Hell Savitur 2

Přede mnou se neschováš

K večeři jsme měli Halušky. Měla jsem je jen párkrát v životě, ale tyhle byli fakt dobrý. Dnes byl ten večer kdy je chytíme najít zbývající dva prefekty. Sešly jsme se pod altánkem když už byla docela dost tma. Všichni si vzaly hůlky a nějaké malé baterky. Sraz byl 20:30. Všichni jsme tam ale byli až v 20:50. Viděli jsme na sebe jen díky světlu v Altánku. Když jsme zkontrolovaly že jsme tam všichni Berenika se ujmula slova.

Berenika: Děcka! Zase musíme být potichu některé tábory už spí. Zadem k tomu že už víme kde by se měli nacházet, tak si pro ně dojdeme. 
Baldy: Nechceme aby o nás věděli, tak že budeme strhávat body za každé slovo co řeknete. 
Student: A co když zakašlu? 
Jeremy: Mínus 15 bodů. 
Student: Za co?
Jeremy: Za blbou otázku. 
Student: To není fér.
Baldy: Život není fér. Smiř se s tím. 
Janča: Páni profesoři tohle si můžete nechat pro sebe ne? Plus 15 bodů.
Jeremy: Mínus 15 bodů.
Janča: Plus 15.
Jeremy: Minus.
Janča: Plus.
Baranika: A dost! Mínus 15 bodů. A musíme jít než neuvidíme vůbec.

Svižně jsme se vydaly za Berenikou do lesa. Tábor o kterém Matěj mluvil měl být kousek od rozcestí. Jen za cestu na rozcestí ztratila každá kolej pár bodů. Jelikož jsme si doopravdy nemohly dovolit aby o nás věděli, daly jsme na všechny bariéru a začaly dávat silencio na každého kdo už alespoň po třetím varování promluvil. Tak moc jich nakonec nebylo. Pomalu jsme došli k finální rovince. Všichni jsme měly hůlky vytažené a ve střehu. Už z dálky byl vidět oheň. A slyšet nějaké hlasy, sotva jsem je slyšela tak že jsem nepředpokládala že je slyšely ostatní. Pomalu jsme potichu došly k táboru a slyšely již známé hlasy. 

Roman: Já ti říkal že ho chytily.
Eliška: Ježiši tak  jsem se zpletla na a co. 
Roman: Taky udělal chybu, a podívej kam ho to dostalo.
Eliška: Co když zjistí že jsme tu?
Roman: To by mu museli dát veritaserum. A to nemáme. 
Eliška: Oky.

Mezitím co oni měly teď již ne soukromou konverzaci jsme zahledly další postavu mířící k nám. Byla zahalená v kápi a na zádech měla luk a šípy. Roman s Eliškou okamžitě zpozorneli. Postava k nim svižně přišla a i když jsme nic neslyšeli oba dva prefekti se tvářily jako by na ně snad řvala. 

Roman: Omlouváme se. Nevěděli jsme že odešel.
Eliška: O...Omlouváme se. 
Roman: Veritasérum ale nemají.
Eliška: Já ti to říkala. 
Roman: Nebuď chytrá. Moc se omlouváme, napravíme to. 
Eliška: To nejde už ví kde jsme.  
Roman: No jo ty chytrolíne. 
Eliška: Mistře, prosím ne.
Roman: D...Dost! Dosttt!
Eliška: To bolííí.

Všichni jsme je slyšeli řvát pod kledbou Cruciatus. Janča to dlouho nevydržela a vyběhla z úkrytu pod barierou. Postava v kápy jako by se propadla do země. Moment překvapení byl v háji. Přiběhla jsme k prefektům a začala z nich sundavat kledbu.

Já: Relax Acius. ŠŠŠ. Relax Acius.
Janča: Žijou.
Táletus: Co to sakra bylo? 
Berenika: Vezměte je a jdeme zpět.
Baldy: Potřebujeme naše hůlky.
Berenika: Tak je běžte najít.
Baldy: Mám lepší nápad. KDE JSOU NAŠE HŮLKY!?
Roman: Poslední... poslední místnost.
Baldy: Nebylo to tak těžké jak jsem čekal ale oky.

Baldy doběhl do poslední místnosti a po chvíli hledání našel obě hůlky a když doběhl zpět už jsme měli přes ramena hozené oba prefekty. Všichni jsme se pomalu vydali zpět do resortu. Odnesli jsme je na pokoje a zamkly dveře dvěmi ochrannými kouzly. Rychle jsme spočítali že máme všechny studenty a pustily je spát. Měli jsme mít ještě poradu. Když jsme byly kousek od velké síně všimla jsem si jak se někdo zahaluje do kapi a utíká směrem nahoru. V té kápi vypadal  plně jako ta postava z lesa. Byla jsem moc unavená na to abych se za tou postavou vydala ale když zelazla do pokoje viděla jsem dlouhý světlí pramen vlasů. Mezitím co se všichni scházeli na poradu já jsem se potichu vytratila. Když jsem opatrně potichu zavřela dveře a otočila se strašně jsem se lekla. Přede mnou stal Baldur s rukama na hrudi a koukal mi přímo do očí.

Baldur: Tak utíkat z porady chceš jo?
Já: Baldure, vylekal jsi mě.
Baldur: To nebyl můj účel.
Já: Ano snažím se o to. Chci spát mám hlad a je mi strašně.
Baldur: Napi se.

Podal mi svůj vak na vodu. Hned jak otevřel lahev jsem ucítila jak mě praštila do nosu vůně krve. Popadla jsem dychtivě vak div jsme ho nepřetrhly a rychle jsem vypila část krve. Odebrala jsem si od úst vak a podala ho nazpět Baldurovy. Baldur mi prstem utřel krev a usmál se.

Baldur: Tak když ses jak vidím dobře najedla tak utíkej spát. Nikomu nic neřeknu.
Já: Je tam má iluze ani nemusíš.
Baldur: No jistě. Tak krásnou hvězdičkou noc.
Já: Krásnou hvězdičkou noc.

Rozběhla jsem se k chatkám a vyběhla po schodech nahoru. Slyšela jsem jak jemně kníká Nat. Vlezla jsem do pokoje a Nat začala skákat a radovat se. Položila jsem vedle ní hůlku, na kurtu hodila plášť a šla se s ní poňuchňat. Nat mi olizala jazykem ruku a já ji položila zpět do pelíšku. Nat se uvelebila zachumlat se do měkého pelíšku. A stejně tak jsem si lehla do postele já. Rychle jsem se převlékla do pyžama a lehla si zpět do postele. Poslala jsem pusinku Nat. A s plným břichem čerstvé krve jsem usnula.