě, aniž by oddělil své tmavé oči od jejích zelených.