Dohoda ✓

12. Důvěra

Sai si vyslechl Itachiho a Danzoův příběh, aniž by se hnul z místa, protože Sasuke mu nedovolil se přiblížit. Když příběh skončil, ANBU se díval na Itachiho jiným pohledem.

Pokud je tento příběh pravdivý, pak Uchiha Itachi nebyl zrádce, ale hrdina, který se obětoval pro Konohu a pro svého bratra.

„Máš o tom důkazy?" obrátil se k Sakuře.

Růžovovláska povýšenecky zvedla obočí.

„Potřebuješ je?" zeptala se ho sarkasticky, zatímco kývla hlavou na Sasukeho a Itachiho. Jaké další důkazy mohl chtít? Ti dva byli naživu a spolupracovali. Skutečně si myslel, že kdyby to nebyla pravda, byli by na stejném místě, aniž by se snažili jeden druhého zabít? Bylo to něco absurdního, když mladší Uchiha zasvětil polovinu svého života v hlásání do všech směru, že zabije svého nenáviděného bratra.

Sai se lehce usmál a zavrtěl hlavou.

„Věřím ti, i když to nekonečně komplikuje věci," řekl klidně. „Předpokládám, že se teď vracíte do Konohy," řekl, podíval se na Itachiho.

Ten přikývl a netečně se na něj díval.

„Víš, že to Danzo nedovolí," znovu upozornil, obrátil se na Sakuru. „A také nedovolí, aby chlapec žil, příště to nebudu já, koho pošle a pak neselže."

„Příště nebude," ujistil Sasuke, který konečně promluvil. „Skoncuju s ním," prohlásil, poslal ANBU vyzývavý pohled.

Sai se napjal, věřil příběhu a pochopil, že jeho šéf je bezohledný ninja, který by udělal cokoliv, aby se dostal k moci. Chápal to, ale pořád byl jeho šéfem. Celý jeho život byl to jediné, co znal, dokud nenarazil na tým sedm, a kvůli tomu bylo pro něj těžké změnit názor.

„Pomůžeš nám?" zeptala se růžovovláska. „Vím, že je to pro tebe těžké. Ale nemáme jinou možnost, zabije nás, když mu dáme šanci. Tohle není hra a nakonec si všichni musíme vybrat stranu, i když nechceme."

„Přesněji, kluku," vložil se do toho Suigetsu, kterého už unavovalo jen poslouchat a nic nedělat. „Buď jsi s námi nebo jsi proti nám," zjednodušil, vrhl na něj vyzývavý pohled, zatímco současně pohladil rukojeť Samehady.

„... ..." Sai se podíval na chlapce přitisknutém k Itachimu, který ho nesl v náručí, jeho nesourodé oči ho pečlivě sledovaly s nevinností, jakou může mít jen dítě.

Mohl vycítit, že se na něj zlobí, ale to ho přejde, vždycky, když se se naštval a trucoval, skončili u mísy rámenu s Narutem. Nemohl dopustit, aby se malému chlapci něco stalo, on za to nemohl. Měl by být chráněn, ne zavržen.

Sakura měla pravdu. Odkdy je zabíjení dětí a útočení na tvé přátele to nejlepší pro vesnici?.

„Řeknu vám, co vím o Danzoových plánech." Rozhodl se nakonec.

Sakura se na něj vřele usmála jako poděkování.

„Pojedeme ještě kousek dál," navrhla růžovovláska. „Tak si můžeme odpočinout a pohodlněji si promluvit."

Po Sasukeho tváři přeběhla nepostřehnutelná grimasa, která byla zachycena pouze Sakurou, která byla schopna detekovat Uchihovi minimalistické výrazy jako radar. Významně se na něj podívala a doufala, že pochopí tiché varování, aby to vůbec nekomentoval.

„Ty mu věříš?" ozval se za nimi hlas. Růžovovláska se otočila aby se podívala na Karin, která položila otázku.

„Jistě," odpověděla, jako by to bylo očividné a dívala se na ni, jako by se ptala, proč by neměla.