Nová Rodina (H.P. Cz)

17.

Ve velké síni bylo toho rána živo. Ředitelé kolejí rozdávali studentům letošní rozvrhy, zatímco studenti na ně nevěřícně hleděli chytajíc se za hlavu kdo tu hrůzu promerlina letos vymýšlel.

Jelikož bylo prvního v neděli dnes měli všichni první dvě hodiny hodiny volno a pak už se normálně učilo. První dvě hodiny měl Harry zrovna věštění a bylinkářství následující obranou. Skvělý. Opravdu úžasné mít první hodinu zrovna s růžobábou jak ji pojmenovali Fred s Georgem. Už se opravdu těšil.

Ron byl zas nadšený z věštění hned první hodinu. „Chápeš to kamaráde? První hodinu a ještě k tomu v pondělí," málem tančil po velké síni „Óch to bude paráda, ještě si moct přispat," zasnil se. Pohled na sklesklého Harryho mu nepatrně zhoršil náladu. „Co se děje?"

„Copak ty to nevidíš?" odpověděla za druhého chlapce rozrušená Hermiona „Hned první hodina tohohle roku je obrana, už ti to došlo?"

„Abych byl upřímnej,... Nemá Harry obranu rád?" nechápal stále Ron. „Já bych spíš plakal nad středou. Užs' to viděl? Dvouhodinovka lektvarů uprostřed dne. Brrrr. A co teprve pátek. Věštění, Binns... Odpočinek po přeměňování a kouzelných formulích" zasnil se „a pak: Wesley nemám vám náhodou pořídit polštář? Aby se vám nerozpily poznámky v sešitě. Ach vy si vlastně nic nepíšete, že..."

„Možná by se to nestalo, kdybys tam nepřišel a ještě ti netekla od pusy slina," reagovala Hermiona. „Nebo by nebylo od věci nebrat Binnsovy hodiny jako nedůležité, nebo důležité akorát k tomu, abys dospal to, co jsi v noci probdil."

„Přestaňte vy dva! Ještě pořadně nezačala škola a vy jste zase v sobě. Navrhoval bych abyste toho nechali než se začne po škole drbat, že spolu chodíte, protože co se škádlívá, to se rádo má," povedlo se mu poměrně dobře napodobit Levanduliin hlas.

Hermiona se rozhodla vrátit zpět k původnímu tématu. „Rone," začala trpělivě tónem, který používají učitelky ve školce když jim ještě za ty roky nedošla trpělivost. „Letos, máme na obranu paní Umbridgeovou. Už rozumíš?"

„Á," nezmohl se Ron na nic jiného. Teď už mu z původní skvělé nálady zbylo fakt pramálo. A to měl takovou radost (až na ten zkaženej pátek). Smutně se podíval na svou snídani. Už i ten hlad ho přešel.

***
Pátý ročník nebelvíru a zmijozelu právě vcházel na svou úplně první hodinu obrany proti černé magii v tomto roce. Každý se pokusil uzmout si místo ve kterékoli z lavic v poslední řadě, nikomu se to bohužel nepovedlo. Když totiž přišla nová profesorka,s úsměvem na tváři oznámila, že budou žáci nejen sedět tak, aby vedle sebe nebyli dva ze stejné koleje, ale taky že až si vyberou dvojici (byla tak hodná,že je nechala vybrat si s kým chtějí sedět...móc hodná) přijdou k ní, a ona jim vybere místo. Právě proto zadní lavice nebudou mít
pro tento rok žádného obyvatele.

Celá hodina by byla bývala proběhla jakž takž poklidně, nebýt "profesorčina" přesvědčení, že Harry Potter je zlo, co si nezaslouží chodit po stejné půdě jako skvělý, úchvatný a ohromující ministr Popletal. Samozřejmě by to nebyl Harry, kdyby se mu hned první den vyučování a první vyučovací hodinu nepodařilo získat školní trest, a nepřipravit svou kolej o několik desítek bodů.

Po hodině, která rozhodně nemohla trvat jen pětačtyřicet minut, se strhla bitva u dvěří jelikož každý chtěl opustit třídu jako první, nakonec zasáhla Umbridgeová, což mělo za následek hromadný úbytek bodů na počítadlech obou znepřátelený kolejí.
...
Na obědě, který měl pátý ročník nebelvíru hned po kouzelných formulích se neřešil nikdo jiný než Dolinka-milovaná čučitelka obrany. Já si upřímě myslím, že by na sebe měla být hrdá, letos to bylo totiž poprvé, co se neřešil ten parchant Snape.

