DADDY'S LOST BOY (Incest)

Monstra

ALEX

Cítil jsem tátovo objetí. Bylo pevné a já jsem byl konečně v bezpečí. ,,Jsem tady, Alexi. Už je všechno v pořádku." Ujišťoval mě a já pouštěl slzy do jeho ramene. ,,Věděl jsem, že přijdeš. Strašně tě miluju, tati." Zašeptal jsem tichounce a nespouštěl se ho. On mě pak zvedl do náruče a odnášel si mě pryč napříč chodbou, která byla potřísněná krví a mrtvolami všech lidí, kteří měli s podnikem Zlatí ptáčci něco společného.
,,Desítko!" Ozvalo se najednou a já otevřel oči. Zjistil jsem, že to celé byl sen a já jsem pořád ve sprše, kde jsem usnul. Jack stál u vany a hleděl na mě v očekávání. ,,To ne..." Pronesl jsem zničeně a do očí se mi hrnuly další slzy. Začal jsem brečet, protože když můj sen o tátovi odešel, bylo to jako se opět propadnout do noční můry, jíž bylo tohle místo.
Zakryl jsem si oči dlaněmi a zoufale do nich vzlykal. ,,Všiml jsem si té louže před postelí. Asi jsem tě měl varovat, že starý George je trochu prasák." Usoudil cinicky a já se jen snažil hlubokými nádechy krotit vztek, který nahradil pláč a zoufalství. Držel jsem se za čelo a se zavřenýma očima myslel jen na to, že táta určitě brzy přijde. ,,Ale chválil si tě, tak klid. Dostaneš za to najíst. Pojď se mnou." Řekl a podal mi ruku. Jen jsem na něj nevraživě koukl a zvedl se sám. Pořád jsem byl mokrý a on mi podával s úsměvem ručník, jako by se vůbec nic nestalo. ,,Čekal bych víc vděku, musíš být hladový." Namítl, když jsem se osušoval a on mi pak chytil bradu dvěma prsty, abych se mu podíval do očí.
,,Popravdě... nejraději bych se teď předávkoval jako to Béčko v umývárnách." Pronesl jsem ostře a on se jen pousmál. ,,Skutečně?" Zeptal se lišácky a já se mu vymanil ze sevření. ,,Stačí říct, toho svinstva máme dost. Nebo bys raději kulku do té tvé krásné hlavičky?" Navrhl mi a dvěma prsty mě pohladil po čele. Jen jsem ho spražil pohledem a mlčel. ,,Jak řekl Roger... jste postradatelní a to každý z vás. Sice by se náhrada za tebe hledala těžko a dlouho, ale našla by se." Ujišťoval mě. ,,Obnovujeme sekce i v A+. Sice to není tak často, ale vy jste teď momentálně třetí sestava od doby, co jedeme náš business. Nikdy si nikoho nenecháme napořád." Dodal a já jen opovržlivě uhnul pohledem. ,,Zabijíte všechny jakoby bychom byli hmyz... a je vám to úplně jedno." Vzdechl jsem ztěžka. ,,Pokud jde o opotřebované A+, v některých případech uděláme speciální aukci s lidmi, kteří by je chtěli do osobního vlastnictví, pokud je o ně zájem." Ujasnil Jack a hodil po mě můj fialový úbor. ,,Abys pochopil... nikdo neplatí za staré zboží. Zákazníci chtějí nové a lepší a proto jsou věci tak jak jsou." Vysvětlil mi s naprostou lehkostí v hlase. Jen jsem si frustrovaně povzdechl a prostřel si oči.
,,Nejsem v područí lidí, jsem v područí monster." Hlesl jsem tiše a on se opět jen pousmál. ,,To je zajímavý úhel pohledu." Připustil. ,,Nikdy jsem si jako monstrum nepřipadal. Ale věřím, že si lidi nejsou rovni a existují sekce úplně všude. U nás je to patrný příklad. Podřadní jsou majetkem a prostředky pro Nadřazené. Je mi fuk, co se děje s podřazenými, pokud z nich nemám zisk." Přiznal a já se na něj díval s kamennou tváři.
,,Teď se obleč, jestli chceš jíst, musíme jít."

CILLIAN

,,Tohle ti vážně ten kokot řekl?" Zeptal se nechápavě Sam, když jsem mu řekl, jak Alexův případ skončil u policie a já s ním. ,,Jo. Úplně mě to semlelo, takový sračky. Proto jsem se do toho musel vložit sám." Vysvětlil jsem.
Právě jsme si nakládali Samův Hammer vším, co bychom mohli použít proti těm sráčům v NewYorku. Brali jsme zbraně, pancíře, nože, granáty a celkově všechno, co měl Sam ve sklepě. Pěkně jsme to smíchali s tím, co bylo v mém autě.
,,Tak jdeme na to." Pronesl Sam, když jsem zavřel kufr a chvíli jen zíral do prázdna. ,,Cille?" Oslovil se a já opustil myšlenku. ,,Ummh...jo." Hlesl jsem a protřel si oči. ,,Opravdu jsi v pohodě?" Chtěl vědět. ,,To kurva nejsem." Vzdechl jsem ztěžka. ,,Pořád myslím na to, co mu tam dělají, jak strašně se bojí a jestli..." Konec věty bylo těžké říct a já se s tím trápil. Měl jsem čirou hrůzu z toho, že Alex může být mrtvý. ,,Co když se k němu nedostanu v čas?" Hlesl jsem jen bolestně a zavřel oči. ,,Dostaneš se k němu v čas. To slibuju." Řekl Sam po chvíli a položil mi ruku na rameno. ,,Díky, brácho." Zašeptal jsem a snažil se vypustit ty temné scénáře z hlavy.
,,Tati!" Zavolala Amerie a my se otočili. Vedl ji za ruku Andy, manžel Sama, směrem k nám. Amerie se rozutekla k Samovi a ten ji vyzvedl do náruče. ,,Přišli jsme se rozloučit." Řekl Andy, s brýlemi na nose. Už jsem se s ním seznámil, když mu Sam oznamoval naši akci. Nevzal to nejlíp, ale souhlasil. Chápal, že jsem Samovi blízký a na synovi mi velmi záleží. Vážil jsem si toho, ale cítil jsem se provinile. Je tu riziko, že se Samovi něco stane.
,,Kdy se vrátíš?" Zeptala se malá Amerie smutně, když se všichni navzájem objímali. ,,Brzy, beruško. Nebudu pryč dlouho." Slíbil Sam a odtáhl se. ,,Dávej na sebe pozor." Hlesl starostlivě Andy a Sam ho políbil. ,,Bude to dobrý, lásko." Dodal s úsměvem a to Andyho trochu uklidnilo.
Když jsem je všechny sledoval, zase mě to zavedlo k Alexovi. Náš vztah byl dost podobný. Sounáležitost, opora a silné pouto. Byl moje stabilita a harmoniie, kterou mi teď vzali nějací hajzlové. A co víc... teď ho nejspíš znásilňují a zřejmě mnohem hůř. Chci ho zpátky, chci ho obejmout a říct mu, že už je po všem a vracíme se společně domů.