Návrat Lorda Voldemorta je zatím v nedohlednu, proto Harry Potter a Ron Weasley odcestují za studiem do zahraničí. Třetí z nezlomné party zůstane v Bradavicích sama. OVCE však nebudou jediné, čemu bude muset mladá primuska čelit. Problém započne ve...
Vzkazu od Severuse se Hermiona ten večer nedočkala. Nechtělo se jí věřit, že by s Brumbálem něco probírali tak dlouho do noci. Možná byl prostě jen unavený. Lehla si do postele, znepokojivé úvahy však nebyla s to vypudit z mysli. Co když je ředitel odhalil? Co když teď Severusovi hrozí nějaký postih? Přemítala dlouho do noci. Nad ránem se konečně propadla do neklidného spánku.
Následující den byla unavená, znepokojení hlodalo v její mysli, ale jen co spatřila Severuse, jak s hrnkem kávy listuje Denním Věštcem, všechny chmury zmizely. Nevzhlédnul, jí to však nevadilo. Vše bylo tak, jako každé ráno, vše bylo v pořádku. Usmála se. Že je přece jen něco v nepořádku připustila až během hodiny lektvarů. Věnoval jí jen pramalou pozornost a když chtěla zůstat o něco déle, nekompromisně ji vyhodil spolu s posledními opozdilci.
Nechápala to. Co se mu stalo? Co je tohle za hru?
Ve čtvrtek v šest hodin stála před jeho pracovnou a již dobrých deset minut se na profesora snažila doklepat. Neúspěšně. Zoufalství a bezmoc zaplavily její nitro. Co se jen mohlo stát, že se k ní najednou chová tak odměřeně? Jako by pro něj nic neznamenala. Třeba pro něj opravdu nic neznamenala. Slzy již nedokázala zadržet.
V neděli se cítila tak vyčerpaná a prázdná jako snad nikdy dřív. Bez Severuse najednou život ztrácel smysl, nebyla ničím. Tak tohle je láska. Jen ze zcela racionálních důvodů dovolila Ginny, které nakonec odpustila, vytáhnout ji na večeři. Severus u profesorského stolu neseděl. Automaticky přežvykovala každé sousto, aniž by tušila, co vlastně jí. Opatrné dotazy své kamarádky o tom, co se stalo, ignorovala.
Když se pak vrátila do své ložnice, zjistila, že není sama. Z opěradla židle na ni hleděli dvě velké žluté oči.
„Hedvigo!" vydechla užasle, při pohledu na Harryho sněžnou sovu. Podešla k ní a ukazovákem přejela po načechraném peří. „Co tady děláš?"
Sova k ní natáhla nožku, kde na provázku visela rulička pergamenu. Odvázala ji a za zvuku louskání sovích oříšků, které jí nabídla, se pustila do čtení.
Ahoj Hermiono.
Doufám, že se máš dobře. Nevím, kdy tento list dostaneš, ale i s Ronem se vracíme do Bradavic. Profesorka McGonagallová nám důvod nechtěla říct, náš návrat si však vyžádal sám Brumbál. Obávám se, že se začíná něco dít. Poslední dobou mě pronásledují podivné sny, už si ani nepamatuji den, kdy by mě nebolela jizva. Věřím, že si dokážeš domyslet stejně jako já, co by to mohlo znamenat. Vím, v předchozích dopisech jsem se o tom nezmiňoval, nechtěl jsem tě zbytečně děsit. Probereme to, až se uvidíme.
Harry
Tu noc opět nespala. Mohl se Voldemort vrátit? Stejně jako její přítel tušila, že ten den jednou nastane. Věděla, co bylo jejím úkolem. Stát po Harryho boku a pomoct mu nalézt způsob, jak ho porazit. I kdyby to znamenalo opustit Bradavice a vydat se na zdlouhavou cestu. Byl snad Harryho návrat předzvěstí jejich brzkého odchodu? Ona však nemohla odejít. Nemohla opustit muže, kterého milovala, aniž by s ním promluvila, aniž by se rozloučila. Ta myšlenka ji najednou naplnila odhodláním. Vstala, přes pyžamo přehodila cestovní plášť a vydala se do sklepení. Bude s ní mluvit, i kdyby se mu měla opět vloupat do komnat!
Věděl, že jí svým chováním ubližuje a nenáviděl se za to. Víc než kdykoliv před tím ji toužil sevřít v náručí, zabořit tvář do jejich vlasů a jen vdechovat její vůni. Tisknout ji k sobě a na hrudi cítit tlukot jejího srdce. Doposud si namlouval, že jeho pohnutky jsou čistě fyzické, způsobené sexuální přitažlivostí. Nyní však o tom nebylo pochyb, opravdu k ní něco cítil. Náklonnost, možná dokonce něco víc. Jak k tomu mohlo dojít?
