Dohoda ✓

7. Hrozná pravda, hořké slzy

Toho rána se Sasuke probudil s nejhorší bolestí hlavy jakou měl za poslední roky.

Pro začátek, když ještě klidně spal, růžovovláska vtrhla do jeho pokoje doprovázená zbytkem týmu Hebi a bez jakékoli jemnosti roztáhla závěsy, což způsobilo, že sluneční světlo dopadlo přímo na tvář chudáka Uchihy. To způsobilo, že zavrčel a zakryl si oči paží.

„Musíme se vydat na cestu, Sasuke-kun," řekla mu Karin hlasem, který probodl ušní bubínky černovláska zesiloval jeho rostoucí bolest hlavy.

V ústech měl sucho a pusto a k bolesti hlavy se začal přidávat příšerný pocit v žaludku.

Zvedl se na posteli a jednou rukou si držel hlavu, aby zastavil hrozící závrať, kterou pociťoval, otevřel oči s bolestí kvůli světlu a snažil se soustředit na přítomné, kteří se na něj dívali s posměšnými úsměvy na tvářích.

„Hmp," pronesl spíš jako zavrčení s probodávajícím pohledem všech, kteří na něj zírali.

„Podívejme, kdo se vrátil k jeho jednoslabičkám," komentovala se smíchem růžovovláska.

„Hele, Sasuke! Zdá se, že tě přejelo stádo slonů," Uchihova tvář vykazovala bolestný výraz a zavřel oči, když zaslechl Suigetsuův výkřik.

„Sakuro, udělej něco, ty jsi doktor," nařídil černovlásek chraplavým hlasem.

Růžovovláska se přiblížila s předstíraným profesionálním výrazem, posadila se vedle něj a začala pohybovat svou rukou s jedním prstem nataženým ze strany na stranu, aby Uchiha mohl sledovat její pohyby očima, zatímco druhou hmatala jeho puls.

„No, myslím, že vím, co ti je," řekla tónem, který měl být vážný, ale byl zničen, když jí unikl tlumený smích.

„Tak mě uzdrav," nařídil znovu Uchiha, který neměl náladu na žerty.

„Uhmm, tohle bude složitější, existuje neomylný lék, který se skládá z... příště nechlastej," – černovlásek si odfrkl. „Prozatím něco sněz, dej si sprchu, aby sis pročistil hlavu a vypil tohle, trochu ti to uleví od bolesti hlavy," řekla, nechala na stole nějaké prášky. „Pospěš si a neusni," nařídila autoritativně.

Tohle ho naučí neopíjet se jako idiot a nezačínat říkat nesmysly. Růžovovláska se rozhodla chovat, jako by se nic nestalo, protože si nebyla moc jistá, co přesně si Sasuke pamatuje.

Poté všichni pustili místnost, zůstal tam jen černovlásek a šli si připravit věci k odchodu.

Sasuke se s námahou postavil na nohy a začal se připravovat, proklínal celou duší saké. Měli by dát na láhve označení, že si příští ráno budeš přát zemřít, pomyslel si černovlásek, spolkl prášky, které mu Sakura nechala a zamířil do sprchy.

Lehce se pousmál, když si vzpomněl na události z noci, byly tam trochu matoucí části, ale slova, která mu před odchodem růžovovláska věnovala, mu jasně rezonovala v hlavě.

Chovala se, jako by se nic nestalo. Možná to tak bylo nejlepší, on by se měl soustředit na svou pomstu, jeho konec byl tak blízko, že se ho mohl dotknout prsty. A pak, pokud přežije, možná...

Když byli všichni připraveni, sešli se v Uchihově pokoji, který už byl reprezentativnější, aby probrali situaci a rozhodli se, jak budou pokračovat.

„Skrýš Akatsuki je odtud den chůze," informovala růžovovláska.

„Hmp, projdeme tu vzdálenost a utáboříme se poblíž," odpověděl Sasuke s vážným pohledem, pravděpodobně přemýšlel o tom, jak blízko byl jeho nenáviděný bratr.