Navždy tvá (SS/HG)

10.

Ahoj😉, doufám, že dnešní svátek hezky oslavíte, neboť každý v sobě máme kousek dítěte. A já vám k tomu přináším kapitolu, která zrovna není vhodná pro děti 😂. Paradox, no 😂. I tak doufám, že si ji užijete a něco mi k tomu napíšete 😉💚. Hezké čtení.

Připadalo jí jako věčnost, než se odhodlala oči otevřít. Hleděl na ni, ani známka po předchozím spánku. Dýchal tiše, avšak hluboce. Polkla. Rozpaky jí rozpalovaly tváře. Co si teď o ní pomyslí? Další nepříjemné myšlenky byly zastaveny pomalým pohybem jeho ruky, která po té její vklouzla za lem kalhotek. Aniž by z ní spustil pohled, prsty doputoval k těm jejím, ztuhlým na místě. Prudce se nadechla, když jeden jeho dlouhý prst sklouznul mezi nimi a přejel po pulzujícím hrbolku.

Ani na chvíli nezaváhal. Laskal to místo tak zkušeně, že Hermiona nedokázala zastavit tiché vzdechy, co se jí draly z hrdla. Nevěděla, kdy její ruka opustila klín. Přistihla se, že v obou dlaních žmoulá jeho košili. Tvář přitisknutou k jeho hrudi, tiše mu sténala do toho kousku odhalené kůže.

Její svět se zužoval a zužoval. Nezůstalo nic jiného než spirála točící se a koncentrující se do jednoho místa a až to místo dosáhla, všechna nahromaděná energie vybouchla. Košili v rukách sevřela v pěstech, sten, snad z hlubin jejího nitra, utlumila na jeho hrudi. Severusovy prsty však nepřestávaly. Vlna vzrušení se rozlila celým jejím tělem, až se nekontrolovatelně roztřásla. Tiskla se k němu a její stehna se sevřela kolem jeho ruky.

Pohyb ustal, orgasmus pomalu odezníval. Srdce jí bušilo. Nepřestávala svírat košili, nasávala jeho zemitou vůni podbarvenou vzrušením. Rozbrečela se.

Ruka opustila mokré záhyby jejího těla, následně již suchá ji jemně pohladila po obličeji.

„Jste v pořádku?" zeptal se hluboký, trochu chraplavý hlas.

Přikývla. Svým hlasivkám zatím nevěřila. Její srdce zpomalovalo, dech se uklidňoval. Jeho prsty jí nepřestávaly něžně přejíždět po lícní kosti.

„Omlouvám se," šeptla po chvilce. Odtáhla se, aby mu pohlédla do obličeje. Už nebrečela, tváře však měla pořád vlhké.

Díval se na ni vážným pohledem. „Za co se omlouváte, Hermiono?" zeptal se tiše, setřel těch pár slaných kapek.

Za co? Že ho vzbudila? Že se ním nechala takhle přistihnout? Že se rozbrečela? Vlastně sama nevěděla.

„Nechtěla jsem vás vzbudit," řekla po chvilce, pohledem se vyhnula těm tmavým očím.

Usmál se. Žádný úšklebek, ale opravdový úsměv. „Za poslední roky to bylo tím nejlepším probuzením."

Ruměnec polil její tvář, zrak sklopila k jeho rtům. Jak asi líbá? Uvědomila si, že pořád drží jeho košili, pustila ji. Měla by mu to oplatit? Nejistě zvedla pohled. Nepřestával ji pozorovat, na rtech pořád ten drobný úsměv.

Než by se však k něčemu odhodlala, sevřel mezi prsty jeden pramen jejich vlasů. „Začínají se vám kudrnatit," poznamenal tiše.

Hermiona stočila pohled k prameni. Byla to pravda.

„Nejspíš vás už v nebelvírské věži začali hledat," řekl, opět jí pohlédl do tváře.

Pocítila zklamání. To je vše? Očekává snad, že se nenechá tak lehce odradit? Dodala si odvahy, aniž by přerušila oční kontakt, dlaní sklouzla po jeho břiše k černým kalhotám. Pod prsty ucítila napnutou látku i tlak toho, co bylo pod ní. Vzápětí se jí však jeho ruka sevřela kolem zápěstí, aby ji zastavila. Pokroutil hlavou.