„To je taková" odmlčela se jak hledala ta správná slova „stará, nechutná, vošklivá, egoistická, dutá, naprosto nekompetentní" nadechla se „babizna." soptila Hermiona. „Nejenom, že nemůžeme na jejích hodinách používat jakákoliv kouzla, učíme se teorii z nějakých podělaných knih co vymyslelo Ministerstvo- což ještě všichni víte na jaké úrovni je Popletalova inteligence-, ale hned první hodinu nám strhne snad miliardu bodů - nekoukej na mě tak Rone, všichni víme že to bylo jenom padesát šest- , dá Harrymu školní trest, ale nemůžeme ani sedět jak chceme! To je padlá na hlavu?! Jestli si myslí, že jsme natolik neschopní být v klidu když sedíme s někým z naší koleje, budeme ji muset ukázat, že je vedle," ke konci divoce gestikulovala. „Nějak to domluvíme i se zmijozelskými, takhle to dál nejde."

Všichni v její blízkosti, dobře, né zrovna blízkosti, ale ti co to slyšeli na ní s otevřenou pusou zírali, ti co dokázali ovládat svojí pusu na ni ohromeně třeštili oči.

„Tohle," začal Ron a nevěděl jak pokračovat

„bylo-" chytilo se toho jedno z dvojčat.

„úžasný" dokončil třetí Weasley u stolu.

Hermiona trošku zčervenala, ale pak odpověděla „Vždyť je to pravda." a s tím se pustila do jídla.Zbytek stolu následoval dle jejího příkladu a začali si nandavat jídlo na talíř. Do Velké síně vtrhly sovy se zapomenutými věcmi studentů mezi které patřil tradičně Nevil, kterému přišel dost objemný balík u něhož byl zázrak že ho sova unesla. Mezi tím co sovy přilétaly a odlétaly objevil se Harrymu ve dlani papírek. Byl to vzkaz od Brumbála: ____________________________________

Drahý Harry,
rád bych si s tebou promluvil dnes ve čtyři se zastav u mě v kanceláři. Heslo je happy hippo.
A. P. W. B. Brumbál
_

___________________________________

Harry se pro sebe zašklebil. Na tuhle situaci se doma dost připravovali. Byl si jistý že mu to Brumbál sežere i s obalem od bonbónu. Podíval se k učitelskému stolu a kývl na ředitele. Už se opravdu těšil. „Od koho to je?" zeptal se ho Ron s pohledem upřeným na malý kousek pergamenu ve spolužákových rukou.

Obrátil svůj pohled zpět k jejich stolu, přesněji přímo na Rona. „Od ředitele. Chce abych se za ním ve čtyři stavil, že se mnou chce něco probrat." pokrčil rameny, jakoby netušil o co se jedná.

„To bude vpoho kamaráde. Možná se chce jenom zeptat jak se máš. Víš přece, že tě má celkem v oblibě."

„Jo já vím Rone." Řekl a vrátil se ke svému obědu.

Harry se ani nenadál a bylo půl čtvrté. Tak jo řekl si. Snad to vyjde. Rozloučil se s Ronem a Hermionou ve společenské místnosti a vydal se do ředitelny. Nepospíchal, měl ještě něco kolem dvaceti pěti minut tak se cestou loudal a ještě si procházel příběh kterého se bude držet.

...

Vešel do Brumbálovy kanceláře a rozhlédl se kolem . Řediteln alehce připomínala kabinet profesora Lupina když ještě učil. „Pojď dál Harry a buď tu jako doma. Bonbón?" „Ne děkuji," usmál se na ředitele. „O čem jste se mnou chtěl mluvit?" „Ách... Harry, kde jsi byl? Přes prázdniny jakoby se po tobě slehla zem."„Pane řediteli, oni... Dursleyovi jeli na dovolenou, a protože mě nemohli u nikoho nechat aby mě hlídaly vzali mě s sebou." „To ano, když jsi byl nezvěstný Dursleyovi byli taky chvilku pryč, ale ti se vrátili a ty jsi s nimi nebyl." nahnul se ořez stůl aby byl k Harrymu blíž. „Kde jsi byl?" zašeptal. „No... Byli jsme u moře a já tam narazil na svého bývalého spolužáka ze základky. Byli jsme kamarádi, nebo... On byl jeden z mála co se neštítil mojí společnosti, což jsem rozhodně bral jako přátelství. A tady jsme se dost bavili, tak se teta a strýc domluvili s jeho rodiči, že zůstanu zbytek prázdnin s nimi." Brumbál se na něj dlouze zadíval, ale pak se usmál „To je skvělé Harry. Pamatuj, že láska a přátelství dokáží zázraky, a to dokonce i s mudly. Velmi dobře chlapče. Teď, když už vím kde jsi byl můžeš jít." Ředitel propustil Harryho že své splečnosti dřív než chlapec očekával. Propuštění se rozhodně nebránil. S díky odmítl citrónový bonbón a zamířil zpět do Nebelvírské věže.