Navždy tvá (SS/HG)

3.

Hermiona ukončila větu ve svém úkolu z přeměňování poněkud rozmázlou tečkou, promnula si ztuhlou šíji. Půlnoc už dávno odbila a společenská místnost zela prázdnotou.

Zrakem spočinula na hromádce knih před sebou. Díky svému puntičkářství si nemohla dovolit vypracovat úkoly o něco míň precizně, bez ohledu na to, že jí to bralo mnohem víc času než jejím spolužákům. Už zbýval jen úkol z lektvarů. Jestli si pospíší, zanedlouho by se konečně mohla zachumlat do peřin.

Rozhrnula hromádku a najednou se zarazila. Sešit s poznámkami z dnešní hodiny tam nebyl. Popadla svou brašnu a celý její obsah vysypala na stůl. Nic. Polil jí studený pot, když si vzpomněla, kde ten sešit naposledy viděla. Bylo to v učebně lektvarů, na prázdné vedlejší židli. Po tom krátkém rozhovoru s profesorem jeho učebnu opustila tak rychle, že na poznámky docela zapomněla.

Srdce se jí rozbušilo strachem. Pokud mu na zítřejší hodině neodevzdá domácí úkol... následky si vlastně vůbec nedovedla představit. Nikdy se jí nestalo, že by úkol neodevzdala. Musí pro ty poznámky zajít!

V tmavém plášti, plížící se stínem prošla hradem bez větších obtíží. Schválně si sehnala rozpis učitelských hlídek, kdyby opět dostala tak skvělý nápad jít se v noci sprchovat. Vzhledem k tomu množství práce to často ani jinak nešlo, ale narazit opět na Snapea si rozhodně nepřála. Dnešní hlídku měl profesor Kratiknot, což nejspíš znamenalo, že sedí ve svém kabinetu a chodby nechává svému osudu.

Udýchaně se zastavila před učebnou lektvarů, krátce se rozhlédla. První část plánu měla za sebou, teď zbývalo dostat se do učebny. Neočekávala, že by obyčejné Alohomora zabralo, a tak tomu i bylo. Ne nadarmo však byla Hermiona považovaná za nejlepší studentku za posledních několik let. Netrvalo dlouho a zámek potichu cvaknul. Tiše vklouzla dovnitř, dveře za sebou hned zavřela. S rozsvícenou hůlkou vykročila ke svému stolu. Učebna lektvarů ve tmě vypadala ještě děsivěji než obvykle, a i přes teplý plášť k ní pronikal nepříjemný chlad.

Posvítila na židli, kde naposledy spatřila své poznámky. Byla prázdná. Zůstala zaraženě stát. S touto možností nepočítala, ale když se teď nad tím zamyslela, bylo dost pravděpodobné, že někdo ze studentů z pozdějších hodin její poznámky našel a buď si je nechal, čemu moc nevěřila, nebo... Záchvěv jí projel tělem. Je možné, že by měl její poznámky Snape?

Bezpochyby byl nápad nakouknout do jeho pracovny od začátku výplodem šílenství. Které jehně by dobrovolně vlezlo do lví klece? Jen velice hloupé! Problesklo Hermioně myslí, když za sebou spěšně zavírala dveře profesorovy pracovny. Zvuk šouravých kroků bradavického školníka, který se nesl sklepením, tak úplně utichnul.

Obezřetně se rozhlédla. Pracovnu profesora lektvarů ještě nikdy nenavštívila. Z jejich trojice to býval Harry, koho zde Snape pravidelně hostil. Místnost vypadala přesně tak stísněně a strašidelně, jako o tom její přítel nejednou vyprávěl. Zdi obložené policemi zdobily stovky sklenic se slizkými částmi zvířat, či rostlin naložených v láku. V jednom koutě stála skříň plná přísad, kamenný krb naproti dveřím byl studený a tmavý, jen šedý popel prozrazoval, že v něm dnes plál oheň. Profesorův pracovní stůl pokrývalo množství pergamenů a knih, vše pečlivě srovnané. Hermiona nejspíš nebyla ve škole jedinou puntičkářkou, jak ale najde své poznámky?

Zvedla hůlku, když najednou za sebou zaslechla tiché zavrzání. Se srdcem divoce bušícím se otočila v domnění, že za ní stojí obyvatel toho bezútěšného obydlí. V místnosti byla sama, její zrak však najednou spočinul na pootevřených dveřích napravo od ní. To by mohla být jeho ložnice.