DADDY'S LOST BOY (Incest)

Stopa

ALEX

Po dlouhé a úmorné jízdě v kufru auta, kdy jsem asi půlku času probrečel, jsem do finále jen unaveně čekal na to, až auto zastaví. Byl jsem unavený především psychicky, protože moje dosavadní situace vypadala příšerně a já měl neustále hrozný strach. Snažil jsem se myslet na tátu a na to, jak už mě určitě hledá. Jen jsem doufal, že bude možné mě najít a hlavně rychle. Protože až auto zastaví, věci se dají do pohybu.
Taky jsem se modlil, aby moje exkluzivní A+ mělo výhody i pro mě po jakékoliv stránce. Snad to nebude naopak.
Když se auto konečně zastavilo, do žil mi opět vjel adrenalin. Ozvaly se dveře auta a pak se otevřel kufr a mě oslepila záře slunce. To znamenalo, že jsme jeli celou noc a je ráno. Shlížel na mě boss, jako bych byl jeho trofej a pak s úsměvem řekl: ,,Tak pojď princi. Jde se na bál." Na to dal pokyn jeho poskokovi a ten mě vytáhl ven. Shledal jsem, že jsme na nějakém dvoře, který obíhala betonová zeď a naprosti mě stála velká budova se zadním vchodem do ní. Pořád jsem na sobě měl jen deku a pevně jsem si ji držel.
Boss se bez dalších řečí rozešel směrem k té velké budově před námi. ,,Všude dobře, doma nejlíp..." Řekl a já jen ztěžka zavřel oči a zhluboka se nadechl, protože to nevěstilo nic dobrého.