Její vzdechy ho doháněly k šílenství, ale byl pevně rozhodnut, nevrhnout se na ni. Když už překračují hranice, měli by z toho oba něco mít. Sám nechápal, kde se v něm bere taková ohleduplnost, Hermiona však nebyla jedna z dívek v Obrtlé. Nechtěl jí zkazit představy o prvním milování, proto nyní nedovolil, aby se ho dotkla. Kdyby to totiž udělal... Alkohol mu pořád ještě proudil v žilách. Ani v zcela střízlivém stavu by sám sobě nevěřil, že se dokáže ovládnout.

„Ale..." šeptla zklamaně.

Opět ji pohladil po tváři. „Zanedlouho bude svítat." Nejspíš to nepovažovala za přesvědčivý argument. Posadila se. Vodopád zvlněných vlasů pokryl její záda.

„Co bude teď?" zeptala se tiše, pohled upřela na ruce položené v klíně.

„Teď?" zopakoval.

„Opět se mnou nebudete mluvit?"

Také se posadil. Zlehka prsty přejel po jejím rameni pozoruje husí kůži, kterou ten dotek zanechal. „Na to je už pozdě, Hermiono," pronesl slova ne tak dávno adresována jemu.

Překvapeně se na něj ohlédla.

Pousmál se, ruku pomalu stáhnul. „Měla byste ještě zájem o hodiny doučování?"

----------------

Jako by se během cesty ze sklepení vznášela. Kráčela ztichlým hradem pomalu ožívajícím s prvními paprsky brzkého rána. Usmívala se. Nikoho nepotkala, ale jen co za ní zaklapnul portrét Buclaté Dámy, uvítal ji známý hlas.

„Teprve teď ses vrátila?" Ginny usazená na klíně Deana Thomase v jednom z křesel v nebelvírské společenské místnosti jí věnovala udivený pohled. Nikdo jiný tam nebyl a dle růžového odstínu tváří obou se dalo předpokládat, že je u něčeho vyrušila.

S tvrzením o brzké návštěvě koupelny by Hermiona nejspíš neuspěla. Pořád na sobě měla plesové šaty a její rozcuchaný účes svědčil o trávení noci mimo vlastní postel. Posbírala všechno odhodlání, co nejlhostejněji přikývla.

Ginny se na ni spiklenecky ušklíbla, i v Deanově tváři spatřila pobavení. „Terry tě nechtěl pustit, viď?" zeptala se rusovláska rozverně.

„Hmm," odvětila Hermiona neurčitě, vykročila k dívčím ložnicím. „Jsem unavená, půjdu si lehnout. Nenechte se rušit." Prošla kolem nich doufajíc, že její chůze působí sebevědomě a jistě. Srdce jí totiž bilo až v krku, dlaně vlhly potem. Kdyby ti dva jen tušili, kde strávila dnešní noc...

„Jasně, jen odpočívej, některé činnosti dovedou být velice vyčerpávající." Zaslechla za sebou Ginnyino doporučení. Neubránila se nevěřícně pokroutit hlavou. Její téměř o dva roky mladší kamarádka nejspíš mluvila z vlastní zkušenosti.

Vklouzla do svého pokoje, pečlivě za sebou zavřela. Aniž by se obtěžovala s převlékáním, svalila se na postel. Konečně dovolila myšlenkám vyplout na povrch.

Vzpomínka na Severusovy doteky rozvibrovala její tělo a ona se musela podivit, kdy mu v duchu začala říkat jménem. Ani ve snu by jí nenapadlo, že bude za podobný zážitek vděčná muži, ze kterého měla ještě před nedávnem takový strach. Jeho masku nevrlosti a netečnosti prokoukla, i tak by nevěřila, jak něžný dokáže být. Ráda by mu oplatila ty nádherné pocity. Dnes to nedovolil, ale pokud by ji již nechtěl vidět, neobnovil by jejich soukromé hodiny. Třeba nepůjde o doučování z lektvarů. Pomyslela si, vzápětí pocítila horkost ve tváři. Opravdu si přála, aby se tím prvním mužem stal Severus Snape? Nyní již nepochybovala, že by ji tím dokázal provést. Její srdce se rozbušilo. Kde se v ní najednou vzala taková důvěra? Bylo v tom snad něco víc? Mohla se do něj zamilovat?