Nová Rodina (H.P. Cz)

2. Návštěva

Když si šel Harry po půl hodině lehnout, byl ještě hodně vykolejený z novinek které se dozvěděl.
Má matku.
Má otce.
To je super.
Ale jsou to moji nejneoblíbenější učitelé na škole.
Ach jo.
Harrymu se hlavou honili myšlenky. Některé byly pozitivní, jiné negativní. Harry nedokázal říct jestli má být šťastný nebo má brečet.

Po chvíli začal přemýšlet nad zítřkem. Rozbije strýc opravdu tu skříň? Kdyby ano, uvěřil by že se Trelawneyové možná někdy něco předpovědět podaří. Kdyby ne, nic by se nezměnilo.

A jak proběhne setkání se Snapem? Možností vymyslel hodně. Jednu horší než druhou. Když ho v představách pronásledoval Dudley a Snape, který seděl na hřbetě Raťafákovi, ale pes byl moc malý, proto se profesorovy nohy táhly po zemi, a tím svého majitele zpomalovali. Naštvaný lektvarista už tahal ze svého hábitu hůlku...když Harry usnul. V jeho snu to však pokračovalo. Už tahal ze svého hábitu hůlku a mířil na prchajícího Harryho... Tu se najednou přiřítil Harryho zachránce. Nebyl to nikdo jiný než...chvíle napětí...teď budou fanfáry...do ruda rozčílený strýc Vernon.

„Co se opovažujete na MÉM pozemku vůbec držet v ruce tu-tu-tu-VĚC!"řval pán domu. „A ještě s ní mířit chudákovi Dudlánkovi do zad!"soptil.

„Vám dělala orientace v prostoru vždy problém pane Dursley?" optal se na sebe až příliš mile Snape „Sekl jste se totiž přibližně o pět metrů."

„A to mám věřit takovýmu bláznovy jako jste vy?! Co vlastně v tý škole pro úchyláky učíte?" projevil náhle mírný, ale opravdu jenom mírný zájem.

„To, co vás jako tlustého a vepřovatého mudlu nemusí zajímat." usadil ho Severus.

„No dovolte! Jsem pouze trošičku při těle, což je důkazem toho že jsem dobře živený. Občas se větší váha hodí při útoku." Řekl hrdě.

„Nepovidejte, pane Vepř." Pronesl pobaveně Snape.

„Alespoň nejsem hubený jak vyžle, a svým vzhledem nepřipomínám žížalu. Ovšem přejetou." Rýpl si Vernon a čekal jak Severus zareaguje. K jeho obrovskému překvapení se jen ušklíbl a tónem jakým mluví na studenty Nebelvíru když se jim chystá oznámit jejich budoucí školní trest prohlásil:

„Pane Prasoň, vaše neznalost biologie mě opravdu velmi zaráží." odfrknul si „Povězte mi tři charakteristické znaky žížaly." Promluvil již tónem který si šetřil výhradně pro extra tupohlavé studenty.

„Noo... Hmm... Eee..."

„Myslel jsem že jste chytřejší." Švihl hůlkou ševelisimo a tak zařídil aby všem kolem na chvíli zalehlo v uších a on mohl v klidu zakřičet „Deset bodů z Nebelvíru za nevědomost doteď považovaného příbuzného pana Pottera. Nyní si nejsem jist zda není spíše příbuzný vepře a býka." Poté opět mávl hůlkou aby ho Vernon slyšel „Jaké jsou tedy charakteristické znaky pro netopýra?"

„Eee... Je tooo... Peří! Je to peří!" vykřikl vítězoslavně.

„Vždyť nemá peří."

„Jo ah-, No právě. Charakteristické je že nemá peří."

Merline, za co mě trestáš?

„Pane Dursley. Podívejte se na mě. Vidíte před sebou vzácný druh umaštěného sklepního netopýra, který se vyžívá v odebírání bodů Nebelvírské koleji a nadržování Zmijozelu. Tento druh je kriticky ohrožen takovými tupohlavci jako jste vy. Dělejte prosím něco pro jeho záchranu. Třeba nevykládejte, že jsou mí blízcí příbuzní opeření. Oni by nemuseli unést blbost tak inteligentního tvora jako je člověk, a mohli by dokonce dostat infarkt. Snažte se pro záchranu mých druhů dělat co nejvíce můžete. Děkuji."