Neměl na výběr. Velice dobře si byl vědom, co by návrat Pána Zla znamenal. I kdyby se proti němu vzepřel, nezachránil by se. Mockrát byl svědkem toho, jak bylo naloženo se zrádci. Brumbál měl pravdu, bude se muset vrátit a přesvědčit Pána Zla o své věrnosti. Byl v pasti. Neměl jí co nabídnout, jen by ji víc ohrozil.
Nemohl spát. V županu a trenýrkách seděl před krbem, v ruce svíral sklenku s ohnivou whisky, hleděl do plamenů. Dotěrných myšlenek se nemohl zbavit. Kolik času mu ještě zbývá?
Dveře jeho pracovny zaduněly hlasitými údery. Zamračil se. Nastala snad ta chvíle? Ne temné znamení, ale Draco Malfoy, či jiný z jeho studentů mu přišel oznámit návrat Pána Zla? Položil sklenku, zvednul se z křesla, víc se zahalil do tmavého županu a zamířil do pracovny.
Stála přede dveřmi. Neposlušné vlasy jí trčely do všech stran, ve tváři měla odhodlání. Nemohla být krásnější.
„Co tady děláte, slečno?" Povedlo se mu ukrýt všechny emoce, ač se po ní toužil natáhnout, schovat ji v náručí a už nikdy nepustit.
Zamračila se, ani na vteřinu neuhnula pohledem. „Řekněte mi, byla to po celou dobu z vaší strany jen hra?"
Zamračený pohled jí oplácel, nemohl se odhodlat k odpovědi. Měl by říct, že ano. Tím by to skončilo, ale taková hra by byla i pro jeho ledové srdce příliš krutá.
Nejspíš si jeho mlčení vyložila po svém. „Pro mě to však hra nebyla, Severusi," řekla tiše, odhodlání v jejích očích sláblo, začaly se plnit slzami.
Hleděl na ně zdánlivě netečným pohledem. Merline, jak moc se nyní nenáviděl.
Rukou si otřela mokré tváře, aby je vzápětí pokryly slzy nové. „Sbohem," vydechla tiše, otočila se mu zády a vykročila.
Nemohl ji nechat odejít. K čertu s Brumbálem! K čertu s Voldemortem! Natáhnul se po její ruce, vzápětí sevřel vlhkou dlaň. „Zůstaň," šeptnul.
Strnula, pomalu se otočila. Od jejich spojených rukou zvedla pohled k jeho obličeji. Nepřístupná maska zmizela. To, co spatřila v jeho tváři, jí téměř vyrazilo dech. Bolest, smutek a obrovská něha. Nespouštějíc z něho zrak, nechala se vtáhnout dovnitř. Její ruku nepouštěl, patrně aby mu nemohla utéct. Nic takového v plánu neměla.
Když hůlkou zamířil na dveře, pohledem sklouzla po jeho těle. Tmavý župan končil u kolen. Uvědomila si, že na sobě Severus nemá kalhoty. Jeho lýtka pokrývaly tmavé chloupky, nohy bez ponožek končili v černých botách. Otočil se. Křížem přeložené lemy županu odhalovaly kousek jeho nahé hrudi.
Zachvěla se, když jí bříškem palce zakroužil v dlani. Vzhlédla. Klouby druhé ruky ji jemně pohladil, z tváře tak setřel několik posledních slaných kapek.
„Severusi, co se stalo?" zeptala se.
Místo odpovědi jí jeho ruka vklouzla do vlasů, přitáhnul si ji k polibku. Hladovému a naléhavému. Nedokázala vzdorovat. Ovinula mu ruce kolem pasu, víc se k němu přitiskla.
Kousek se odtáhnul popadaje dech, pohlédnul jí do očí. „Není to hra, Hermiono. Nikdy nebyla. Věříš mi?"
Pohled mu oplácela, topila se v těch černých hlubinách. Věřila mu, přikývla. Nepatrně se pousmál, sehnul se a najednou ji zvednul do náruče. Leknutím sebou cukla, chytla ho kolem krku. To už s ní zamířil do ložnice. Její srdce se divoce roztlouklo. Věděla, co to znamená, protestovat jí však ani nenapadlo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
---
Ano, ano, opět v tom nejlepším, ale už brzy se mě zbavíte 😉 (na chvilku 🤪). Příští týden poslední kapitola.
