Hell Savitur 2

Výslech

Zase další ráno, tento rok nám to docela rychle ubíhá. Už třetí ráno na Březové. Posadila jsem se a protáhla. Odhrnula jsem závěs a podívala se z okna. Sluníčko mě praštilo přímo do očí, pustila jsem zavěs a lehla zpátky do postele. Musela jsem si promnout oči. Nat stále spala, ale vypadala tak roztomile že jsem ji nemohla jsem jí vzbudit. Vstala jsem a hodila na sebe černou blůzu s širokými rukávy a zúžené, bavlněné, hnědé kalhoty. Přes ramena jsem si sepnula jednoduchý, černý plášť. Rozčesala jsem své havraní vlasy a upletla si malý copánek, který jsem si malou sponkou připevnila k boku hlavy. Přetřela nehty černým lakem a vyšla ven. Když jsem vyšla ven viděla jsem jak schoulený do sebe sedí na lavičce Matěj. Byl tam úplně sám. Nikdo ještě neměl být vzhůru, rozhodně ne ze studentů. A on má být na zdravotce jako je Aspen. Pomalu jsem k němu přišla a přidřepla si k němu. Ano je vyšší ale teď když seděl bylo adekvátnější abych se zmenšila. Matěj trochu zvedl hlavu a podíval se na mě. Uslyšela jsem jak Jeremy začal budit studenty a tak jsme neměli moc času sami pro sebe aby jsme si v klidu promluvily.

Já: Co tu děláš? Myslela jsem že jsi na zdravotce.
Matěj: Potřeboval jsem na vzduch. A hlavně mi je už dobře.
Já: Chápu. Být sám na čerstvém vzduchu je příjemné.
Matěj: Mám jít zpět?
Já: Ne, jen dojdeme na zdravotku aby tě pustily a budeš s námi jo?
Matěj: Oky.
Já: Tak pojď.

Oba jsme se zvedly a pomalu se vydaly ke zdravotce přes disco placek. Neřekli jsme ani slovo. Byli zavřené dveře když jsme přišlipřišli, zaťukala jsem a zevnitř se ozval Honza náš zdravotník.

Honza: Pojďte dál.
Já: Čau, hele Matěj se už cítí dobře. Můžeš si ho napsat že je s námi.
Honza: Fakt ti je dobře?
Matěj: Ano.
Honza: Oky. Tak můžete jít.
Já: Díky. Mám zavřít?
Honza: Nech otevřeno.
Já: Oky.

Vyšli jsme ven a rovnou po schodech do vnitřní jídelny. Matěj trochu popoběhl a šel si nandat. Já došla až chvíli za ním. Nandala jsem si okurku rohlík a marmeládu. Pomalu jsem si došla pro šťávu a ke stolu. Baldy mi hlídal místo jako ve školce. Přisedla jsem si k němu a začala si mazat na rohlík marmeládu.

Baldy: Viděl jsem že jsi přišla i s Matějem.
Jeremy: Já myslel že je na zdravotnice.
Já: Našla jsem ho pod Bongem. Říkal že je mu dobře nechtěla jsem ho nutit být na zdravce. Tak jsme došli za Honzou a ten řekl že s námi může být.
Táletus: Aha.
Já: Musíme je vyslechnout, oba dva.
Jeremy: To je už i Aspen vzhůru?
Já: Myslím že ne. Tak alespoň Matěje.
Táletus: Nechcete vařit lektvar že ne?
Já: Jak to chceš z něj jinak dostat než s veritasérem?
Táletus: No já nevím, co třeba se ho normálně zeptat?
Já: Uvaříme ho a můžeme zkusit obě taktiky. Platí?
Táletus: Oky.

Všichni jsme do jedli a já se vydala do skladu pro ingredience na veritasérum. Pro každou kolej, kus pláště mozkomora, soví pera, hadí oči, listy paměťovky jasnozdřivé a kopyto kentaura. Vše jsem pobrala do krabice a odnesla pod Bongo kde už se svolával nástup. Položila jsem krabici na lavičku a ještě jednou přepočítala zdali máme všechno. Zapomněla jsem na lahvičku pro každou kolej. Rozběhla jsem se do sladu, když jsem dobíhala všimla jsem si Táleta, Jeremyho a Svena jak berou kotlíky a stojany. Došla jsem k nim když už se chystali odnést všechny věci k altánku. Obešli mě a já vyšla po chvílí s prázdnými flakonky na lektvar. Rychle jsem doběhla zpět pod altánek a opřela se o sloup jako bych tam celou dobu byla.

Táletus: Ticho!
Jolana: Matěji, mohl by jsi prosím k nám.

Matěj k nám pomalu přišel stoupl si před nás. Baldy pomalu aby ho neviděl šel za něj a Jeremy na něj poslal mdloby. Baldy ho sotva chytil a nadhodil si ho aby mu nevypadl z rukou. Položil ho na lavičku. Všichni studenti byli v šoku. Potřebovali jsme ho na chvíli uspat. Nemohli jsme si dovolit že kvůli tomu někomu schválně pokazí lektvar, a nakonec bude moci křivě vypovídat.