Když jsme vešli, připadalo mi to jako skladiště nějakého klubu. Čekal jsem, že půjdeme po schodech nahoru, ale my se namačkami do výtahu, který jel dolů. Během toho boss stál velmi blízko mě a celou dobu se na mě s úsměvem díval, jako by ho moje obavy a nervozita bavily. Navíc jsem měl stále izolepu na puse a svázané ruce před sebou, takže jsem měl hřbet ruky skoro na jeho rozkroku. Jeho neustálý pohled byl jako ostré světlo baterky a já jen klopil zrak do země nebo do boku.
Minuta ve výtahu byla jako celá půl hodina a mě se ulevilo, když výtah konečně zastavil.
Po pípnutí se mě ujal sám boss a za paži mě vyvedl ven. Prošli jsme chodbou, na jejímž konci se zobrazovali velké dveře, asi jako zákulisí nebo další sklad. Jeden bodyguard dveře otevřel a před námi se objevilo něco jako jeviště a hala. Vyděsilo mě to, protože před jevištěm na zemi seděli všichni ti kluci, které nakládali do dodávek. Ruce měli stejně jako já pořád svázané a hodně z nich brečelo, ostatní jen vykazovali frustraci a strach. Za nimi stáli jejich únosci, jakoby je hlídali.
,,Jak já tohle miluju." Utrousil nadšeně boss a dovedl mě až k těm klukům, kde ze mě sundal deku i lepící pásku. ,,Tak... teď se hezky posaď a čekej." Řekl vlídně a pohladil mě po tváři. Cítil jsem z něj falešné sympatie, kterými něco kryje. Určitě to, že je zvrácený a nepředvídatelný.
Udělal jsem co chtěl a sledoval jsem jeho odchod.
Překvapivě vystoupal na jeviště a všem těm klukům věnoval potutelný úsměv. Bylo více, než zjevné, že si užívá naši bezmoc a stres.
,,Já se jmenuji Jack. A Vím, že jste měli trochu náročnější noc, kuřátka, ale už je tu nový den a konečně dostanete odpovědi na vaše otázky." Zvolal. ,,Zaprvé... odteď jste náš majetek a pracujete pro nás za drogy, které jste si od našich dealerů vzali." Řekl a napětí v hledišti stouplo. ,,Za druhé... budete pracovat jako prostituti u nás ve Zlatých ptáčcích v části Podsvětí pro naše klienty." Pronesl snad hrdě a roztáhl velkolepě ruce, aby dal najevo, že celé spodní patro je Podzemí. Tahle informace vyděsila všechny ještě víc a já si zakryl rukou ústa. Čekal jsem něco takového, ale slyšet to nahlas bylo definitivně horší.
,,Můžete si vybrat... buď budete vydělané peníze odevzdávat nám a my vás budeme krmit nebo si je necháte, aby jste splatili dluh. Je to přesně 1000 000 dolarů." Rozhodil rukama a mě bylo jasné, že je to nastražená past z obou stran.
Odvážil jsem se a zvedl jsem ruku. ,,Ano, zlatíčko?" Vyzval mě. ,,Splatil vám někdy někdo splátku a byl propuštěn?" Zeptal jsem se a on se opět usmál. ,,Ne, drahoušku. Všichni aktivní splátci umřeli." Řekl jen cinicky a já věděl, že tohle byla černočerná propast bez úniku.
Nemusel mi vysvětlovat, že umřeli proto, že je nekrmili a než stihli splatit obří dluh, vyhladověli. Tady není cesty zpět. Buď se pracuje za jídlo nebo smrt.
Moje myšlenky přehlušoval sborový pláč velké většiny těch kluků nebo jejich panické projevy a prosby o milost. Jack se jen zase chvilku usmíval a pak zase spustil: ,,To nic mý malý ptáčci... však vy se adaptujete." Pousmál se a udělal pomlku. ,,Nebo ne... a bude konec." Dodal se zákeřným úsměvem, což byla pro nás jasná zpráva, že když se nepodvolíme, dopadne to špatně.
Během nářků ostatních jsem jen zavřel oči a s nádechem zaklonil hlavu. Bylo to, jako bych se propadl do zlého snu. Ironické bylo, že jsem se tak neustále cítil. Nemohl jsem uvěřit, že tohle je skutečnost.
    ,,Já chci domů!" Zaskučel kluk vedle mě a já na něj koukl. Bylo mu asi 16, vypadal jako hyspánec a měl dlouhé copánky po celé hlavě. Na obličeji měl ještě rozmazaný make-up z předešlé noci.
Položil jsem mu ruku na rameno a naše pohledy se střetly. ,,Dobře to dopadne." Hlesl jsem tiše a on na mě jen dál koukal. Připadalo mi, že útěchu potřeboval a trochu to zlepšilo jeho rozpoložení. ,,Jsem Alex a ty?" ,,Luke." Pípl tiše. ,,Dopadne to dobře, Luku." Zopakoval jsem o něco jistějším hlasem a sám jsem věřil, že to táta zvládne a najde mě a všechny ty kluky osvobodí.
V tu chvíli se rozletěly dveře a hala utichla. Ve dveřích stál další chlap a podle jeho teatrálního příchodu jsem usoudil, že je taky někdo důležitý. ,,Přestaňte kňučet, vy špinavý děvky!" Vyštěkl a pokračoval k pódiu. Měl orlí nos, výrazné obočí a střednědlouhé vlnité kaštanové vlasy a vousy. Neměl sako jako Jack, jen neformální kostkovanou košili a jeany.
,,Právě v čas." Usmál se Jack a o trochu ustoupil ze středu pódia, aby pustil toho druhé chlapa. ,,Ptáčci! Tady Roger vám řekne, jakými pravidly se musíte řídit a jaké tresty vás za jejich porušování neminou." Oznámil nám Jack a v očekávání koukl na Rogera, stejně jako my. Roger vypadal jako by se narozdíl od Jacka v životě neusmál a že ho naprosto všechno soustavně irituje.
,,Takže... jste teď naše zboží, to už asi víte. Budete dostávat jídlo nebo peníze, to je prostý. Odteď neopustíte tenhle areál. Ale do přízemí je vstup zakázán, to si kurva zapamatujte! vaše pracovní nasazení začíná a končí přesně v nula nula, takže jedete nonstop, dokud budou klienti." Pronesl pevně pro začátek. ,,A teď to nejlepší... pokud nebudete poslouchat, pokud nebude pracovat a nebo pokud se pokusíte utéct... stane se přesně tohle..." Řekl a s pohledem na dveře hlasitě hvízdl, načež se opět otevřely a z nich vyšel nějaký chlap a vedl násilně spoutaného kluka s izolepou na ústech.
Všichni se zhrozili protože ten kluk vypadal strašně. Byl zbytý, vychrtlý a přišlo mi, že sotva vnímá realitu. Dalo by se říct, že to byla chodící mrtvola.
Ten chlap ho Rogerovi přivedl až na pódium sesunul ho na kolena a zase odešel.
Roger ho chytil za vlasy a podíval se na nás. ,,Tenhle zmrd se pokusil zdrhout!" Začal. ,,Nikdy se mi nepokoušejte zdrhnout, protože dostanete čip a jakmile vás najdu... udělám přesně tohle..." Pronesl nevraživě, vytáhl si z opasku pistoli a bez dalších slov toho kluka chladnokrevně střelil do hlavy.
Já rychle uhnul pohledem a po hale se ozval vyděšený povyk. Všichni byli v šoku a já pomalu vrátil pohled na toho kluka v kaluži své vlastní krve. ,,To ne..." Vypadlo ze mě zoufale. ,,Jen si uvědomte, že jste postradatelní... každý z vás! Jste jen bezcenné kusy masa na ošukání a to, jestli zhebnete nás nezajímá! Najdeme za vás náhradu do půl hodiny, takže nebudeme váhat, jestli něco poserete nebo jestli už nebudete použitelní! Zbavíme se vás a tečka, tak se snažte a dělejte co máte!" Pronesl tvrdě a pořádně nahlas Roger, aby to všichni dobře slyšeli.
,,Díky Rogere..." Protnul hrobové ticho naplněné intenzivním zděšením spokojený Jack. ,,...teď vás přesuneme do umývárny, kde vás dáme do pucu, dáme čip a pak budete přiřazení do ubykací podle vašeho symbolu." Informoval nás boss v obleku a na to se ozval jeden z únosců za námi: ,,Slyšeli jste! Vstávat a za mnou!" Zavevel přísně a všichni se začali zvedat včetně mě. ,,A+! Ke mě!" Zavolal najednou Jack a já na něj hned pohlédl, načež mi jen rukou naznačil, abych přišel. Poslechl jsem a nejistě jsem přikráčel až k pódiu. Jack se nadšeně zazubil, energicky seskočil ke mě a chytil mě za ramena s pohledem na Rogera. ,,To je on! Není perfektní?" Zvolal radostně a já nervózně pohlédl na mrzutého chlapa na jevišti, který si mě zamračeně prohlíží.
Bylo to hrozné, pořád jsem byl nahý a on se mi dlouze zadíval na moje ruce, které jsem snažně mačkal na svůj rozkrok. On pak seskočil přímo přede mě a já vyplašeně zalapal po dechu. ,,Ukaž kundu!" Vyštěkl na mě a já ani nemrkl. Nemohl jsem nic dělat, stuhl jsem, protože jsem byl vyděšený k smrti. Jack mi trochu pomohl, když mi ruce zvedl a odhalil tak to, co chtěl Roger vidět. Ten jen pokýval hlavou a řekl: ,,Jestě dneska pošlu vzkaz našim klientům, že jejich poptávka konečně dorazila. Na příští aukci se o něj servou jak psi."