DADDY'S LOST BOY (Incest)

Krysa

ALEX

Potom, co jsem se zbavil krvavé hlavy, jak chtěl Jack, jsem se vrátil do pokoje.
Zavřel jsem dveře a vítězně se usmál s pohledem do země. ,,Kurva! Jsi od krve!" Zvolal Kyle, když se díval na moje ruce a uniformu. Upřímně jsem z té krve měl radost a chtěl ji na sobě dál nosit. Byl to konečně nějaký komfort, protože to byla práce táty. Už ví, kde jsem a jde si pro mě.
S úlevným výdechem jsem se opřel o dveře a zaklonil s úsměvem hlavu. Byl jsem trochu mimo, protože se mi nesmírně ulevilo nad představou, že ty zmrdy táta všechny do jednoho zabije. Začal jsem se tiše smát, protože to ve mě uvolnilo euforický pocit. ,,Co se stalo? Jsi v pohodě?" Ptal se Kyle, když ke mě s obavou v očích přistoupil. Přestal jsem se smát a vážně mu pohlédl do očí. ,,Je mi kurva nejlíp." Pronesl jsem, ale jeho to neuklidnilo. ,,Co se sakra stalo? A co ta krev?" Ptal se dál. Pohlédl jsem na své ruce od krve a zase se usmál. Naklonil jsem se k jeho uchu a zašeptal: ,,Až všichni usnou, vlez za mnou do poslete. Musíme něco probrat.
Řekl jsem a bez dalších slov odešel do své postele a zakryl se peřinou i přes to, že jsem byl od krve. Bylo až neuvěřitelné, jak rychle jsem usnul. Bylo to určitě kvůli tomu, že jsem byl konečně v klidu, protože si pro mě brzo přijde táta.

CILLIAN

Seděl jsem u stolu v jídelně a s velkým potěšením se díval na obálku v mých rukou. Byl to dopis, úřední dopis a nebyl určen mě. Šlo o velkou věc, protože až ho Alexovi předám, věci se s největší pravděpodobností změní. Těšil jsem se, ale zároveň jsem byl nervózní. Chtěl jsem to celé připravit jako překvapení a tak Alex vůbec neví, co ho čeká.
Jen jsem se zhluboka nadechl, uvolnil tvář a koukl směrem Alexova pokoje, kde právě dělal věci do školy.

ALEX

,,Alexi!" Zavolal najednou táta a já se hned přemístil do kuchyně. Seděl u stolu a před ním ležela nějaká obálka.
,,Co je?" Zeptal jsem se hned. ,,Mohl by ses posadit?" Zeptal se a já pochopil, že jde o něco vážného. ,,Mám se bát?" Zeptal jsem se podezíravě a posadil se, jak si žádal. On mi jen bez odpovědi přisunul obálku. Začal jsem být nervózní a to především, když jsem kromě svého jména četl i odesílatele, což byl krajský soud. Hned mě napadla máma, protože když jsem na ni před půl rokem narazil v nákupáku, po týdnu mi poslala úřední dopis s tím, že se mě zříká. Od doby, co jsme se neviděli uběhla dlouhá doba a já se plně změnil v muže. Pamatuji si ten šokovaný výraz a rychlý odchod z mé blízkosti. Podepsal jsem tu žádost o zřeknutí, protože jsem se nechtěl soudit i přes to, že mi to strašně ublížilo. Táta mi ale samozřejmě poskytnul psychickou oporu jako vždy a tak jsem to zvládnul docela rychle přejít.
Napadlo mě, že v obálce je už jen oznámení, že vše je vyřízeno a jsem tím pádem sirotek s oficiální platností. Stiskl jsem rty a s výdechem otevřel obálku. Vytáhl jsem dopis a začal číst.
Úvod byl to, co jsem čekal, ale pak jsem se zarazil u věty: Na žádost Cilliana Stokese,Vám krajský soud zasílá formulář o potvrzení adopce, přechodu do péče Cillian Stokese, jakožto Vašeho zákonného zastupce s okamžitou platností.

CILLIAN

Bylo těžké udržet vážnou tvář dokud jsem si nebyl jistý, že dopis dočetl do té zásadní části o adopci. Poznal jsem to hned, protože se mu oči téměř okamžitě zalily slzami s pohledem na konkrétní odstavec. Pak si zakryl oči rukou a začal tiše vzlykat. ,,Tati..." Hlesl a utíral si slzy. I mě začali téct slzy, když jsem viděl, jak reagoval a natáhl jsem se po jeho ruce, ve které stále držel kus papíru. ,,Když se tě tvoje máma zřekla, nemohl jsem to pochopit. Pořád dokola jsem si říkal, jak hrdý a vděčný otec bych byl, kdyby jsi byl můj syn." Pronesl jsem tiše a utřel si slzy. Alex na mě koukl s dojatým pohledem přes vodopády slz. ,,Vlastně jsem jí vděčný, protože mi uvolnila místo a já můžu být tvůj otec s plným pravém. Takže mám jen jednu otázku..." Řekl jsem vážně a on mi věnoval veškerou pozornost. ,,...chceš být Stokes?" Zeptal jsem se s úsměvem a Alex se s úsměvem rozvlykal na novo, vstal a hned mi vpadl do náruče. ,,Nikdy jsem nic nechtěl víc." Hlesl a já ho tiskl nazpět, zatímco mi z radosti brečel do ramene.
Taky jsem brečel a cítil vděk. Došlo mi, že to pro nás mělo podobnou váhu jako zasnoubení. Tak zásadní, emociální a důležité.
Alex se po chvíli trochu uklidnil a odtáhl se ode mě. Seděl mi na klíně a utíral si mokré tváře a já mu podal kapesník, aby se mohl vysmkrkat. ,,Jsem rád, že jsi tak sťašný." Usmál jsem se a sám se vysmrkal, protože jsem byl taky ubrečený. ,,Promiň, já nevím, co na to pořádně říct... v hlavě mám TNT, ale nedokážu to vyjádřit slovy." Hlesl přes vzlyky, chytil mi hlavu do dlaní a spojil naše čela. ,,Tohle jsem si přál celý můj život." Pronesl skoro šeptem a mě po tváři sklouzla další slza. ,,Alex Stokes. Miluju to." Řekl spokojeně a já si ho jen přitáhl do láskyplného polibku.
Alex pak bez dalších slov vstal, vzal propisku a ihned podepisoval vyhrazené kolonky se souhlasem pro adopci. Jen jsem to se šťastným úsměvem pozoroval a prohlížel si ho. Jak je krásný a vděčný a tak si ho chci pamatovat navždy.
Alex pak zamáchal papírem ve vzduchu, protože na něj předtím dopadlo několik jeho slz, a já se pousmál. Pak položil papír na stůl a pohlédl na mě. Bylo hotovo. ,,A je to, Alexi Stokesi." Alex si jakoby nadšeně oddechl, vytáhl mobil z kapsi a udělal si fotku toho dokumentu. ,,Chci se ujistit, že to není sen. Až se zítra probudím, ověřím si to." Jen jsem se uchechtl a ještě si utíral zbylé slzy. Věděl jsem, že šlo o naši nejkrásnější vzpomínku, kterou nikdy nezapomenu.