Hell Savitur 2

Znaménka

Je další den ráno. Já zase pěkně unavená ale snaží se to nedat najevo. Nasadím svůj nejlepší falešný úsměv a pak na sebe hodím světle červené tričko černé kraťasy, a když si sáhnu na krk abych si vyndala ten přívěsek draka co mi tenkrát dal Baldur nikde nic. Horlivě jsem začala hledat po celém pokoji. Hledala jsem ho tak dlouho že celý pokoj vypadal že v něm vybuchla bomba. Bohužel jsem neměla více času když jsem se podívala ven z okna viděla jsem že už tam skoro všichni jsou. Vzala jsem si na nohu můj obal na hůlku, strčila do něj hůlku a rozběhla se ven. Konečně jsem se ani jednou nepřerazila. Doběhla jsem jen tak tak abych nespadla a pomohla si udržet balanc rukama. Sedla jsem si na lavičku a čekala co nám hodlá Berenika říct. Baldur se ke mě zezadu naklonil a začal na mě mluvit.

Baldur: Hele vím že jsi nakonec na té poradě byla tak že ve zkratce, shodli jsme se že každý z nás udělá svoji metodu jak jim pomůžeme. Já si říkal že by jsi možná chtěla semnou dělat runy.
Já: Ovšem a co chtějí dělat ostatní?
Baldur : Vše se dozvis v pravý čas.

Baldur se zase postavil a Berenika hned jak se všichni utisily začala mluvit.

Berenika: Tak že zadem k tomu co se stalo a děje a co jsem včera pomoci lektvaru a Hell zjistili tak každý z těch studentů má na sobě nějaký znak.
Já: Konkrétně specifický tvar ručičky. Konkrétně dlaně.
Berenika: Ano, každopádně zadem k tomu že profesorský zbor nebyl schopen se rozhodnout jak jim pomoci a jelikož si již nikdo z nás už vlastně neví jak jsme to vyřešili tenkrát tak tu máme tři skupiny a vy si teď můžete vybrat s kým půjdete.

Rozdělil jsem se na tři skupiny, já a baldur jsem sli doleva jelikož se mi nechtělo vstávat tak jsem si poposedla lehla na lavičku a dala nohy na konec lavičky a Baldur si sedl vedle mě a dělal mi hezky polštářek. Do prava si stouply všechny ostatní profesoři a doprostřed profesorky.

Berenika: Tak že Baldy a Hell budou dělat runy. Paní profesoři budou dělat lektvar a my budeme dělat přívěsky. Ale je jen na vás kdo kam půjde. Tak můžete teď jit.

Samozřejmě že se děcka začali okamžitě strašně rychle mísit a k nám šlo celkem logicky nejméně děti. Spíše ti straší jelikož pro ty mladší zase bylo jasné že profesorky dostanou ty vscehny malé holčičky a ostatní půjdou na lektvary.

Jeremy: Máme ten placek před paintball arénou.
Janca: My si nezmeme disco placek.
Já: A my můžeme hezky zůstat tady.

Baldur se zvedl já se jemně praštila do hlavy což mě aj probudilo úplně. Prudce jsem se zvedla nahoru a začala počítat kolik nás je. Bylo nás 14 rozhodla jsem se, že jelikož všichni co tam byly měli alespoň runove základy mužů to nechat jen na Baldurovi a zase usnout jelikož spánku není nikdy dost. Baldur ke mě přišel a jen se nahnul dolů jelikož jsem si lehla na bok na lavičku.

Baldur: Nehledáš náhodou něco?
Já: Promiň já nevím měla jsem ho na poličce a pak.... Počkat já ti ale neříkala že jsem ho ztratila.
Baldur: Dal jsem ti na něj nějaká kouzla navíc.

