Zazvonil budík probrala jsem se a vypla ho. Bylo osm třicet ráno. Dvacátého prvního sedmí. Promnula jsem si oči a protáhla se. Podívala jsem se znovu na mobil a vyřešila oči. 21.7.2023. Až teď se mi před očima naskytla možnost vidět moje věci. Černý krop top s dlouhými rukávy. Hnědé kostkované kalhoty a na nich pásek na kterém visel měšec a obal na hůlku. Na krop top-u byla černá vestička. Vedle toho na kufru položeny obojek a náhrdelník draka od Baldura. A vedle něj má hůlka. Když jsem si nandala obojek a náhrdelník jako poslední dvě věci někdo zazvonil dole před domem. Odemkla jsem a zamkla svůj pokoj, klíč schovala do lebky kterou jsem měla před dveřmi a seběhla opatrně první a pak i druhé schody. Tam už na mě čekala Mamka s Taťkou.
Taťka: Asi přijdu o uši.
Já: Co?
Mamka: Tak pospěš ať nečeká.
Já: Kdo?... Pane bože!Před brankou stal Baldur opřený o své auto. Bosá jsem za ni vyběhla, rozrazila dveře od branky a padla mu do náručí. Silně mě objal a já ho se slzami v očích ho pozdravila.
Já: Ahoj, co tady děláš?
Baldur: Zda se že překvapení vyšlo. Jak se těšíš?
Já: Ty mě odvezeš?
Baldur: Jistě proč myslíš, že jsem tady? Kde máš kufr?
Já: Nahoře v pokoji. Pojď dovnitř.Vběhla jsem zpět do domu a tam počkala až Baldur přijde. Když si sundal boty následoval mě po schodech do prvního patra a když mě viděl na schodech na půdu ztuhnul.
Baldur: To mi chceš říct že máš pokoj na půdě?
Já: Neboj není to tak jak to vypadá.
Baldur: No dobře.Vylezla jsem na horu a počkala u dveří. Když se za mnou, potom co se uhodil do hlavy, Baldur dostal vyndala jsem z lebky klíč a odemka staře vypadající visací zámek který spojoval řetěz, který byl zaháknutý o kliku a přivrtaný ke stěně. Řetěz spadl z kliky a já pobídla Baldura aby otevřel dveře. Baldur dveře opatrně otevřel a nevěřil svým očím. Po jeho levé ruce byl černý stůl podsvícený led páskami na něm počítač svítící klávesnice, myš, složky s starými papíry a spousta gelovek, tuh, ingoustů, per, tužek a brk. Před ním madrace a televize přidělená na straně po jeho pravé ruce v rohu nahoře kanape u zdi spousta poliček nacpané popkama Marvelu a Harryho Pottera. Nad nimi plakáty Loki ho a z filmu Harryho Pottera. A úplně v rohu v levo bylo studio s polickou plnou nejrůznějších lektvaru a bylinek místnost byla oddělena pultem. Na zdi v zadu černé závěsy. A hned za dveřmi můj kufr a figurína. Baldur stal jako socha, vzala jsem si kufr a batoh a zavřela jsem. Dokud jsme ne nasedli do auta ne promluvili jsme na sebe. U vchodu jsem se rozloučila s rodiči. A šly jsme k němu do auta. Baldur mi vzal kufr a dal ho do kufru. Já mezitím nasedla na místo spolujezdce a hodila si batoh pod nohy. Baldur nasedl a nastartoval. Až když jsme vyrazili začali jsme si povídat.
Já: Proč si pro mě vlastně jel?
Baldur: Chtěl jsem ti udělat radost.
Já: Tak účel byl splněn.
Baldur: Máš hlad?
Já: Docela aj jo.
Baldur: Ve dveřích, vem si ji.Otočila jsem se a ve dveřích byl sáček s krvi. Opatrně jsem ho vytáhla a skrz hadičku začala pít. Byla ještě tepla tak že Baldur našel způsob jak ji udržet čerstvou. Během chvilky jsem ji kompletně vypila.
Baldur: Ty jsi už dlouho nejedla že?
Já: Ale jedla zrovna včera večer.
Baldur: A ty už jsi taky objevila jak ji udržet nějak aby se dala jist?
Já: Ano naučila jsem se pít studenou neboli používám malou ledničku.
Baldur: A kde to jako u těch lidí, v jejich lednici?
Já: Ne ve svoji.
Baldur: Zajímavé že jsem ji neviděl.
Já: No a co myslíš že bylo v té místnosti za závěsem, u té matrace.
Baldur: No raději se nebudu ptát na podrobnosti.
Já: No jo jak jinak. A co Baldy už se smířil s tím co jsi?
Baldur: No co myslíš?! Musel se s tím smířit i když mu to stále připadá naprosto nechutné.
Já: No ovšem. Je to člověk.
Baldur: S vrahem a chmatákem v sobě.
Já: Počkat teď jsem si na něco vzpomněla. Minulý rok jsme úplně zapomněli na prefekty.
Baldur: A doprdele.
Já: No snad neprovedli nic protizákonného. A že přijedou aby jsme jim mohli pomoci. Jo a přemýšlela jsem nad tím už během té mudlovske školy a projížděla jsem si historii školy no a přesně tohle se už stalo. Roku 2012 myslím, teď si nejsem úplně přesně jistá, ale někdy kolem tohoto roku. A v tom videu bylo že měli ty oběti na hrudníku a různě jinde po těle cejch, s-
Baldur: Rukou, ano vím o tom Baldyho vzpomínky sahají až tam.
Já: Mu prohledáváš vzpomínky když se nudíš?
Baldur: Ovšem. Ale to je teď jedno.
Já: No tak že je tak nějak omrknout jestli to nebude to samé.
Baldur: Proč ne. Ale pochybuji o tom, podruhé by to podle mě nedělali stejně. Ale tak jsou to cihly tak že.
Já: Za pokus nic nedáš.
Baldur: To je pravda. No ale co ty jak se těšíš?
Já: Těším? Víc než to.
ČTEŠ
Hell Savitur 2
FantasyDalší devět dní. Na stejném místě. Pár kolegů odchází. A nový přichází. Co si pro hell nachystal tonto ročník? . . . . . Omlouvám se za gramatiku. Mám plno nápadů ale né se učit gramatiku.