Dračí srdce

Kapitola 18

Moort tasil vlastní meč, který měl připevněný na zádech a vyběhl Daerovi naproti. Kov zařinčel o kov, když se potkali uprostřed trůnního sálu. Ani na vteřinu nezaváhali. Útočili na sebe s takovou vervou, že své okolí vůbec nevnímali.

Co tady sakra dělá?! Při pohledu na mého muže bojujícího o život mě rozbolela hruď. Stáhl se mi žaludek a sotva jsem popadala dech.

Bála jsem se o něj. Neskutečně jsem se bála. Přišel sám. Jak mohl být tak lehkomyslný?

Ike popadla provaz, kterým jsem měla svázané ruce a táhla mě dovnitř. Snažila jsem se bránit, škubala jsem sebou, házela, ale marně.

Narazila se mnou o mramorový sloup takovou silou, že jsem měla chvíli mžitky před očima. Okamžitě se mi vrátila silná bolest hlavy. Musela jsem zavřít oči. Padla jsem na bok a opřela si čelo o chladivou zem.

Princezna mě tam tak nechala ležet, vytáhla z opasku dvě dlouhé dýky a o pár kroků se přiblížila k bojující dvojici. Zřejmě mě nepovažovala za hrozbu.

Bolest hlavy se zmírnila. Opatrně jsem se vytáhla do sedu.

Mé bojové schopnosti byly sice minimální, ale odmítala jsem nečinně přihlížet tomu, jak všichni, které jsem milovala, umírali.

Celý život jsem se schovávala za rozhodnutí ostatních. Celý život jsem dělala, co se mi řeklo. Už jsem toho měla po krk. Pokud nic neudělám teď, všechno bude ztraceno. Byla jsem vyděšená, ale musela jsem to aspoň zkusit. Bylo mi jasné, že odtud neodejdu živá.

Daero zrovna zasáhl krále do paže. Nad loktem se mu otevřela hluboká rána, ze které se řinula krev. Moort vztekle zavrčel a přešel do protiútoku. Jeho pohyby byly najednou ještě agresivnější.

Daero se jeho výpadům jen tak tak vyhýbal. Jestli chtěl krále porazit, musel to udělat rychle. Bylo na něm znát, že je vyčerpaný. Nejspíš se musel dovnitř probojovat.

Ike vytušila příležitost a chystala se zasáhnout. Bez zaváhání jsem se postavila a vystřelila proti ní. Vší silou jsem narazila do jejích zad. Vyvedla jsem ji tím z rovnováhy a společně jsme se svalily na zem.

Vztekle zavrčela. Vzhlédla jsem právě čas, abych se vyhnula jejímu ostří. Odkutálela jsem se stranou. Ozvalo se zaskřípání, když sjela hrotem dýky o kámen.

„Ty jedna malá..." zavrčela.

Jen o vlásek jsem unikala jejím výpadům. Byla jsem slabá a nezkušená. Stále jsem měla svázané ruce. Neměla jsem dostatečné znalosti, abych přešla do protiútoku.

Chvíli jsem kolem ní tančila, jenže pak mě jedním ostřím škrábla do ruky.

Celou paží mi projela ostrá bolest. Sykla jsem a klopýtla. Stejně ostrá bolest se mi v zápětí ozvala na zádech. Otočila jsem se, ale ne dost rychle. Ike mi mířila pěstí přímo na obličej.

Hlava se mi zvrátila a silou její rány jsem odlétla kus dozadu. Dopadla jsem tak tvrdě, že jsem se chvíli nemohla nadechnout. S vytřeštěnýma očima jsem zírala do stropu.

Prvotní šok po chvíli odezněl. Zvedla jsem hlavu. Princezna ke mě mířila pomalým vypočítavým krokem.

Tak tohle je ono? Takhle zemřu? Pomyslela jsem si trpce.

Než ke mě stihla dojít, Moort bolestně vykřikl. Ike k nim otočila hlavu a frustrovaně zavrčela. Znovu se podívala na mě, ale pak se rozběhla jejich směrem.

Neohrabaně jsem se přetočila na čtyři. Celé tělo mě bolelo. Pravačku i záda jsem měla jako v ohni. Roztřeseně jsem vydechla a vzhlédla.

„Daero!" Varovně jsem vykřikla. Ike se k němu proplížila ze zadu a chystala se zaútočit. Byl tak ponořených do souboje s Moortem, že si jí nevšiml.