Podal mi náhrdelník a já ho okamžitě nandala na krk. Okamžitě jsem cítila všechna ta posílení a tu energii. Měla jsem pocit jako by se do mě vyryli další magické bariery. Bohužel nával energie byl moc velký a mě to okamžitě odrovnalo. Probudila jsem se až po asi půl hodině. Pomalu jsem se zvedla a protáhla se. Baldur seděl vedle mě a koukal na studenty, snažící se přijít na kombinaci aby fungovala na vyřešení našeho problému. Roman, na kterém kombinace zkoušeli, seděl svázaný uprostřed altánku. Vypadal že už má dost, vypadal jako by byl zmlácený a omámený. Podobně jako já, trochu víc mě ale probral frustrovaný hlas Jeremyho z vysílačky. 

Jeremy: Cihlím na to. Nacpaly jsme do toho vše a Matějovy se tu změnily vlasy na diskotéku.
 Já: To jste do toho nacpaly celý sklad či co?
Sven: No ovšem.
Berenika: U nás taky nic.
Jeremy: A co runy? Fungovaly Baldure?
Já: Baldur s námi nemluví, je naštvanej že to nefunguje ani nám.
Janča: To je ale problém.
Já: Pojďte sem, ať to neřešíme přes vysílačku. 

S těmito slovy jsem vysílačku pověsila zpátky za opasek a šla rozvázat Romana. Během pár minut jsme už všichni stály pod bongem nastoupení v kolejích a naše "oběti" jsme měli položené na lavičce. Matěj měl skutečně barevné vlasy, Aspen a Eliška vypadali jako by se řezali a Roman jako by byl na hubičkách. Všichni se koukaly na to jak jsme to vše ještě více zhoršily. 

Janča: Co je v plánu teď?
Já: Pučíš mi prosím ten prstýnek co jste dělali?
Janča: Jasně, no ale -

Přestala jsem vnímat jejich konverzaci a začala si pořádně prohlížet prsten. Našla jsem místa kam by perfektně pasovaly nějaké runy. A v tu chvíli mě to trklo, prsten jsem opatrně trochu namočila do kotlíku s lektvarem vedle mě a prsten začal zářit. Bingo to byla odpověď. Přepnula jsem zpět ze své hlavy do reality, kde lidi koukaly na mě jako bych  něco udělala.

Já: Mám...co je?
Berenika: Radši nic, ale ty vypadáš že jsi na něco přišla.
Já: Nefungovalo to samostatně, ale co společně? 
nedám
Sven: Tak hele-
Berenika: Za pokus nic nedáme.
Já: Koukejte vždyť svítí. Když se udělá úplně to samé akorát bez určitých přísad, můžeme to použít a když se na ty prsteny dají runy, myslím že by to mohlo fungovat.

Ukázala jsem jim jemně zářící prsten. Všichni souhlasily že to zkusit můžeme, rozdělili jsme se tedy z 3 na 2 skupiny Baldur si šel dohlédnout že správně vyryjí runy, a já se šla připojit k lektvaru. Celý postup byl.

Člověk s nejdelšími vlasy vhodí do kotlíku listy hořečníku, následně nejmenší člověk naleje 2L čisté vody do kotlíku za mírného míchání. Následně někdo s nejtmavějšími vlasy vhodí do kotlíku natrhaný plášť mozkomora. Dlouhým sovím perem zamícháme 3X po a 3X proti směru hodinových ručiček. Okamžitě potom se tam musí nasypat měsíční drť. Mícháme pak 2 minuty v kuse v proti směru. 

Po půl hodině se z vysílačky ozvalo máme. Zasmála jsem se a někdo řekl že lektvar je taky hotov. Pobraly jsme věci a odnesly krásné fialové lektvary. Během několika minut přišly i ostatní s krásnými 4 prsteny. Už  dálky jsem na nich viděla ty malé vyryté runy  ochrany. Neváhali jsme ani chvíli a namočili jsme prsteny do lektvaru. Prsteny jakoby do sebe natáhli tekutinu a postupně začali vyzařovat fialovou auru. Všem naším 4 obětím, Romanovy, Aspen, Matějovy a Elišce, jsme nasadily prsteny. Všichni 4, jako by se probraly z noční můry, sebou trhli a společně naráz zařvaly.

Všichni 4: Chce bitvu!